Cesko.wiki Vladimír Bystrov
Author
Albert FloresŽivot
Narozen 7. srpna 1935 v Praze (dětství a mládí prožil na Hanspaulce). +more Zemřel 1. června 2010 v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Vladimírův otec Nikolaj Bystrov (1899-1967), absolvent Ruské právnické fakulty v Praze, publicista a později úředník Ministerstva zahraničních věcí ČSR, žil od roku 1921 v Československu a v roce 1936 získal čs. státní občanství. Přesto byl odtud v květnu 1945 nezákonně odvlečen sovětskou tajnou policií a poslán na deset let do sibiřského gulagu.
Vladimír Bystrov nemohl dokončit střední školu a v lednu 1951 nastoupil jako „střední technický kádr“ (chemický laborant) do Výzkumného ústavu nátěrových hmot v Praze, kde byl zaměstnán až do nástupu základní vojenské služby v roce 1955. Vojnu, trvající do roku 1957, si odbýval ve slovenských Novákách. +more Už předtím si přivydělával externí novinařinou (od roku 1953 Mladá fronta, od roku 1954 Svobodné slovo, od roku 1955 Film a doba). V roce 1957 se stal spolupracovníkem nově založeného slovenského časopisu Film a divadlo. V letech 1959-1965 vystřídal různé funkce ve Filmovém podniku: od listopadu 1959 vedoucí kina Odboj ve Vysočanech, od února 1961 obvodní instruktor kin, od dubna 1962 vedoucí Oddělení zvláštních představení (OZP), od ledna 1965 referent pro využití krátkých filmů v rámci programů OZP, od srpna 1965 vedoucí kina Zvon v Košířích.
V roce 1960 napsal s Miloslavem Šimkem představení Polotrapno aneb Nesourodý pořad mírně sourodých scének, při jehož realizaci se seznámila dvojice Šimek & Grossmann. V červenci 1958 mu bylo dispensem rektora AMU umožněno mimořádné studium na pražské FAMU (Katedra filmové a televizní dramaturgie, 1959-1962). +more Rychle se etabloval jako filmový kritik a publicista (Svobodné slovo, Film a divadlo, Film a doba, Kultura, Kino, Mladý svět). V letech 1964-1968 spoluvytvářel Festivalový deník MFF Karlovy Vary. V letech 1965-1969 byl zaměstnán jako poradce ředitele a tiskový tajemník Filmového studia Barrandov v Praze. V letech 1968-1969 externě řídil filmovou rubriku v Květech, v letech 1969-1972 psal do Ahoje na sobotu. V redakci Ahoje byl zaměstnán od února do července 1970; měl na starosti filmovou rubriku (pseudonym Bořivoj) a scénář komiksu Josefa Kábrta Trampoty rodiny Kosovy (pseudonym Damián). S Ivem Hepnerem sestavil sborník Stříbrné plátno horkého léta 1964 (Mladá fronta 1965) a příručku Hvězdy, herci, režiséři: malý filmový slovník od A až Z. Část I. , Abrhám-Ford (Pražský filmový klub 1970). Začátkem sedmdesátých let jeho články ze stránek novin a časopisů postupně mizí.
Od srpna 1970 do dubna 1971 pracoval v podniku Fortuna, mezi jehož nejvýraznější projekty patří kompletní edice Foglarových komiksů Rychlé Šípy a výroba hlavolamu „ježek v kleci“. Taktéž v roce 1971 uspořádal pro Pražský filmový klub obrazovou publikaci Ivan Soeldner: Cesty ke hvězdám, k níž napsal předmluvu Jiří Suchý (knížka nikdy nevyšla). +more V polovině sedmdesátých let publikoval v časopise Svět motorů (bez uvedení jména autora) seriál o sochařích a jejich dílech ve veřejném prostoru. V letech 1972-1989 působil jako tlumočník (pod Pražskou informační službou) a překladatel z ruštiny a ukrajinštiny. Kromě drobných i větších próz a povídkových cyklů pro víkendovou přílohu deníku Mladá fronta (1976-1986), časopis Československý voják (1975-1988) a Svobodné slovo (1985-1988) překládal také literaturu faktu (Polevoj, Štejnbach, Bělousov, Burovik).
Po listopadu 1989 se stal spoluzakladatelem a prvním zástupcem syndika Syndikátu novinářů ČR (únor 1990 až únor 1992). Souběžně s tím vedl zahraniční rubriku týdeníku Reflex (duben 1990 až prosinec 1991). +more Byl šéfredaktorem týdeníku PRO (srpen 1991 až leden 1992) a deníku Noviny (leden až říjen 1992), vedoucím týmu pro odborové záležitosti Syndikátu novinářů ČR (listopad 1992 až leden 1993), vedoucím redaktorem nakladatelství a vydavatelství ALEA (únor 1993 až prosinec 1994) a poradcem představenstva Rozhlasové a televizní stanice R. I. O. (duben 1994 až červen 1995).
Od roku 1994 spolumajitel nakladatelství Bystrov a synové, od roku 2003 samostatný nakladatel (klasická česká literatura v edici Národní knihovnička, pragensie v edici Praga Caput Regni, literatura faktu na téma gulag a holocaust v edici Žaluji). Od roku 1993 předseda rady občanského sdružení Oni byli první, shromažďujícího svědectví o osobách zavlečených po druhé světové válce z Československa do sovětských koncentračních táborů. +more V letech 1995-2000 vedl seminář žurnalistiky na soukromém gymnáziu ALTIS, v letech 1998-2007 působil jako externí pedagog Vyšší odborné školy publicistiky v Praze.
Člen Syndikátu novinářů České republiky, Českého filmového a televizního svazu, Obce českých překladatelů a Společnosti přátel PEN klubu. Napsal stovky filmových kritik, portrétů, rozhovorů a reportáží, článků věnovaných kulturní historii. +more Po listopadu 1989 se zaměřil na politické komentáře (Svobodné slovo, Lidové noviny).
Autor rozhlasových pásem Byli zde (ČRo 2, premiéra 14. 8. +more 1997) a Předehra aneb Z Prahy do gulagu a zpět (ČRo Regina, premiéra 8. 5. 1998). Napsal a uváděl rozhlasový seriál Lidé z mého zápisníku (ČRo Regina, 1998). Spoluautor televizních dokumentů Věčná paměť (s Dagmar Průchovou, ČT 1995), Pečetítko (s Martinem Skybou, ČT 1998) a Pomník (s Martinem Skybou, ČT 1999). Připravil výstavy Předpeklí aneb Z Čech do gulagu (Muzeum III. odboje, Příbram 1995), Pan učitel (Národní knihovna ČR, Praha 1997), Exil do Československa a exil z Československa (Brno 2002 / Praha 2003) a Generál Sergej Vojcechovskij - voják a demokrat (Národní památník obětí heydrichiády, Praha 2003 / Vojenská akademie, Brno 2004).
Ve víkendové příloze Mladé fronty vycházely jeho překlady povídek a úryvků z delších próz sovětských autorů v rámci seriálů Litěraturnaja Rossija čtenářům Mladé fronty (1976), Tři setkání s mladou sovětskou literaturou (1977), Představujeme mladou sovětskou literaturu (1977), Představujeme literární revui Junosť (1978), Tvorba mladého Leningradu (1978), Z mladé poezie a prózy sovětské Ukrajiny (1979), Schůzky s Juností (1980), Malý kabinet sovětské humoristické povídky (1981), Mladá fronta představuje literární revui Novyj mir (1982), Živá voda: ze sovětských klasických povídek dvacátých let (1983), Z válečných povídek Andreje Platonova (1984), Lidé a dílo: z historie sovětské literatury (1985), Představujeme literární revui Moskva (1986). Pro časopis Československý voják přeložil povídkový cyklus Setkání se sovětskými literárními revuemi (1977-1978), novelu Borise Polevého Aňuta (1979), novelu Borise Vasiljeva Poslední boj (1980) a vzpomínky trenéra Viktora Tichonova Hokej: naděje, zklamání a sny (1984). +more Další překlady (Zorin, Erenburg, Prišvin) publikoval mezi lety 1985 a 1988 ve Svobodném slově.
Knižně vydal tyto překlady: Boris Polevoj: Půl století v novinářově bloku (Mladá fronta, Praha 1982), Valerij Štejnbach: Hrdinové olympijských her (Olympia 1984), Roman Bělousov: Hledá se kapitán Nemo (Lidové nakladatelství, Praha 1988), Kim Burovik: Osudy věcí kolem nás (Lidové nakladatelství, Praha 1990), Jacques Rossi: Encyklopedie gulagu (Bystrov a synové, Praha 1999, s kolektivem), Ivan Soloněvič: Koncentrační tábor: Rusko (Bystrov a synové, Praha 2000, pod pseudonymem Kateřina Jánská). Dále vydal vlastní knihy: Z Prahy do gulagu aneb Překáželi (Bystrov a synové, Praha 1999), Zírající do slunce: Život a dílo Konstantina Čcheidzeho (Bystrov a synové, Praha 2002, spoluautor Jiří Vacek), Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955 (ÚDV, Praha 2003), Průvodce říší zla (Academia 2006), Osud generála - komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského (Academia 2007), Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček (Nadační fond angažovaných nestraníků 2009). +more Zůstaly po něm rukopisy připravovaných knížek Sto čtrnáct lásek Alexandra Puškina (nedokončeno) Pan učitel (o pedagogu a básníkovi Františku Springerovi) a Kurt a Jan: Kaleidoskop života herce Jana Pohana. A také tři nerealizované projekty na téma životních osudů jeho popraveného bratrance Vladivoje Tomka: scénář nikdy nenatočeného televizního dokumentu Chtěl bych žít (1997), nerealizovaný scénář rozhlasového pásma Když ještě teď nechápeš, pochopíš zítra (1999) a poznámky ke zvažované knize Poslední popravený aneb Ještě jeden sedmnáctý listopad (2010).
Vladimír Bystrov byl třikrát ženatý: jeho první manželkou byla Alena Ryšková, druhou Senta Wollnerová, třetí Marta Švagrová. Z prvního manželství měl syna Alexandra, ze třetího syny Vladimíra a Michala. +more V roce 2007 mu bylo „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva“ propůjčeno státní vyznamenání Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 2008 se stal prvním laureátem Ceny Rudolfa Medka, udělované Nadačním fondem angažovaných nestraníků.
Roku 2017 vyšla v nakladatelství Galén téměř tisícistránková kniha Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova, která vznikla na základě nedokončených pamětí autora a byla doplněna o velké množství archivních materiálů z jeho pozůstalosti.
Dílo
stěžejní encyklopedie Průvodce říší zla (2006) * [url=http://www. policie. +morecz/soubor/unosy-ceskoslovenskych-obcanu-do-sovetskeho-svazu-v-letech-1945-1955-pdf. aspx]Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955[/url] (vyd. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2003) * Osud generála - komentář k některým dokumentům o životě a tragickém konci Sergeje Vojcechovského (vyd. Academia, 2007) * Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček (vyd. Nadační fond angažovaných nestraníků, 2009).
Ocenění
Roku 2007 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Klause Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.
V roce 2008 se stal prvním laureátem Ceny Rudolfa Medka udělované Nadačním fondem angažovaných nestraníků.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=http://www. reflex. +morecz/clanek/zivot-a-styl/37332/umrel-vladimir-bystrov. html]Umřel Vladimír Bystrov[/url] - Reflex, 1. 6. 2010 (včetně podrobného životopisu) * [url=http://www. ct24. cz/kultura/91627-publicista-vladimir-bystrov-podlehl-nemoci/]Publicista Vladimír Bystrov podlehl nemoci[/url] - ČT24, 1. 6. 2010 (včetně videoreportáže) * [url=http://www. ceskenoviny. cz/kultura/literatura/zpravy/po-dlouhe-nemoci-zemrel-publicista-vladimir-bystrov/485054]Po dlouhé nemoci zemřel publicista Vladimír Bystrov[/url] - České noviny, 1. 6. 2010 * [url=http://www. radio. cz/cz/clanek/49802]„Oni byli první“ - osudy prvních obětí komunismu v Československu[/url] - radio. cz, 25. 1. 2004 * [url=http://www. nfan. cz/edice-prostopravdy/svazek-1]Vladimír Bystrov: Sovětská brutální svévole a československý ustrašený králíček[/url] (předmluva ke knize) * [url=http://www. ceskatelevize. cz/program/207562250500045. html]Vladimír Bystrov[/url] a Vladimír Kučera v pořadu ČT Krásný ztráty (2007), možnost on-line přehrání * [url=https://web. archive. org/web/20120209234529/http://syndikat-novinaru. cz/aktuality/1/159/zemrel-vladimir-bystrov]Miroslav Sígl: Zemřel Vladimír Bystrov[/url] - Syndikát novinářů ČR, červen 2010.
Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští filmoví kritici Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Čeští nakladatelé Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Kategorie:Narození 7. +more srpna Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v roce 2010 Kategorie:Muži Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Absolventi FAMU Kategorie:Češi ruského původu Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze.