Cesko.wiki Dedukce
Author
Albert FloresDedukce je důležitá metoda logického a matematického myšlení, která slouží k odvození nových informací z již známých faktů. Tato technika se využívá v různých oborech, jako je matematika, logika, informační věda a filozofie. Deduktivní metoda se liší od induktivního myšlení, které vychází z pozorování a generalizací. Dedukce je vědecký postup, který má přesně definovaná pravidla. Základem dedukce je soubor předpokladů, z nichž se odvozuje logicky platný závěr. Deduktivní racionální myšlení hraje klíčovou roli v objevování nových vědeckých poznatků a formulování teorií. Dedukce je také hlavním principem v logické analýze a argumentaci. V článku jsou popsány základní pojmy a pravidla deduktivního myšlení, a také se zabývá různými formami dedukce.
Základ logiky
Standardy deduktivního usuzování formuluje logika. Logicky správná dedukce má podobu posloupnosti kroků, které splňují přesně stanovená kritéria zabezpečující, že jsou-li premisy pravdivé, je pravdivý i závěr. +more Dedukce představuje konstitutivní metodologický postup tzv. deduktivních věd, zejména logiky a matematiky. Naproti tomu v empirických vědách se používá indukce čili zobecňování, když se z jednotlivých poznatků (měření apod. ) vytvářejí obecné hypotézy.
Příklad
Klasickým příkladem dedukce je sylogismus, například: * "Všichni lidé jsou smrtelní. " (první premisa) * "Sókratés je člověk. +more" (druhá premisa) * "Takže Sókratés je smrtelný. " (dokázaný závěr).
Naopak v induktivním uvažování by šlo vyslovit hypotézu: * "Sókratés je smrtelný. " (první premisa) * "Sókratés je člověk. +more" (druhá premisa) * "Všichni lidé jsou smrtelní. " (hypotéza o obecném) Hypotéza je sice splnitelná, ale stále k ověření / vyvrácení. Ovšem i při jejím vyvrácení je stále možné použití tvrzení jako omezeně splnitelného předpokladu dále, protože alespoň částečná platnost je dána už premisou.
Rozdíl těchto dvou příkladů leží v rozdílných postaveních obecných a existenčních kvantifikátorů v premisách a v závěrech.
Axiomatika
Deduktivní metoda je vytváření vědeckých teorií vyvozovaných pouze dedukcemi z axiomů nebo jiných již dokázaných vět. Jde o způsob logického myšlení, kde myšlenkový řetězec postupuje od obecných teorií k jednotlivostem, zvláštnostem. +more Využívá se v případech, kdy je shromážděn empirický materiál, z něhož je indukcí definován obecný princip. Toto tvrzení je pak podrobováno deduktivním odvozením všech možných důsledků a obvykle takovýto postup směřuje k formulaci axiomatického systému.
Historie, osobnosti a směry
Odůvodnění jevů pomocí obecných principů využíval zejména Aristoteles (384 až 322 př. n. +more l. ). * Eukleidés z Alexandrie použil dedukci k vytvoření logické stavby knih svých Základů geometrie (kolem roku 300 př. n. l. ). * René Descartes stavěl dedukci jako prostředek jistého poznání proti nejisté intuici (1596 až 1650) * Immanuel Kant považoval dedukci za charakteristický způsob rozumového poznávání a priori, kdežto indukce charakterizuje poznávání a posteriori, ze zkušenosti (1724 až 1804). * Ve filozofii 20. století byl tento důkazový prostředek základem pro hypoteticko-deduktivní metodu K. R. Poppera. * Dedukce se připisuje Sherlocku Holmesovi ve slavných románech od sira Arthura Conana Doyla, ve skutečnosti se ale jedná o indukci.