Vasilij Vasiljevič Věreščagin

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Vasilij Vasiljevič Věreščagin byl ruský malíř a fotograf 19. století. Narodil se v roce 1842 v Penze v ruské gubernii a studoval na Imperiální akademii umění v Petrohradě. Jeho práce se zabývala především válečnými tématy a znázorňoval hrůzy, které se odehrály během rusko-tureckých válek a rusko-japonské války. Věreščagin byl jedním z prvních umělců, kteří se věnovali dokumentární fotografii. Během svého života cestoval po Rusku, blízkém východě a Asii a fotografoval scény z válečných konfliktů, ale také život místních lidí a jejich kultury. Jeho fotografie se staly důležitým zdrojem poznání vnitřního života ruských vojáků a obyvatel válečných oblastí. Jako malíř byl Věreščagin známý svou precizností a detailním zobrazováním válečných událostí. Jeho obrazy často vyjadřovaly kritiku války a strádání, které přinášela. Mezi jeho nejznámější díla patří "Apotheóza války", "Kreml" a "Poprava Meleguina". Věreščagin se také angažoval politicky a ve svých spisech a přednáškách se stavěl proti císařskému režimu a militarismu. Jeho názory a odmítání odpovědnosti ruské vlády za utrpení lidí během válek způsobily neshody s autoritářským systémem. Vasilij Vasiljevič Věreščagin zemřel v roce 1904 při katastrofě na lodi, která odplouvala z Japonska směrem do Ruska. Jeho umělecké dílo a fotografie dodnes zůstávají důležitou částí ruského kulturního dědictví a jeho angažované zobrazení válečných konfliktů a jejich následků si získalo světový ohlas.

Vasilij Vasiljevič Věreščagin (rusky Василий Васильевич Верещагин; v Čerepovci, zemřel na moři v blízkosti Port Arthuru) byl ruský malíř a spisovatel. Náměty svých obrazů čerpal na cestách po Turkestánu, Kyrgyzstánu, západní Číně, Indii i Kubě. Nejslavnější jsou díla z rusko-turecké války a Turkestánu, zachycující jeho dojmy z válečných tažení. Byl představitelem realismu, ve kterém detaily tvorby byly spojeny s ideou obrazu. Bývá nazýván malířem válečné pravdy. Zobrazoval skutečnou válku bez příkras, do svých obrazů vložil myšlenky a city, které vedly k zamyšlení nad směřováním lidské civilizace.

Byl mladším bratrem vědce a průmyslníka Nikolaje Vasiljeviče Věreščagina (1839-1907).

+more images (8)

Život a dílo

Věreščagin se narodil v rodině statkáře, příslušníka starobylého šlechtického rodu a z matčiny strany byl tatarského původu. Dětství prožil na otcovském statku Pertovce. +more Měl jedenáct sourozenců, ale čtyři z nich zemřeli v dětství. Tři bratři se dali na vojenskou kariéru a Vasilije přihlásil otec již v osmi letech do námořní přípravky v Carském Selu. V roce 1853 nastoupil do námořní kadetní školy v Petrohradě a současně navštěvoval kreslířské kurzy. Školu ukončil jako premiant v roce 1860 v hodnosti praporčíka, ale požádal o uvolnění z armády a odešel studovat na Imperiální akademii umění (Императорская Академия художеств). Zaměření výuky na klasickou malbu a mytologická témata ho neuspokojovalo, dával přednost realismu. V roce 1863 školu opustil a uskutečnil první studijní cestu na Kavkaz, během které namaloval sérii skic a obrázků nejrůznějších žánrů. Věreščagin jako námořní kadet (1860) V roce 1864 odešel studovat do Paříže, kde se učil na École des Beuax-Arts u francouzského malíře Jeana-Léona Gérôma. V roce 1866 oficiálně ukončil studium na akademii umění v Petrohradě.

V roce 1867 se vypravil do Turkestánu jako účastník ruské vojenské výpravy generála Kaufmana. Za svou účast v bojích o dobytí Samarkandu byl vyznamenán +more_Jiří_(Rusko)'>řádem sv. Jiří. Na začátku roku 1869 uspořádal s pomocí Kaufmana v Moskvě výstavu, na které vystavoval své studie a kresby z pobytu v Taškentu, Samarkandu, v kazašských stepích a Turkestánu. Zachytil na nich současný život a zvyky národů střední Asie.

V roce 1871 se Věreščagin přestěhoval do Mnichova a začal pracovat na žánrových obrazech založených na orientálních námětech (např. Prodej chlapce nevolníka, Poživatelé opia). +more Velký ohlas v Evropě i Rusku měla série obrazů z Turkestánu, na kterých zachytil i své osobní zkušenosti z válečných operací a utrpení lidí během války. Obrazy Smrtelně zraněný, Ať jen vejdou a Vešli vyjadřovaly bezprostřední dojmy z obrany samarkandské pevnosti. Patří sem i jeden z jeho nejvýznamnějších obrazů Apoteóza války (původní název Triumf Tamerlánův, 1871) z cyklu Barbaři, který odsuzuje všechny dobyvačné války a barbarství despotických vládců. Výstava v Petrohradě na jaře 1874 údajně vzbudila nelibost cara Alexandra II. i jeho okolí. Věreščagin byl vojenskými kruhy obviňován z anti-vlastenectví a sympatií k nepříteli a několik obrazů z výstavy zničil (mezi nimi i obraz Vešli). Celou turkestánskou sérii, čítající 13 olejomaleb, 81 skic a 133 kreseb, zakoupil do své sbírky P. M. Treťjakov (za 92000 rublů).

Během následujících dvou let procestoval Britskou Indii a na jaře 1876 se vrátil do Paříže. Ze svých cest si přivážel množství studií přírody, památek i místních obyvatel, které byly materiálem k obrazům, ale měly i svou uměleckou hodnotu. +more Ve svém speciálně postaveném ateliéru v Maisons-Laffitte začal pracovat na prvních obrazech cyklu Indická báseň. Po vyhlášení rusko-turecké války se přihlásil do armády. V červnu 1877 byl Věreščagin těžce raněn do nohy, když se jako pozorovatel na torpédoborci zúčastnil útoku na turecký parník na Dunaji. Byl přímým účastníkem bitvy o průsmyk Šipka a obléhání Plevna, kde padl jeho bratr Sergej. Dojmy z válečného tažení zpracoval v řadě obrazů Balkánské série, která vznikla v Paříži v letech 1878-1891. S realistickou pravdivostí, která byla v rozporu s tehdejším oficiálním způsobem zobrazování bitevních scén, ukázal celou tragédii války, útrapy vojáků i jejich statečnost (Panichida, Ležení na Šipce, Hroby na Šipce, Před útokem, Po útoku, Zajatci, Vítězové a další). Balkánská bitevní série byla vystavována v letech 1879-1887 v hlavních uměleckých centrech Evropy (Londýn, Paříž, Vídeň, Brusel, Hamburk, Berlín Drážďany) a Věreščaginovi přinesla světovou proslulost. V Rusku byly obrazy vystaveny v letech 1880-1883. Výstavu v Petrohradě navštívilo během čtyřiceti dnů na dvě stě tisíc lidí.

Po skončení rusko-turecké války dále cestoval, nejprve navštívil znovu Britskou Indii, poté cestoval po Sýrii a Palestině. Hledal nové náměty pro svou tvorbu, nechtěl již malovat bitevní scény. +more Během tohoto období vytvořil novou sérii obrazů a skic dokumentárně etnografické povahy, většinou zobrazující krajiny a stavby související s biblickými legendami. V letech 1884-1885 namaloval trilogii s námětem poprav: Ukřižování za vlády Římanů, Rozstřílení děly v Britské Indii a Poprava spiklenců v Rusku, v nichž poukázal na krutost a nespravedlnost v různých historických obdobích.

Po návratu se usadil na předměstí Moskvy ve vesnici Nižnije Kotly, kde si vybudoval velký dům s ateliérem. Vrátil se k válečným námětům velkou sérií dvaceti obrazů z Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812. +more Pracoval na ní s přestávkami 10 let. Kromě obrazů masových scén obsahuje i několik portrétů císaře Napoleona. V roce 1893 jezdil po městech (Rostov, Kostroma, Jaroslavl) a vesnicích ruského severu, kreslil typické chalupy, kostely a žánrové obrázky ze života prostých lidí (Řemeslník z Vologdy, Voják z Kostromy, Stará krajkářka, Vysloužilý šafář). Roku 1895 vyšla Věreščaginova kniha Ilustrované autobiografie několika nevýznamných ruských lidí.

V letech 1901-1903 navštívil i Filipíny, Spojené státy, Kubu a Japonsko. Z Japonska přinesl mnoho vzorků japonského umění a řemesel, stejně jako asi dvacet žánrových a portrétních náčrtků, ve kterých je patrné neobvyklé ponoření do cizí kultury. +more V těchto skicách se také změnil jeho malířský styl: pečlivá kresba detailů ustoupila impresionistické hře barev (Šintoistický chrám v Nikku). Věreščagin na fotografii s manželkou Lydií a synem Vasilijem Věreščaginovo muzeum v Čerepovci Po vypuknutí rusko-japonské války se Věreščagin opět vydal na frontu. Plavil se na bitevní lodi Petropavlovsk. Loď najela 31. března 1904 nedaleko Port Arthuru na miny, potopila se a Věreščagin spolu s většinou posádky zahynul. Jednou z jeho posledních prací je autoportrét, na němž se zobrazil společně s admirálem Makarovem.

Věreščagin byl činný i literárně. Publikoval zprávy o svých zážitcích z cest, knižně vyšly i vzpomínky na dětství a dopisy. +more V češtině vyšla v nakladatelství Otto již v roce 1904 jeho kniha Na vojně v Asii a v Evropě.

V roce 1915 byla k jeho poctě přejmenována obec Vozněsenskaja na Vereščagino. Jeho jméno nese planeta 3410 objevená v roce 1978.

Soukromý život

V Mnichově roku 1871 začal žít se svou první ženou Elizabeth Marií Fischerovou (kvůli Věreščaginovu skeptickému postoji k církevním obřadům se vzali až v roce 1883 ve Vologdě). Rozvedli se v roce 1890.

Jeho druhou manželkou byla Lydia Vasiljevna Andrejevská, kterou potkal při cestě do USA v roce 1889, kde jako klavíristka doprovázela hudbou Věreščaginovy výstavy. Měli spolu 3 dcery a syna Vasilije (1892-1981), který žil v Čechách (Karlovy Vary). +more Žili spolu v domě blízko Moskvy, který si Věreščagin nechal postavit v ruském stylu s velkým ateliérem podle vlastních návrhů. Po umělcově smrti byl dům prodán a později zbourán.

Galerie

Soubor:Apotheosis. jpg|Apoteóza války (1871) Soubor:У крепостной стены. +morejpg|Obraz "Ať vejdou. " z roku 1871, připomínající dobytí Chivy ruskými vojsky Soubor:Vereshchagin-Blowing from Guns in British India. jpg|Věreščaginův obraz "Střílení z děl v Britské Indii", připomínající potlačení indického povstání Brity Soubor:Русские позиции на Шипкинском перевале. jpg|Věreščaginův obraz zachycující ruská postavení v průsmyku Šipka Soubor:Winners, by Vasily Vereshchagin (1878). jpg|Vítězové (z Balkánské série) Soubor:Перед Москвой в ожидании депутации бояр. jpg|Napoleon před Moskvou očekává poselstvo bojarů.

Soubor:Политики в опиумной лавочке. Ташкент. +morejpg|V obchodě s opiem (Taškent) Soubor:Монастырь Хемис в Ладаке. jpg|Klášter v Ladaku Soubor:Гималаи. Главная вершина. jpg|Himaláje z Dárdžilingu Soubor:Японка. jpg|Japonka Soubor:Provincial Russian Church by Vasily Vasilievich Vereshchagin. jpg|Venkovský ruský kostel Soubor:Vereshchagin Portrait of a peasant. jpg|Portrét rolníka.