Vilém II. Dlouhý meč
Author
Albert FloresVilém II. Dlouhý meč ( William II Longespée, Guillaume Longue-Épée, 1212 - 8. února 1250, Al-Mansura) byl hrabě ze Salisbury, vnuk anglického krále Jindřicha II. a křižák. Svou hrdinskou smrtí u Mansúry si vysloužil pověst mučedníka.
Život
+more5|vlevo'>Obrácený erb Viléma ze Salisbury a jeho duše v podobě holubice (dobová iluminace) Narodil se jako syn Viléma, levobočka anglického krále Jindřicha II. a Ely, jediné dcery a dědičky Viléma ze Salisbury. V červnu 1240 se připojil ke svému bratranci Richardovi při výpravě do Svaté země a o devět let později znovu pozvedl kříž společně s výpravou Ludvíka IX. Měl s sebou 200 rytířů a k hlavnímu vojsku se připojil na podzim 1249. V únoru následujícího roku se zúčastnil katastrofální bitvy u Mansúry, kde našel svou smrt.
Kronikář Matouš Pařížský zmiňuje, že Vilém se po ústupu z města přiklonil k názoru templářského velmistra Viléma ze Sonnacu a radil k opatrnosti. +more_z_Artois'>Robert z Artois jej označil za zbabělce a „anglického ocáska“. Oba Vilémové strženi vznětlivým Robertem z Artois znovu vpadli do města, což se většině vojáků stalo osudným.
Vilémova matka Ela, v tu dobu již v klášterním ústraní, údajně měla den předtím věštecký sen o synově odchodu na nebesa v doprovodu andělů. Okolo zesnulého Viléma vznikl světský kult křižácké svatosti.