Všeobecné volby ve Spojeném království 1918

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Všeobecné volby ve Spojeném království v roce 1918 byly prvními volbami po první světové válce a zároveň po rozpadu Rakousko-Uherska. Konaly se koncem prosince 1918, kdy se volilo do Dolní sněmovny parlamentu. Volby probíhaly na základě nového volebního systému, který zavedl volební obvody s jedním vítězem a většinovým systémem. Významnou změnou bylo také udělení hlasovacího práva ženám nad 30 let. Volby vyústily v jasnou výhru Konzervativní strany vedené Davidem Lloydem Georgem. Konzervativci získali 335 z celkových 707 křesel, čímž získali většinu v parlamentu. Druhým nejsilnějším politickým subjektem se stala Labouristická strana, která dosáhla na 57 mandátů. Liberální strana, která dosud hrála klíčovou roli ve vládě, utrpěla velkou porážku a získala pouze 36 mandátů. Vítězství Konzervativní strany umožnilo Davidu Lloydovi Georgovi sestavit novou koaliční vládu. Volby znamenaly také konec volební dominance Liberální strany, která provázela britskou politiku před první světovou válkou. Výsledek voleb také předznamenal politické změny na britské politické scéně, které se projevily v následujících desetiletích.

Všeobecné volby ve Spojeném království 1918 se konaly 14. prosince 1918. Byly to první volby po první světové válce a zároveň první volby v Británii, kterých se mohla účastnit celá dospělá populace. Ve volbách také poprvé kandidovaly ženy; zvolena byla Constance Markievicz za Sinn Féin, ta ovšem spolu s ostatními poslanci této strany nezasedla v parlamentu.

Do voleb šla stávající válečná koalice zahrnující konzervativce, liberály Lloyda George a menší uskupení. Kandidáti koalice si mezi sebou rozdali „kupony“, z nichž většinu obdrželi konzervativci. +more V konzervativních kruzích vzbuzoval premiér David Lloyd George nedůvěru jakožto radikální liberál, v roce 1910 inicioval sérii daňových reforem limitujících aristokracii, byl nicméně respektován jako vítěz války, proto ho Konzervativní strana dál podporovala v křesle ministerského předsedy. Vlastní Liberální strana, nepodporující vládu s konzervativci, kandidovala samostatně pod vedením bývalého premiéra H. H. Asquitha.

Volby koalice jednoznačně vyhrála s 53 procenty hlasů a 520 mandáty, čímž dostala vláda zelenou na další volební období. Z koalice získali 379 křesel konzervativci, čímž získali jasnou převahu nad koaličními liberály se 127, Lloyd George si ale funkci premiéra podržel. +more Ač dopadla asquithovská liberální strana na hlasy o něco lépe než její koaliční protějšek, u mandátů zaznamenala drtivý propad- o 236 na 36. Labouristická strana si výrazně polepšila o 15% hlasů, obsadila ale pouze 57 křesel.

V druhém funkčním období nebyl Lloyd George méně aktivní. Vystavěl byty pro válečné veterány a zreformoval pojištění proti ztrátě zaměstnání, rozpory uvnitř koalice se ale postupně prohlubovaly. +more Neshody vyvrcholily kolem skandálů ohledně korupce při udělování šlechtický titulů a Řádu Britského impéria v roce 1922, kdy konzervativci vystoupili z koalice a konaly se všeobecné volby, po kterých nastoupila konzervativní vláda.

...
...
...
...
...
...
...
+more images (4)

Irsko

Po předchozích volbách stála liberální Asquithova vláda na podpoře umírněné Irské parlamentní strany, která si kladla za cíl irskou autonomii („Home Rule“) a se 74 poslanci byla v Irsku dominantní. Kvůli odporu Ulsteru ale otázka autonomie začala váznout a parlamentáři pod vedením Johna Redmonda se ocitli pod palbou kritiky z nacionalistických kruhů. +more Otevřenému povstání zabránilo vypuknutí světové války, napětí v zemi ale sílilo.

výsledky v Irsku

Po velikonočním povstání v roce 1916 se nálada obyvatel definitivně přiklonila k radikálům ze Sinn Féin. Ti naprosto přebrali voliče parlamentní strany a obsadili všechny křesla v jižním Irsku (celkem 73). +more Nově zvolení poslanci odmítli nastoupit do Westminsteru, ustavili se jako Dáil Éireann - Irský sněm a zavázali se podporovat nezávislou Irskou republiku. Do čela Dáilu se postavil Éamon de Valera a Michael Collins vedl ozbrojený odpor proti Britům. Irská válka za nezávislost začala roku 1919 a trvala do července 1921, kdy byla vyjednána mírová smlouva, kde Irsko bylo ustaveno jako britské dominium a de facto nezávislý stát.

Výsledky

výsledky v Londýně

37912773573635
Konzervativcikoal. LibSFLabLibO

StranaLídrMandátyHlasy
Početv %+/-Početv %
Koaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vládaKoaliční vláda
Konzervativní stranaAndrew Bonar Law37953,6%1084 003 84838,4%
koaliční liberálovéDavid Lloyd George12718,0%1271 318 84412,6%
koaliční národní demokratéGeorge Barnes91,3%9156 8341,5%
koaliční labouristé-40,5%440 6410,4%
koaliční nezávislý-10,1%19 2740,1%
Koaliční vláda celkemDavid Lloyd George52073,6%2495 529 44153,0%
Strany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koaliciStrany mimo koalici
Labouristická stranaWilliam Adamson578,1%152 171 23020,8%
Liberální stranaHerbert Henry Asquith365,1%2361 355 39813,0%
Sinn FéinÉamon de Valera7310,3%73476 4584,6%
Irská parlamentní stranaJohn Dillon71,0%67226 4982,2%
nezávislí labouristé-20,3%2116 3221,1%
nezávislí-20,1%2105 2611,0%
Národní stranaHenri Page Croft20,3%294 3890,9%
nezávislí za NFDSSJames Hogge00,0%058 1640,6%
Co-operative PartyWilliam Henry Watkins10,1%157 7850,6%
nezávislí konzervativci-10,1%044 6370,4%
Labourističtí unionistéEdward Carson30,4%330 3040,3%
nezávislí liberálové-10,1%124 9850,2%
ostatní20,3%143 8281,4%

Reference

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top