Cesko.wiki Zničení Železného pasu
Author
Albert FloresZničení Železného pasu (anglicky Destruction of Isengard) neboli také bitva u Isengardu (Battle of Isengard) je jednou z důležitých vojenských událostí války o Prsten odehrávajících se ve světě J. R. R. Tolkiena. Entům vedeným svým pánem Stromovousem se podařilo překvapit čaroděje Sarumana a nečekaně obsadit jeho pevnost, čímž se zasloužili o jeho porážku. Bitva je autorem popsána v druhém díle trilogie Pán prstenů Dvě věže.
Předehra
Čaroděj Saruman sídlil v Železném pasu od roku 2759 T. v. +more, kdy k tomu dostal povolení od gondorského správce Berena. Z počátku pomáhal svým sousedům Rohanským a rovněž přátelsky navštěvoval Stromovouse v jeho lese. Později však podlehl moci orthanského palantíru, jehož prostřednictvím se spojil se znovu povstávajícím Sauronem, který jej brzy začal ovládat.
Saruman se pro spolupráci s Temným pánem pokusil získat i čaroděje Gandalfa, který však odmítnul a tak byl v Orthanku uvězněn. Dík orlu Gwaihirovi se Gandalfovi podařilo z Orthanku uprchnout. +more Od této chvíle Saruman otevřeně přešel na Sauronovu stranu, zbrojil, špehoval nositele prstenu a připravoval se na přepadení Rohanu. Jeho služebníci tehdy znetvořili okolí Železného pasu a pokáceli mnoho z fangornských stromů, čímž si znepřátelili pastýře stromů - enty.
Když se na počátku roku 3019 T. v. +more Společenstvo prstenu přiblížilo k hranicím Gondoru vyslal proti nim Saruman nově vyšlechtěné plemeno poloskřetů - Uruk-hai. Těm se podařilo družinu dostihnout, usmrtit Boromira a unést půlčíky Smíška s Pipinem, o kterých se domnívali, že se jedná o Nosiče prstenu. Skřeti však své zajatce doručit nedokázali, neboť byli poblíž lesa Fangornu pobiti rohanskými jezdci. Oběma hobitům se podařilo v nastalém zmatku uniknout a skrýt se v lese. Tam se seznámili s vůdcem entů Stromovousem. Ten po jejich vyslechnutí svolal Entí sraz, na němž se shromáždění pastýři stromů dohodli na okamžitém útoku proti Sarumanově tvrzi. Spolu s pastýři stromů, kteří vedli obrovský počet polodivokých huornů, se k Železnému pasu vydali také Pipin se Smíškem.
Útok na Železný pas
Stromovous a jeho lid využili noční tmy, pod jejíž rouškou bez zpozorování sestoupili z okolních hřebenů do Čarodějova opevněného údolí. Měli velké štěstí, neboť právě tehdy udělil Saruman svým vojskům povel k útoku na Rohan a celé vojsko Železného pasu čítající kolem deseti tisíc mužů odpochodovalo k jihu.
Po odchodu vojsk šel Stromovous k bráně pevnosti, kde byl napaden šípy a kameny. To však enta pouze více rozzuřilo, načež on a zhruba dalších deset entů vyvrátilo bránu a vtrhlo do Železného pasu. +more Téměř všichni obránci se pokusili zachránit si svůj život útěkem. Enti a huorni, kteří mezitím obestoupili celý Angrenost, nechali z pevnosti po výslechu odejít pouze několik desítek lidí. Žádnému ze zbývajících skřetů se pravděpodobně utéci nepodařilo a většinu z nich zahubili při útěku huorni. Samotnému Sarumanovi se podařilo uprchnout do nedobytného Orthanku, kde se před enty zabarikádoval.
Enti ani huorni proti kamenné věži nic nezmohli a tak se velká část z nich za svítání vypravila na sever směrem k pramenům řeky Želíz. Tam během jediného dne pod Stromovousovým vedením vyhloubili hluboké rybníky a vystavěli vysoké hráze do nichž vykopáním potřebných kanálů svedli vodu z Želíze a dalších okolních potoků. +more Po napuštění nádrží enti hráze protrhli a zaplavili tak všechny štoly a díry vyhloubené v Železném pasu Sarumanovými služebníky.
Důsledky
Ještě v průběhu budování hrází přispěchal do Železného pasu Gandalf, který hledal Stromovousovu pomoc kvůli probíhající bitvě v Helmově žlebu. Vůdce entů vyslal na pomoc obléhaným část huornů, kteří přispěli k slavnému vítězství nad Sarumanovými vojsky. +more Tímto rozdrcením čarodějovi invazní armády a rozbořením jeho pevnosti byly všechny Sarumanovy plány na obsazení Rohanu smeteny.
Dohrou celého boje se stal rozhovor mezi Gandalfem, rohanským králem Théodenem a Sarumanem, kterého se Gandalf naposledy marně pokusil přivést k nápravě. Gandalf následně vyloučil Sarumana z Bílé rady a zlomil jeho hůl. +more Vyjednavače se přitom pokusil usmrtit Gríma Červivec, který z věže jejich směrem vyhodil palantír. Gandalf a jeho společníci po tomto rozhovoru ze Železného pasu odjeli a nechali jej v rukou Stromovouse, který se zavázal střežit věž a pod jehož správou se údolí Angrenostu znovu zazelenalo.
Adaptace
Ve filmové adaptaci Peter Jacksona je obsazení Železného pasu rozděleno mezi druhý a třetí díl. V závěru snímku Dvě věže je zachycena porada entů, kteří nakonec do války jít odmítnou. +more Stromovous má v úmyslu odnést Smíška s Pipinem na okraj lesa, avšak díky hobití lsti je ent doprovodí až k blízkosti Železného pasu. Teprve až Fangorn uvidí spoušť napáchanou Sarumanem přivolá ostatní enty a přichystá se k boji. I s oběma hobity se enti vydávají na poslední pochod k Sarumanovu sídlu, věži Orthanku, stojící uprostřed kruhu skal v Železném pasu. Saruman již vyslal své vojsko proti Rohirům a entové jej tak zastihnou nepřipraveného. Zaútočí na Železný pas, rozboří jeho opevnění a protrhnou přehradu na říčce nad Orthankem, načež je okolí věže zaplaveno a Saruman je uvězněn ve své věži.
V úvodu posledního dílu filmové trilogie se odehraje rozhovor mezi Sarumanem a vítězi z bitvy o Helmův žleb, kteří do Železného pasu po bitvě přijíždějí. Saruman se pokouší získat krále Théodena, ten však čarodějově moci nepodlehne. +more Gandalf vyzve Sarumana, aby sestoupil, ale ten odmítá, načež Gandalf láme Sarumanovu hůl a zbavuje jej moci. Poté je na rozdíl od knižní předlohy Saruman zabit svým sluhou Červivcem, kterého vzápětí svým šípem usmrtí elf Legolas.