Cesko.wiki Elektrokalorický jev
Author
Albert FloresElektrokalorický jev je fenomén materiálů vykazujících vratnou změnu teploty za aplikovaného elektrického pole. Často je tento jev považován za fyzikálně inverzní k pyroelektrickému jevu.
Základní mechanismus jevu není plně prozkoumaný a v některých konkrétních případech knihy poskytují odlišný výklad. Každopádně se tento jev projevuje izolovanou (adiabatickou) změnou teploty za zvyšujícího se napětí nebo snižující se entropií soustavy. +more Magnetokalorický jev je velmi podobný jev, avšak mnohem lépe prozkoumaný.
Elektrokalorické materiály se těšily významnému zájmu vědců mezi 60. a 70. +more lety 20. století, ale nejsou prakticky ve velkém komerčně využívány. Největší reakce na elektrické pole je snížení teploty o 2,5 K (°C) za užitého pole 750 V.
V březnu 2006 bylo ohlášeno v časopise Science, že tenké filmy materiálu PZT (směsi olova, titanu, kyslíku a zirkonu) vykazují nejsilnější elektrokalorický jev. V časopise je uvedeno, že se těmito materiály podařilo snížit okolní teplotu z 493 K (220 °C) na 280 K (7 °C) za elektrického pole 25 V. +more Účinnost chlazení pomocí tenkých filmů, jehož chladicí schopnosti jsou odhadovány na chlazení k teplotě kolem 280 K (7 °C) za pokojové teploty, je přímo závislá na tepelné kapacitě a tloušťce substrátu, jenž je součástí chladicího systému.
Ve stejném časopise roku 2008 bylo uveřejněno, že feroelektrické polymery mohou účinně zchladit okolní prostředí na 285 K (12 °C) v teplotách blízkých pokojové teplotě.
S těmito novými, většími odpověďmi na elektrické pole, se objevuje nová praktická aplikace pro chlazení: chlazení počítačů.