Vaskulární endotelový růstový faktor

Vaskulární endotelový růstový faktor (VEGF) je proteinový faktor růstu, který je zodpovědný za řízení angiogeneze (tvorby nových krevních cév) a lymfangiogeneze (tvorby nových lymfatických cév), které mají klíčovou roli při hojení ran a růstu nádorů. VEGF byl poprvé objeven v roce 1983 a od té doby se stal předmětem intenzivního výzkumu. VEGF se váže na receptory na povrchu endotelových buněk (buňky vnitřní vrstvy cév) a spouští signální kaskádu, která vede k růstu nových cév. Tento proces je velmi důležitý při různých fyziologických procesech, jako je tvoření nových cév během embryonálního vývoje a hojení ran. Nicméně, při patologických procesech, jako je například růst nádorů, je VEGF příliš vysoký a přispívá k tvorbě nových cév nutných pro růst nádoru. VEGF se stále více stává cílem terapeutických strategií pro léčbu nádorových onemocnění a dalších chorob souvisejících s cévním systémem. Existuje několik léků, které cílí na VEGF, jako jsou monoklonální protilátky a inhibitory tyrosinkináz, které se používají v léčbě některých typů rakoviny a makulární degenerace. Studium VEGF bylo velmi důležité pro pochopení procesů angiogeneze a lymfangiogeneze a otevřelo cestu pro nové terapeutické přístupy v léčbě různých onemocnění. Přestože zatím existují určitá omezení a vedlejší účinky při využití léků zaměřených na VEGF, výzkum v této oblasti stále pokračuje a snahy o další zlepšení terapií jsou neustále v průběhu.