Abnormalita

Abnormální chování je charakterizováno jako lidské chování, jež není ve společnosti běžné, tudíž se vzdaluje od statické normy. Jelikož se normální chování liší v různých kulturách a společenstvích, pro odsouzení chování jakožto abnormálního je nutné vycházet ze sociokulturního kontextu, ve kterém se jedinec určitým způsobem zachoval.

Jako normální chování chápeme chování, jež odpovídá hodnotám, mravům a očekáváním společnosti, normální jedinec je zároveň schopný své chování ovládat a objektivně vnímat realitu. Dále vykazuje znaky jako schopnost autonomie, pozitivní vnímání sám sebe, navazování vztahů s ostatními a je schopen zvládat každodenní situace. +more Naopak za abnormální chování považujeme chování sociálně maladaptivní, tj. chování, které překáží fungování jedince ve společnosti, nebo společnosti přímo škodí, vzdaluje se od zavedené normy. Zároveň se jedná o abnormální, pokud poškozuje samotného jedince kvůli jeho vlastním myšlenkám a pocitům.

Abnormálním chováním se zabývá abnormální psychologie, která se snaží o výzkum a interpretaci abnormálních jevů a chování.

Pod abnormální chování řadíme širokou škálu jevů a duševních poruch, nejčastěji deprese, úzkostné poruchy, fobie a ADHD. Procento populace trpící psychickými poruchami dnes činí 13,4 %. +more Mezi nejběžnější patří úzkostné poruchy, ADHD, poruchy chování a depresivní porucha. Dále kupříkladu v Evropě činí průměrná roční míra sebevražd v letech 2013-2020 13,9 na 100 000 obyvatel.

Pokud je vzorec abnormálního chování celoživotní, jedná se o poruchu osobnosti. +morejpg|náhled'>Gaussova křivka normálního rozdělení uplatněna na pravděpodobnost abnormality ve společnosti. .

Reference

Kategorie:Abnormální psychologie Kategorie:Psychologie Kategorie:Psychiatrie Kategorie:Duševní zdraví