Cesko.wiki Zaostalí
Author
Albert FloresZaostalí je umělecké sdružení výrazných individualit, které vzniklo roku 1987 během příprav neoficiální výstavy Forum '88 v pražské holešovické tržnici. Ironický název reflektuje nechuť k organizované politicko-kulturní činnosti, poté co komunistický režim koncem 80. let znovu povolil zakládání tvůrčích skupin. Symbolizuje také návrat ke středoevropské kulturní tradici a vymezení vůči "novočeskému pseudomodernismu a postmoderně", k módním vlnám a povrchním - „stokrát přežvýkaným“ - citacím starých mimoevropských kultur, k planým instalacím a odtažitým koncepcím.
Historie vzniku sdružení
Výtvarníci sdružení ve skupině Zaostalí se individuálně prosadili na výstavách doma i v zahraničí už v průběhu 60. let. +more Okupace Československa v srpnu 1968 jejich umělecké kariéry přerušila a během následujících dvaceti let tzv. normalizace ztratili možnost vystavovat i prodávat svá díla a pohybovali se pouze na neoficiální výtvarné scéně. Někteří byli členy jiných nezávislých sdružení (Šmidrové - Dlouhý, Klusák, Křižovnická škola, Somráci - Beran, Paleta vlasti - Dlouhý). Po roce 1989 působili jako profesoři Akademie výtvarných umění v Praze (Beran, Demartini, Dlouhý) nebo Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (Nešleha).
Skupina se scházela v roce 1987 aby připravila společnou instalaci pro neoficiální výstavu Forum '88 v Pražské tržnici. Černý pomníček s nápisem Zaostalí přinesl na jednu schůzku Bedřich Dlouhý a ostatní název přijali jako výraz ironického odstupu ke skupinaření i k sobě samým. +more Jako architekta přizvali Karla Koubu. Jan Klusák se stal členem skupiny jako skladatel, herec a teoretik během přípravy k následující neoficiální výstavě, která se měla konat v Lidovém domě ve Vysočanech roku 1990. K té nakonec nedošlo a skupina dostala termín v prestižní Nové síni v centru Prahy, která je ale menší a nedovolila realizovat výstavu v původním rozsahu. Část děl proto přesunuli na paralelní výstavu Dialog '90 (Paris-Praha) v Mánesu (Z. Beran: Hra s obrazy). Další společnou výstavou skupiny v roce 1992 byla instalace Hromada (nebo Obětiště) v Mánesu, na výstavě pořádané u příležitosti kongresu AICA ve Vídni, kde individuální artefakty, vytvořené na sklonku komunistického režimu, instalovali jako společné dílo.
Poslední společná výstava Zaostalých proběhla roku 2007 v Městské knihovně v Praze.
Tvorba Zaostalých
V dílech Zaostalých se setkává krásné i ošklivé, vznešené i nízké, naléhavě vážné i romanticky ironické. Bedřich Dlouhý a Zdeněk Beran, zřejmě nejvýraznější členové sdružení, kombinují malbu až precizně staromistrovsky pojednanou s prostorovými materiálovými objekty (fantaskní přístroje, hlávky zelí, nosítka či cestovní kufry napěchované podivnými fragmenty). +more Vznikají tak působivé celky - jakési environmenty, které vynikají svou nenapodobitelnou syrovostí a účinností. Soustředěné nefigurální kresby a malby Pavla Nešlehy s instalovanými plastickými doplňky se spíše blíží k mystickým vizím.
Název Zaostalí byl reakcí na povrchní hodnocení umění měřítkem aktuálních tendencí ve světě a výrazem sebevědomí autorů, kteří se vymezovali vlastním a nezávislým systémem hodnot. Pro umělce není holá současnost jediným rozměrem bytí, ale spíše branou, kudy se vchází do různých oblastí a vrstev času a dějin, od realit skutečných až k fiktivním. +more Zájem o minulost se tak často stává hledáním nových cest, snahou najít ve včerejšku tajemnou věštbu zítřka, ať již ve smyslu naděje, nebo varování.
Instalace Hromada v Mánesu roku 1992 byla vyjádřením originálního smyslu Zaostalých pro uvedení časové dimenze, zpochybňující realitu světa. V tom jsou blízcí dekadentům na přelomu 19. +more a 20. století, ale cílem jejich negace nebylo nihilistické truchlení. Tato metaforická akce se zánikem původně autonomních uměleckých děl měla v divákovi svou divností probudit úžas a otevřít jeho imaginaci. Zdánlivé ponížení uměleckých artefaktů bylo možno chápat jako reflexi přelomu dějin a smíření s faktem, že díla reprezentující estetické ideje spojené s duchem umělecké alternativy a vzdoru, je třeba přinést jako obětiny nové éře lidské svobody.
Skepse tváří tvář současnosti není v umění ničím nezvyklým. Je základem romantického tragismu, který se dějinami umění vine jako kolektivní jev spjatý s dobou nebo jako individuální psychologická charakteristika umělce. +more Věčný námět Vanitas, trosek a apokalyptických katastrof spojených se zánikem civilizace vyplývá ze soustředění vnitřního zraku umělce na destruktivní práci času. Cesta kupředu je tak cestou k zániku a kladení otázky po smyslu bytí znamená také kritickou sebereflexi, kterou musí umělec podstoupit. Východiskem není renesance mýtu, ale individuální zkušenost, která je ve své konečnosti tragická.
Členové
Zdeněk Beran, malíř, profesor AVU (7. 3. +more1937-7. 11. 2014) * Hugo Demartini, sochař, Profesor AVU (11. 7. 1931-14. 9. 2010) * Bedřich Dlouhý, malíř, Profesor AVU (2. 8. 1932) * Jan Klusák, hudební skladatel, (18. 4. 1934) * Karel Kouba, architekt a malíř, (15. 9. 1929-29. 2. 1996) * Pavel Nešleha, malíř a fotograf, Profesor VŠUP (19. 2. 1937-13. 9. 2003).
Výstavy
1988 Forum ’88, Pražská tržnice * 1990 Zaostalí, Lidový dům ve Vysočanech, Praha 9 (uskutečnila se v redukované podobě v Nové síni) * 1990 Zaostalí, Nová síň Praha, paralelně Praha-Paříž, Mánes * 1992 Hromada (nebo Obětiště), výstava Situace '92 u příležitosti Mezinárodního kongresu AICA ve Vídni '92 , Mánes Praha * 2007 Zaostalí, Městská knihovna, galerie hlavního města Prahy
Reference
Literatura
Forum '88, text Josef Hlaváček a kol. , 96 s. +more, kat. výstavy Holešovická tržnice, Praha 1988 * Zaostalí, text Jan Kříž, kat. připravované a neuskutečněné výstavy v Lidovém domě, nestránkováno, OŠK ONV Praha 9, 1990 * Situace 92, kat. výstavy, 68 s. , Svaz československých výtvarných umělců SČUG Hollar, Praha 1992 * Pavel Nešleha, K Zaostalým krok za krokem, Výtvarné umění 3-4, 1995, s. 95-101 * Zdeněk Beran, Trochu světla k temné historii vzniku skupiny Zaostalí, Výtvarné umění 3-4, 1995, s. 102-103 * Zaostalí forever, kat. výstavy v Městské knihovně GHMP, 104 s. , Gallery (Jar. Kořán) Praha 2007,.
Externí odkazy
[url=https://prehravac.rozhlas.cz/audio/600671]Zaostalí, rozhovor Karla Oujezdského, ČRo Vltava 2007[/url]