Cesko.wiki Alofon
Author
Albert FloresPříklady: alofon vs. foném
Nejčastěji vlivem okolních hlásek může docházet ke změně místa tvoření (artikulace) hlásky a tím k její asimilaci. Například hláska je v češtině považována za alofonní k psanému /n/ před velárními plozivami /g/ a /k/, např. +more ve slově ba'nka. Dochází zde k posunu místa okluze (závěru) z dásňového oblouku na měkké patro, čímž se obě souhlásky vysloví na shodném místě. Výslovnost skupiny /ng/ nebo /nk/ se tím stává jednodušší. Naproti tomu v angličtině je samostatným fonémem, tj. je třeba při výslovnosti pečlivě rozlišovat a , neboť různá výslovnost těchto dvou hlásek mění význam slov. Srov. např. ban (zákaz) a ba'ng (bum).
Jiným příkladem alofonní výslovnosti je například ztráta znělosti souhlásek na konci slov v češtině. Např. +more /f/ se jako samostatný foném v domácích českých slovech vyskytuje velmi zřídka a obvykle je jen neznělou realizací (alofonem) jinak znělého /v/, např. ve slově ostro'v , v ostatních tvarech slova se vyslovuje [v]: ostrovy . Fonémem je /f/ např. v cizím slově f'yzika.
Distribuce alofonů
Komplementární distribuce
Obměny realizace určitého fonému u stejného mluvčího (skupiny mluvčích) v závislosti na pozici ve slově a hláskovém okolí (poziční obměny). Různé realizace téhož fonému se nemohou vyskytovat ve stejné pozici. +more Tyto realizace by však měly být akusticky podobné, aby mohly být považovány za alofony téhož fonému.
Např. v angličtině je foném /l/ realizován jako „jasné“ , pokud předchází samohlásce. +more V ostatních pozicích se realizuje jako „temné“ velarizované .
Hláska se v angličtině vyskytuje pouze na začátku slabiky (v pretuře), zatímco může být jen v koncové pozici slabiky (v kodě). Přesto nejsou považovány za poziční varianty téhož fonému, neboť jsou akusticky vnímány jako značně odlišné.
Asimilace místa tvoření (viz příklady výše) rovněž náleží k tomuto typu.
Volné varianty
Různé realizace fonému ve stejné pozici u různých mluvčích. V němčině jsou např. +more přípustné různé realizace fonému /r/ , jejichž využití se liší regionálně.
Výslovnost spisovné češtiny obvykle volné varianty nepřipouští. Veškeré tyto obměny jsou považovány za nářeční.