Cesko.wiki Vegetariánka (kniha)
Author
Albert FloresVegetariánka (v korejském originále 채식주의자, Čchesikčuuidža) je román jihokorejské autorky Han Kang, publikovaný poprvé roku 2007. Po vydání v korejštině román nevzbudil zájem a byl považován korejskou veřejností za bizarní, ale když jej roku 2015 vydala v angličtině, stala se slavnou a obdržela za knihu Mezinárodní Man Bookerovu cenu. V českém překladu od Petry Ben-Ari vyšel roku 2017.
Děj románu se odehrává v Soulu, kde žije hlavní hrdinka Jong-hje spolu se svým manželem a rodinou. Po jedné noční můře se Jong-hje rozhodne, že přestane jíst maso a setká se s nepochopením okolí. +more Vegetariánka však není ani tak o vegetariánství/veganství, jako spíše o zdrženlivosti, protože se hrdinka vyhýbá i jiným běžným aktivitám. Román je psán v duchu naturalismu a má prvky magického realismu.
Zápletka
Román je rozdělen na tři části. V první (kterou vypráví v první osobě Jong-hjin manžel) je popsán vztah k manželovi, který s Jong-hje zachází velmi hrubě a znásilňuje ji. +more Jong-hje se zdá sen, po kterém se rozhodne postavit se na odpor a stane se vegetariánkou. Manžel si zpočátku její rozhodnutí racionalizuje tím způsobem, že Jong-hje chce zhubnout. Za několik měsíců se však manžel rozhodne zasáhnout a uspořádá rodinnou večeři, na které ji mají její rozhodnutí rozmluvit. Jong-hjin otec, válečný veterán, který sloužil ve Vietnamu, jí dá facku, když odmítne sníst maso. Následně požádá jejího manžela a bratra, aby ji podrželi a násilně do ní vpraví kus masa z prasete. Jong-hje maso vyplivne a pokusí se spáchat sebevraždu. Je hospitalizována a její manžel nazná, že Jong-hje není mentálně stabilní. V průběhu knihy se Jong-hje postupně stává anorektickou, protože odmítá jíst.
Ve druhé části (která je vyprávěna ve třetí osobě z pohledu Jong-hjiného švagra), nazvané Mongolská skvrna, po skvrně (mateřském znaménku), kterou má Jong-hje na zadní části těla, dominuje plán manžela její sestry. Ten chce natočit sexuální scénu, ve které budou jejich těla pomalována květinami. +more Když zjistí, že její mateřské znaménko má tvar okvětního lístku, plán se souhlasem Jong-hje zrealizuje. Poté chce natočit další scénu a tak pozve kolegu, jehož tělo také pomaluje. Jong-hje se vzruší - prý kvůli květinám na jeho těle, ale muž je zahanben a odejde. Když manželka Jong-hjiného švagra nalezne video, domnívá se, že se oba zbláznili. Švagr se pokusí skočit z balkonu, ale je včas odveden.
Ve třetí části (která je vyprávěna ve třetí osobě z pohledu sestry hlavní hrdinky), nazvané Hořící stromy, se o Jong-hje stará její sestra - poslední člověk, který ji podporuje. Vaří jí rostlinné pokrmy a po opuštění manžela se stará sama i o svého syna. +more Nakonec je Jong-hje opět hospitalizována kvůli své mánii, ale i přes péči, která se jí dostává, se chová stále více jako rostlina. Jednoho dne unikne do lesa a naleznou ji stát v dešti jako strom. Její sestra se stále vyrovnává s rozvodem a péčí o svého syna, ale navštěvuje ji a pokouší se jí přimět, aby znovu jedla, protože přestala jíst zcela. Když ale sestra vidí, jak se jí lékaři snaží krmit násilím, kousne zdravotní sestru a s Jong-hje uteče. Nicméně jsou nakonec obě odvezeny do jiné nemocnice.
Analýza
Analýzu perspektivou veganských studií provedla literární vědkyně Caitlin Stobie. V rozhovoru se Siobhan O'Sullivan prozradila, že se ke knize dostala skrze zájem o výzkum veganství z postkoloniálního úhlu pohledu. +more Když potom navštívila konferenci o veganské teorii na Oxfordské univerzitě, zakladatelka oboru veganská studia Laura Wright jí navrhla, že by svou analýzu mohla publikovat v časopise ISLE (Interdisciplinární literární a environmentální studia).
Pro Stobie tři části románu představují tři specifické vektory oprese - z ekofeministického úhlu pohledu román porovnává zacházení s těly zvířat se zacházením s těly žen. V první části se často píše o Jong-hjiných ňadrech, ke kterým má Jong-hje velmi pozitivní vztah, protože na rozdíl od jiných částí těla nemohou nikoho zabít. +more Na protest proti společnosti nenosí podprsenku. Ve druhé části dominuje zadní část těla s mongolskou skvrnou - mateřským znaménkem. Třetí část se zaměřuje na rozkrok. Tyto části těla jsou symboly, používané jako vektory, pomocí kterých je zkoumán gender, sexualita a "infekce" - etické stravování. Kniha tak pomocí postkolonialistické filosofie kritizuje vykořisťovatelský a přivlastňovatelský individualismus, ale také sexistické, heteronormativní a repronormativní předpoklady společnosti pomocí posthumanistické teorie.
Stobie poznamenává, že v Koreji je rostlinná strava obvykle spojována s buddhistickými mnichy a že dokonce neexistuje korejské slovo pro veganství. Jong-hje se přitom pohybovala mezi vegetariánstvím a veganstvím, nakonec přestala jíst úplně. +more Na jednu stranu se jedná o mentální nestabilitu, ale na druhou stranu vidíme posthumanistické smýšlení a ekofeminismus: anorexie maskuje ekologické uvědomění. Kniha poukazuje na patriarchálnost korejské společnosti, kde ženy nemohou mít své vlastní hodnoty a nemohou svobodně vyjadřovat své pocity. To vede Jong-hje k tomu, že nechce být člověkem. Rozhodne se proto pro sebedestruktivní cestu, která je ale vnímána jako velká revolta. Ženy jsou stejně jako zvířata považovány za objekty, Jong-hje se proti tomu postaví skrze své rozhodnutí nejíst maso zvířat. V knize je také mnoho zvířecího symbolismu. Jong-hje má velmi výraznou vzpomínku z dětství, kdy musela sníst svého psa, kterého její otec táhnul za motorkou, aby měl křehčí maso.
Kniha zároveň nezjednodušuje realitu pomocí dualistických protikladů, např. nezobrazuje muže pouze jako karnistické a sexistické vykořisťovatele: svému švagrovi k sexu Jong-hje totiž dá souhlas a on se také podvolí tím, že si pomaluje své vlastní tělo.