Zdenka Živković

Technology

12 hours ago

Author

Zdenka Živković (rozená Kortusová, v srbské cyrilici Зденка Живковић; 15. října 1921, Stachy - 12. dubna 2011, Bělehrad, Srbsko) byla malířka, konzervátorka, restaurátorka fresek a čestná předsedkyně české Besedy Bělehrad, původem Češka žijící v Srbsku. Za svůj život zdokumentovala a zkopírovala velkou část středověkých fresek srbských klášterů a dalších významných staveb.

Biografie

Zdenka Kortusová se narodila dne 15. +more října 1921 ve vesnici Bláhov u Stachů v podhůří Šumavy. Na území tehdejšího Československa dokončila první dva ročníky základní školy a potom v roce 1930 s rodinou odcestovala do Bělehradu. Její otec tehdy pracoval na interiérech budovy tehdejší skupštiny jugoslávského království. Do školy dále chodila v Bělehradě (do tzv. Masarykovy školy, která působila v rámci Českého domu). Poté se stala členkou Klubu československé mládeže, který sloužil pro další podporu a rozvoj české kultury na území Království SHS.

Po druhé světové válce studovala na bělehradské Akademii výtvarných umění ve třídě pod vedením Nedeljka Gvozdenoviće. Studia dokončila v roce 1948. +more Poté se věnovala kopírováním fresek společně se svým manželem Branislavem. Spolu s francouzským týmem připravovali vytvoření muzea fresek a vystavovala na velké výstavě v Paříži v roce 1951. Živković měla možnost spolupracovat s francouzským týmem a naučit se zcela nové metody pro překreslování středověkých fresek, které nebyly v tehdejší Jugoslávii ještě známé. Používala středověký pigment namísto tehdy rozšířených barviv. Tím se podstatným způsobem zvýšila míra věrohodnosti těchto kopií. Účastnila se otevřené, konzervaci a restauraci maleb na stěnách chrámu Bohorodičky Ljevišské v Prizrenu a kostela sv. Spasa v Prizrenu, kde vytvořila i rozsáhlou konzervátorskou i fotodokumentaci.

Pracovala především pro Galerii fresek. Založila a řídila také malířský ateliér, kde se spolu s Nadou Komnenović-Antić zasloužila na výstavbě nového skladu s novým systémem pro úschovu kopií fresek. +more Po práci v Prizrenu a v klášteru Visoki Dečani se věnovala kopírování fresek v klášteru Kalenić). V roce 1959 pracovala na kopírování nástěných maleb kláštera Rudenica, dále kostela v Bijelé v Boce Kotorské (1959) a v klášteře Manasija (1960-1962, 1964). Pracovala pro Ústav pro ochranu kulturního dědictví SR Srbska.

V rámci Galerie fresek se věnovala dvěma poměrně významným projektům. První se zabýval originálními fragmenty fresek, které byly zajištěny během archeologických průzkumů. +more Druhý se potom věnoval kopírování nástěných maleb z kostelů, které již byly zničeny. V roce 1965 se soustředila na fresky kláštera Sopoćani a v roce 1969 potom kláštera Sisojevci. Podílela se na záchranných pracích na chrámech sv. Spasa v Prizrenu a Bohorodice Ljevišské tamtéž. Pro Galerii fresek vytvořila celkem 155 inventárních položek, což je okolé 20 % celkového fondu a zkopírovala přes 1000 m2 plochy fresek. Vytvořila také kopii tzv. Esfigmenské charty. Podílela se také na restaurování fresek v kapli sv. Petky v Bělehradě.

V roce 1967 se podílela na výstavě fresek pro pavilon Jugoslávie na výstavě EXPO v Montréalu. V roce 1968 vystudovala i na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bohuslava Slánského. +more Poté získala pozici komisařky pro ochranu památek.

Pod vedením Zdenky Živković působila i škola starých malířských technik při klášteru Sopoćani, kterou založila v roce 1976 a které se účastnil velký počet jugoslávských i zahraničních umělců.

Byla také jedním z iniciátorů, organizátorů a zakladatelů Společnosti restaurátorů Srbska . Cenu od něj získala v roce 1982. +more Od Společnosti výtvarných umělců užitého umění a designérů Srbska (ULUPUDS) získala ocenění za celoživotní práci roku 1987.

Díky komplexní dokumentaci jejích děl se zaznamenala podoba řady interiérů pravoslavných kostelů v Kosovu před válkou v roce 1999 i nepokoji v roce 2004, kdy byly četné fresky zničeny.

Přednášela o uvedené problematice často v Praze, Záhřebu, Skopji ale i v Nashville v USA. Svoji práci představila na celé řadě výstav, např. +more v Bělehradu, Novém Sadu i jinde po světě. V roce 1994 vystavovala v Pedagogickém muzeu v Bělehradě o kopírování fresek apod. Odborné práci se věnovala až do roku 2004, kdy ji v tomto omezily zdravotní okolnosti, především komplikace se zrakem.

Zemřela v roce 2011 v Bělehradě, pohřbena je na tamním Novém hřbitově.

Činnost v krajanských spolcích

Hned po druhé světové válce se věnovala činnosti českých organizací na území tehdejší Jugoslávie, např. Klubu československé mládeže. +more Po roce 1948 vlivem politických změn nicméně význam těchto organizací poklesl a Živković se více věnovala své odborné práci. Teprve až v roce 1985 se stala opět členem České besedy, resp. Kulturně-osvětové společnosti Čechů a Slováků v Bělehradě. O fungování organizace se zasazovala také v těžké atmosféře 90. let 20. století v tehdejší Jugoslávii. V roce 2002 zorganizovala výstavu na téma působení Masarykovy školy v Bělehradě mezi dvěma válkami. Roku 2008 byla zvolena čestnou předsedkyní České besedy Bělehad.