Záviš Kalandra

Záviš Kalandra (10. listopadu 1902 Frenštát pod Radhoštěm - 27. června 1950 Praha) byl český divadelní a filmový kritik, historik, překladatel a novinář, který vystupoval pod pseudonymy J. Pokorný, J. Albert, J. Bitnar, J. Krejčí aj. V roce 1950 byl odsouzen k smrti ve vykonstruovaném procesu se skupinou Milady Horákové a popraven.

Život

Mládí a předválečný komunista

Novomanžel Záviš Kalandra s manželkou Ludmilou Rambouskou a neteří, 1935 Narodil se jako syn českého frenštátského, později vsetínského lékaře a sociologa Břetislava Kalandry, spolupracovníka Tomáše Garrigua Masaryka, byl i členem Masarykovy realistické strany, ze které však před první světovou válkou odešel do sociální demokracie. +more Kalandrův dědeček Jan Albert Kalandra se podílel na kulturním životě české obrozenecké společnosti ve Vídni. Kalandra měl dva bratry - Dušana a Břetislava, a jednu sestru - Drahomíru.

Ve Valašském Meziříčí navštěvoval Kalandra gymnázium. Vystudoval filosofii a klasickou filologii v Praze (1922-1927). +more V letech 1928 a 1930 pokračoval ve studiích v Berlíně. Ovládal 7 jazyků. Za téma své disertační práce si zvolil jednoho z presokratiků - Parmenida. Tuto práci Kalandra sice odevzdal, ale vyžádal si ji poté zpět. Práci viděl s odstupem času profesor Jan Patočka, který ji označil jako solitér české filosofie.

V roce 1923 vstoupil do KSČ, vedl Komunistickou studentskou frakci (Kostufru; 1926-1927) a následně patřil k předním redaktorům komunistického tisku (Rudé právo, Rudý večerník, Tvorba, Haló noviny).

Ve třicátých letech kritizoval Moskevské procesy, za což mu nebyla v roce 1936 vydána členská legitimace, a tím jeho členství v KSČ skončilo. Společně s Josefem Guttmannem vydal v roce 1936 Odhalené tajemství moskevského procesu. +more V této práci píšou, že Stalinovi jde o fyzickou likvidaci starých bolševiků (Trockého, Zinověva, Bucharina, Radeka, Rykova, Tomského, Kameněva), přičemž že se jedná o předem zinscenovaný proces. Stalinovi vytýkají byrokracii a zradu světové revoluce. Za své názory a stanovisko vůči procesům byli autoři označeni za trockisty a vyloučeni ze strany. Po svém vyloučení ze strany zakládá Kalandra protistalinisticky orientovaný čtrnáctideník Proletář. Pravda je však taková, že Kalandra sice byl jedním z prvních oponentů a kritiků stalinistického režimu, nebyl však nikdy přesvědčeným trockistou, ač ve spisku s Guttmannem se přihlašuje k IV. internacionále Lva Trockého, naopak jeho časopis Proletář i on sám polemizoval s trockistickou IV. internacionálou a jejím orgánem Jiskrou.

V letech 1936-1939 působil v tisku orientovaném na umírněné komunisty a sociální demokraty a zabýval se kritikou a rozbory monstrprocesů v Sovětském svazu. Zajímavou studii vydal Kalandra ve slavném surrealistickém sborníku Ani labuť ani lůna (1936), vydaného ku příležitosti 100 let od smrti Karla Hynka Máchy, jejž redigoval Vítězslav Nezval, s názvem Mácha a Palacký, v níž zkoumá Máchu a Palackého v několika rovinách. +more Nezval se později, v roce 1950, jak před, tak po Kalandrově odsouzení do svého někdejšího spolupracovníka ostře pouštěl (nejen) v Rudém právu, měl jej za dezertéra a zrádce. Dalším autorem příspěvku do sborníku byl i Emil František Burian, který taktéž zejména po popravě Kalandry se velmi angažoval, mj. i divadelní hrou s názvem Pařeniště. To byli všechno bývalí přátelé Kalandry, kteří posléze ostře otočili a snažili se Kalandru ve všech směrech odsuzovat.

Německá okupace

V listopadu 1939 byl kvůli své komunistické minulosti zatčen gestapem a až do roku 1945 vězněn v nacistických vězeních a koncentračních táborech. Po věznění a výsleších v Praze byl na konci roku 1939 deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. +more 6. dubna 1940 dorazil do koncentračního tábora ve Flossenbürgu, z něhož byl posléze 18. července 1942 transportován do koncentračního tábora v Ravensbrücku pod číslem 2560.  V únoru 1945 byl převezen opět do Sachsenhausenu; následoval pochod smrti do Schwerinu, kde se 3. května dočkal osvobození spojeneckými vojsky a odkud se vydal pěšky zpět do Prahy.

V Ravensbrücku se s ním dle vzpomínek Margerete Buber-Nemannové setkala Milena Jesenská, která jej rozpoznala mezi skupinkou vězňů z mužského tábora. Mělo se za to, že mají nemocné plíce, pročež je přivedli na rentgen, poblíž kterého pracovala Jesenská. +more Velké planoucí oči jedné z chodících mrtvol jí připadaly povědomé. Prošla tedy skupinkou podruhé a na Kalandru mrkla, ten její pohled opětoval. Tato událost Jesenskou hluboce otřásla. Pomocí soucitného lékárníka z řad SS, který se pohyboval v mužském táboře, poslala Kalandrovi vzkaz, v němž mu nabízela pomoc, zda nepotřebuje chleba. Kalandra Jesenské odepsal, ale zároveň ji zapřísahal, ať mu přestane psát, že je to životu nebezpečné.

Poválečná činnost

V letech 1945-1949 se věnoval historické práci a spolupracoval s tiskem orientovaným na sociální demokraty a národní socialisty. V roce 1947 ve své knize České pohanství zpochybnil existenci svatého Václava jakožto skutečné historické postavy. +more Namísto toho jej označil za součást pohanského panteonu Čechů teprve dodatečně využitého křesťanstvím. Tento názor nebyl historiky přijat. V téže práci odmítl datování Kristiánovy legendy do 10. století a připojil se ke kritikům pokládajícím ji za pozdní kompilaci ze 14. století.

České pohanství se stalo kontroverzním a kuriózním spisem. Historik Oldřich Králík označil práci doslova za buřičskou či za čiré halucinace.

Zatčení, soud a poprava

V listopadu 1949 byl zatčen, víceméně náhodou. Bezpečnost jela zatknout jeho švagra dr. +more Arnošta Ungára, který bydlel ve stejném domě jako Kalandra. V době zatčení Ungára si k němu šel Kalandra zatelefonovat a byl zatčen také.

Bezpečnost hledala, koho by zařadila coby trockistického štváče do chystaného velkého procesu s dr. Miladou Horákovou. +more Kalandra Horákovou osobně vůbec neznal. Jelikož Kalandra velmi rázně kritizoval moskevské procesy, byl vhodnou osobou, která vyhovovala koloritu zamýšleného procesu. Kalandra, podobně jako Zinoněv, Kameněv a další z moskevských procesů, se posléze před soudem rozhodl rámcově držet scénáře, který se musel naučit; po celou dobu výslechu ale vypovídal s pohrdavým sarkasmem a ironií, neb si byl velmi dobře vědom, že bude s největší pravděpodobností popraven. Ač se rozhodl vypovídat předem naučenou a předem bezpečností vyfabrikovanou skutkovou podstatu, dokázal celé divadlo takto ponížit, což velmi popouzelo státní prokurátory, zejména dr. Viesku. V procesu byl označen za trockistu, přestože po druhé světové válce podle jednoho svědectví prohlašoval, že kdyby v SSSR byl zvítězil Trocký, a ne Stalin, bylo by to tam dopadlo stejně.

Dne 8. června 1950 byl ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou a spol. +more jakožto hlava smyšlené trockistické skupiny odsouzen k smrti a 27. června popraven.

Poprava vyvolala protesty po celém světě. Paradoxem přitom bylo, že se jednalo o jediného marxisticky vzdělaného teoretika mezi historiky.

Profesoři historie z Harvardovy univerzity žádali prezidenta Klementa Gottwalda o milost pro Záviše Kalandru, jehož považovali za nadaného vědce. Tuto žádost podepsali: Donald McKay, Robert Albion, Charles Taylor, Myron Gilmore, John Fairbank, Wilbur Jordan, Frederick Merk, Helen Cann.

Tělo Záviše Kalandry bylo po popravě předáno k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Pitvu provedl 29. +more 6. 1950 MUDr. Řehánek. Dne 6. července 1950 v 6. 30 byly Kalandrovy ostatky zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici, kde její stopa mizí. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Kalandrův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.

Rodina

Manželkou Záviše Kalandry byla kreslířka a malířka Ludmila Rambouská.

Jeho prasynovcem byl Petr Kalandra.

Rehabilitace a vyznamenání

Rozsudek byl v roce 1968 zrušen, v roce 1990 pak byl plně rehabilitován. Prezident Václav Havel mu v roce 1991 udělil in memoriam řád T. +more G. Masaryka I. třídy. Dne 26. června 2020 u příležitosti 70. výročí popravy byla na dům v Revoluční 5 na Praze 1, kde Kalandra bydlel až do svého zatčení, umístěna pamětní tabulka poslední adresy.

Dílo

Parmenidova filosofie - disertační práce na FFUK z 20. let, vyšlo (1996), Praha : Herrmann, 1996, * Zapovězená Ženeva (1932) * Princip slasti a princip reality v umění (Tvorba 1934) * Znamení Lipan (1934) * Odhalené tajemství moskevského procesu (společně s Josefem Guttmannem, 1936) * Druhý moskevský proces (1937) * Socialisté a antisemitismus (1946) pod pseudonymem František Kohout * České pohanství (1947), Praha : Dauphin, 2002, * Zvon slobody (1948) * Skutečnost snu (nedokončeno, 1949) * Intelektuál a revoluce, výbor z díla (k vydání připraven již v roce 1969), Praha : Český spisovatel, 1994,

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Proces s Miladou Horákovou a spol. * Ludmila Brožová-Polednová

Externí odkazy

[url=http://www. ustrcr. +morecz/cs/zavis-kalandra]Z. Kalandra na webu USTR s řadou dokumentů[/url] * [url=http://www. phil. muni. cz/fil/scf/komplet/kalndr. html]Záviš Kalandra[/url] ve Slovníku českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně * [url=http://www. totalita. cz/vysvetlivky/o_kalandraz. php]Z. Kalandra na www. totalita. cz[/url].

Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Kategorie:Absolventi Gymnázia Františka Palackého Valašské Meziříčí Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození 10. +more listopadu Kategorie:Narození ve Frenštátu pod Radhoštěm Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 27. června Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení spisovatelé Kategorie:Popravení politici Kategorie:Popravení oběšením Kategorie:Úmrtí v pankrácké věznici Kategorie:Muži Kategorie:Historikové 20. století Kategorie:Proces se skupinou Milady Horákové.