Cesko.wiki Zlatice evropská
Author
Albert FloresKvěty zblízka Vstřícné listy
Zlatice evropská (Forsythia europaea) je opadavý keř, se šikmo vzhůru směřujícími prutovitými větvemi, rozkvétající v březnu a dubnu četnými žlutými květy. Je to jediný druh rodu zlatice pocházející z Evropy, kde coby třetihorní relikt přežil dobu ledovou.
.jpg)
Rozšíření
Dřevina má nevelký areál na severu Albánie, odkud přesahuje do několik lokalit na jihu Kosova. Její nalezení na tamních kamenitých svazích, v roce 1897 italským botanikem Antoniem Baldaccim, bylo velkým překvapením, neboť ostatních asi 12 druhů rodu zlatice jsou původní v mírné až subtropické východní Asii.
Ekologie
Je to druh, který v balkánských pohořích úspěšně přežil glaciální změny klimatu způsobené postupem ledovců. Roste na západním Balkánu v keřovitých porostech a mezi roztroušenými borovicemi na kamenitých svazích, téměř výhradně na hadcovém podloží. +more Preferuje severní svahy a vlhčí polohy, převážně v nadmořské výšce 200 až 8000 m n. m. , ojediněle až v 1500 m. Keře tam rostou na ploše o rozloze asi 188 km², celkový výskyt druhu je omezen na území o velikostí 8800 km² v Albánii a Kosovu. Zlatice evropská je IUCN považována za dostatečně rozšířenou a žádnou zkázou neohrožovanou rostlinu, která se běžně prodává v obchodech s okrasnými květinami, a je proto hodnocená jako málo dotčený taxon (LC).
Je pěstitelsky nenáročná dřevina, která upřednostňuje lehké, hlinité půdy s dostatkem vláhy, ale ne dlouhodobě podmáčené. Nejlépe se ji daří na slunném, případně pouze lehce zastíněném stanovišti, ve stínu vytváří jen málo květů. +more Zimní období jí nedělá žádný problém, dlouhodobě snáší teploty až -23 °C. V porovnání s ostatními druhy zlatice vykvétá poměrně pozdě, v závislosti na počasí až v březnu či dubnu, vždy však ještě před rozvitím listů. Nenápadné plody dozrávají v září a říjnu.
Popis
Keř s přímými, prutovitými, téměř kolmo vzhůru rostoucími větvemi dlouhými 1,5 až 2,5 m. Letorosty jsou žlutavě šedé a slabě hranaté, kuželovité pupeny jsou hnědé. +more Vstřícně vyrůstající středně zelené, pevné, jednoduché listy s asi 0,5 cm řapíkem mají vejčitou čepel 3 až 6 cm dlouhou a od 2 do 3 cm širokou, na bázi zaokrouhlenou nebo klínovitou, na vrcholu zašpičatělou a po obvodě celokrajnou nebo drobně pilovitou.
Květy jsou žluté, zvonkovité, oboupohlavné a čtyřčetné, vyrůstají na krátkých stopkách jednotlivě či ve dvojicích z úžlabí listů na jednoletých výhonech. Kališní cípy jsou zelené, široce vejčité a bývají pouze okolo 3 mm dlouhé. +more Koruna je sytě žlutá, hluboce čtyřcípá, trubku mívá asi 4 mm velkou, cípy asi 1,2 cm dlouhé, úzké a na konci zašpičatělé. V květu jsou dále dvě tyčinky, svrchní semeník se dvěma vajíčky v každém pouzdře a krátká čnělka.
Plod je hladká, u báze zúžena, vejčitá, dvoupouzdrá tobolka 1 až 2 cm dlouhá. Má zobáček, je lokulicidní, puká horním švem a obsahuje hladká, křídlatá semena s endospermem.
Rozmnožování
Zlatice evropská se nejčastěji rozmnožuje řízkováním. Zelené řízky z vrcholů letorostů se sázejí od druhé poloviny května do července a dřevnaté řízky z vyzrálých výhonů brzy na jaře. +more Získané řízky se prostě zapíchají do připraveného substrátu, který se udržuje vlhký, vhodný je stimulátor. Dřevinu lze množit i semeny, z kterých ale mnohdy vyrostou kříženci s nechtěnými vlastnostmi. Další možnosti je rozdělení keře nebo hřížení větví.
Význam
Vysazuje se v parkových a sídlištních úpravách, solitérně či do menších samostatných nebo větších smíšených skupin, je vhodná i k použití na vyšší živé ploty. Řežou se do vázy na Velikonoce i na Vánoce, jako barborky vždy vykvetou.
Zlatice jsou pěstitelsky nenáročné, pouze staré větve je nutno občas vyřezat a rostlinu prosvětlit. Kvete na jednoletých výhonech, nejstarší větve se odstraňují nízko u země. +more Dá se také tvarovat, ale protože budoucí květy se zakládají již brzy na podzim, doporučuje se tyto práce provádět až po odkvětu, nikoliv brzy z jara. V době květu je včelařsky významná medonosná rostlina.