Vězeň chillonský

Vězeň chillonský (1816, The Prisoner of Chillon) je romantická lyricko-epická poema (byronská povídka) anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona inspirovaná sedmiletým vězněním francouzského převora a ženevského vlastence z 16. století Françoise Bonivarda na švýcarském hradě Chillon s tématem ničivého působení žaláře na lidskou osobnost.

Poema měla velký vliv na českého romantického básníka Karla Hynka Máchu, který použil motiv uvězněného hrdiny ve svém vrcholném díle Máj.

Vznik a charakteristika poemy

26. června roku 1816 se lord Byron a jeho přítel, básník Percy Bysshe Shelley plavili po Ženevském jezeře (v celé básni označovaném francouzským jménem Lac Leman) a zastavili se, aby navštívili hrad Chillon poblíž Montreux. +more Po prohlídce hradu (a procházce žalářem, ve kterém byl Bonivard uvězněn), se Byron inspiroval Bonivardovým příběhem a složil Sonet na Chillon (na hradě se dokonce dochoval údajný Byronův podpis vyrytý do třetího sloupu v Bonivardově kobce, o jehož pravosti se vedou spory). Hrad Chillon Následně museli Byron a Shelley kvůli přívalovým dešťům zůstat dva dny v hotelu v Ouchy (dnes součást Lausanne). Zde Byron složil delší báseň (označil jí slovem fable, tj. pověst), kterou pravděpodobně dokončil do 2. července. Poema pak vyšla v Londýně 5. prosince roku 1816 ve svazku Vězeň chillonský a jiné básně (The Prisoner of Chillon and Other Poems).

Poema je napsána ve formě monologu. Námět a obrazy díla jsou pro Byrona typické. +more Hlavní hrdina je izolovaná postava, jejíž silná vůle mu umožňuje snášet velké utrpení a stává se jakýmsi mučedníkem za svobodu. Nakonec se jeho pozornost přesouvá ke kráse přírody, v níž hledá úlevu. Charakter byronského hrdiny se zde ale změnil. Namísto rozervaného romantického buřiče je zde zobrazen filozofický hloubavec.

Historickým základem básně je uvěznění francouzského převora a ženevského vlastence Francoise Bonivarda na hradě Chillon v letech 1530 až 1536 na příkaz Karla III. +more Savojského za boj proti Karlovým pokusům podrobit si Ženevu. Skutečné osudy Bonivarda se však od děje poemy značně liší. V poemě má například Bonivard šest bratrů, ale ve skutečnosti měl bratry pouze dva a ti s ním uvězněni nebyli. Byl to šlechtic a dozorci s ním první dva roky věznění tak zacházeli, do podzemní kobky byl přesunut až roku 1532.

Obsah poemy

Bonivardova kobka na hradě Chillon +morejpg|thumb|Vezeň_chillonský,_obraz_Eugène_Delacroix'>Eugèna Delacroixe Na začátku poemy je uveden Sonet na Chillon a pak následuje vlastní poema, která je monologem uvězněného zoufalého muže, který zůstal úplně sám v temné kobce švýcarského hradu Chillon, kde jako vězeň zestárl. Jde o jediného přeživšího člena velké rodiny, která byla umučena. Jeho otec byl upálen a ze šesti bratrů dva padli na bitevním poli a jeden byl také upálen. Poslední dva bratři zemřeli poté, co byli spolu s hlavním hrdinou a vypravěčem poemy zavřeni v podzemní kobce hradu.

Vypravěč byl ze tří uvězněných bratrů nejstarší a snažil se ostatní povzbuzovat, i když byli všichni tři připoutáni k jednotlivým sloupům ve velké cele a nemohli ani chodit a ani se vidět. Prostřední bratr, který byl typem lovce a miloval pohyb v přírodě, nemohl snést uvěznění, vzdal se naděje, přestal přijímat jídlo a zemřel. +more Stráže jej pochovaly v mělkém hrobu v kobce. Nejmladší bratr byl sice trpělivý, ale postupně chřadl. Když jej vězeň nakonec neslyšel, dokázal přervat svá pouta, ale nejmladší bratr byl už mrtvý.

Vypravěč se poddal smutku a zoufalství, i když ho strážní již znovu nespoutali řetězem a on se mohl volně pohybovat po prázdné kobce. Zpěv ptáka, který jednoho dne zaslechl za oknem, mu připomněl, že na světě je také krása a naděje. +more Dokázal si ve stěně vyrýt výstupek, aby se z něho mohl dívat oknem na jezero, na řeku Rhônu a na lesy a hory, což mu umožnilo přežít.

Když o několik let později (vězeň dávno přestal počítat dny) dorazili osvoboditelé, nevěděl, co si počít se znovuzískanou svobodou, a dokonce litoval, že musí opustil kobku, protože ji začal považovat za svůj domov.

:Pak vrátili mě svobodě, :já neznal proč, ni kam se brát, :vždyť posléz jedno bylo mně :být bez pout nebo spoután v tmě.

:I poutu jsem jako druhu zvyk - :to předlouhý ten spolný styk :nás mění tak - než po letech :jsem vyšel volný, na rtu vzdech.

Česká vydání

Vězeň chillonský, Praha: Alois Wiesner 1900, překlad Antonín Klášterský. * Vězeň chillonský, Praha: Jan Otto 1922, překlad Antonín Klášterský, 2. +more opravené vydání. * Chillonský vězeň in Poutník z Albionu: výbor z díla, Praha: Československý spisovatel 1981, překlad Hana Žantovská.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

The Prisoner of Chillon (1816 first edition). HathiTrust Digital Library. +more [url=https://babel. hathitrust. org/cgi/pt. id=dul1. ark:/13960/t9r22576n;view=1up;seq=9]Dostupné online[/url] * [url=https://www. databazeknih. cz/knihy/vezen-chillonsky-23414]Vězeň chillonský[/url] v Databázi knih.

Kategorie:Díla George Gordona Byrona Kategorie:Básnická díla anglické literatury Kategorie:Romantická literární díla Kategorie:Knihy z roku 1816