DBase
Author
Albert FloresdBase byl první masověji rozšířený systém řízení báze dat (SŘBD, DBMS) pro mikropočítače, který byl publikován americkou firmou Ashton-Tate pro CP/M. A později pro Apple II, Apple Macintosh, UNIX, VMS a IBM PC pod DOS,kde se na mnoho let stal jedním z nejprodávanějších softwarových titulů. dBase pomalu úspěšně přecházel pod Microsoft Windows a pozvolna uvolňoval podíl na trhu svým konkurentům Paradox, Clipper, FlagShip, FoxPro a Microsoft Access. dBase byl prodán Borlandu v roce 1991, který prodal práva k této sortimentní skupině v roce 1999 tehdy nově vzniklé společnosti dBase Inc. V roce 2004 dBase Inc. změnila svůj název na dataBased Intelligence, Inc.
Vznik dBase
Původním vývojářem dBase byl Wayne Ratliff. V roce 1978 Ratliff napsal databázový program v assembleru pro mikropočítače založené na CP/M, aby mu pomohl vyhrát kancelářskou fotbalovou sázku. +more Založil ho na JPLDIS (Jet Propulsion Laboratory Display Information System) Jeba Longa a nazval ho "Vulcan" po panu Spockovi ze seriálu Star Trek. Podle Ratliffa byl jazyk použitý v JPLDIS jednoduchý. Jsou zde známky toho, že JPLDIS byl ovlivněn mainframovským databázovým produktem zvaným RETRIEVE.
Na počátku 80. let 20. +more století, George Tate z Ashton-Tate uzavřel s Ratliffem obchodní dohodu. Vulcan se přejmenoval na dBase a software rychle vzrostl na popularitě.
Nedávná historie
dBase byl zařazen mezi moderní objektově orientované jazyky, které běží na 32bitových Windows. Může být použit k výstavbě aplikací se širokým využitím, např. +more webové aplikace provozované na Windows serveru. dBase má přístup k většině moderních databází pomocí rozhraní ODBC.
xBase
Počátkem poloviny osmdesátých let 20. století mnoho jiných společností přišlo s vlastními variantami daného produktu a jazyka. +more Tyto zahrnovaly FoxPro (nyní Visual FoxPro), Arago, Force, dbFast, dbXL, Quicksilver, Clipper, Xbase++, FlagShip, Recital Terminal Developer, CodeBase, MultiBase a Harbour/XHarbour. Dohromady jsou označovány jako xBase.
.dbf
Výchozím formátem pro dBase je soubor . dbf. +more Ten se hojně využívá v mnoha dalších aplikacích, kde je potřeba jednoduchý formát pro uchování strukturovaných dat. V současné době mu ale v tomto ohledu konkuruje SQLite.
Pro každou tabulku byl jeden soubor . dbf. +more Extra soubory dBase vytvářela pro sloupce typu memo (v souboru . dbt; viz dále) a pro index (. idx) nebo indexy (. mdx). Organizace tabulek do databází na úrovni SŘBD neexistovala, stejně jako např. pohledy, cizí klíče, triggery a jiné prvky pozdějších databázových systémů. Přístup více uživatelů řešily jednotlivé aplikace na úrovni operačního systému. Přístupové údaje pro přístup k tabulkám chyběly.
Jméno tabulky bylo určeno jménem souboru. Soubor na začátku obsahoval definici sloupců, následovanou jednotlivými řádky. +more Sloupce mohly mít název dlouhý maximálně 11 znaků a mohly být těchto typů (první písmeno je kód typu, používaný v souboru): * C - řetězec (v SQL typ char) se specifikovanou délkou (maximálně 255 znaků) * L - logická hodnota (s hodnotami Y nebo T pro pravdu, N nebo F pro nepravdu) * N - číslo, u kterého lze specifikovat maximální počet číslic * F - číslo, u kterého lze specifikovat maximální počet desetinných míst * D - datum (v SQL typ date) od roku 0000 do roku 9999 * M - memo (v SQL typ text) text do délky 64 KiB, ukládaný do souborů . dbt.
Řádky měly stejnou délku (kratší řetězce se doplňovaly \0 zprava a čísla nulami zleva), takže šly rychle procházet. Každý záznam obsahoval indikátor platnosti. +more Mazání záznamů sestávalo samotné indikace neplatnosti. Tím ale vznikala fragmentace. Pro optimalizaci velikosti se tedy dal soubor zabalit/spakovat (program v něm prošel všechny záznamy a ty platné záznamy srotil k začátku souboru a zbytek souboru „usekl“).
Obsah souborů . dbt je rozsekaný na základní bloky o délce 512 bajtů. +more Tyto bloky jsou interně číslovány (počínaje nulou) a v souboru . dbf je u sloupců typu memo uloženo, kde (na bloku jakého čísla) začíná odpovídající text. Text je vždy doplněný na nejbližší násobek čísla 512.