Elita

Technology

12 hours ago

Author

Elita (z francouzského élite = výkvět, elita) je společenskovědní termín, označující kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem (osobnosti), profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení.

Původně bylo tohoto termínu užíváno v souvislosti s předměty a výrobky vysoké kvality, až na přelomu 18. +more a 19. století jím začaly být označovány vysoce postavené společenské skupiny.

Elitismus

Jako elitismus je označován přístup k politice a historii, který tvrdí, že společnosti jsou vždy ovládány menšinou (elitou), která činí hlavní rozhodování ve společnosti a soustřeďuje moc ve svých rukou. Termínu „elitistický“ je někdy užíváno s pejorativním nádechem k označení názorů propagujících výhody menšiny na úkor většiny.

Teorie elit

Teorie elit vycházejí z faktu, že lidé jsou si biologicky a psychologicky nerovni. Tato přirozená nerovnost je základem nerovnosti společenské, která je také přirozená a věčná. +more Důsledkem je hierarchické rozvrstvení každé společnosti.

Hlavním činitelem hierarchické stratifikace je fenomén moci. Ta společnost dělí na dvě základní části: # vládnoucí třídu, tj. +more elitu # ovládanou třídu, tj. masu.

Dle teorií elit je rozdělení společnosti na elitu a non-elitu historickým zákonem každé společnosti.

Většina teoretiků elit tvrdí, že elita si uchovává své dominantní postavení prostřednictvím kombinace nátlaku a manipulace.

Relativně malý počet příslušníků elity umožňuje jejím členům jednat společně, vědomě a soudržně. Procesy komunikace v elitě jsou snazší a její členové mohou být rychle zmobilizováni k formulaci politické linie a převzetí iniciativy.

Elita má výhodu ve své organizaci. To je v přímém kontrastu s „masou“ obyvatelstva, která se většinou považuje za atomizovanou a neschopnou rychlé spontánní akce, není-li vedena nějakou elitou či „kontra-elitou“.

Elita většinou udržuje své pozice k uchování dominance. Rozhoduje o dosazování na vedoucí místa a může se pokusit zvýhodnit vlastní rodiny, příbuzné či přátele. +more Elitisté také často zdůrazňují význam ideologie v ospravedlnění elity a její držby moci, i když se stává, že elita v zájmu svého udržení použije nátlaku.

Elity vládnou velkou mocí, přesto nejsou vždy schopny si své postavení udržet. Pro teoretiky elit jsou dějiny záznamem střídání elit. +more Pád elity se obvykle vysvětluje selháním politické obratnosti či politické vůle. Běžným vysvětlením je, že elita může být čím dál uzavřenější a nemusí se jí zdařit otevřít se novým ideám a asimilovat nové členy. Hodnoty a priority elity tak narážejí na hodnoty a priority společnosti jako celku, což vyvolává vznik kontra-elity, která je schopna mobilizovat masu a najít v ní oporu pro nahrazení zavedené elity novou vládnoucí skupinou.

Nejvýznamnějšími klasickými představiteli teorie elit jsou C. H. +more Saint-Simon, F. Nietzsche, K. Marx, G. Mosca, V. Pareto, R. Michels.

Teorie vládnoucí třídy G. Moscy

Italský politický sociolog Gaetano Mosca mluví o vládnoucí třídě, což je elita moci a vlivu.

Dle Moscy se ve všech společnostech se objevují dvě třídy: * vládnoucí * a ovládaná. Vládnoucí třída si monopolizuje moc a těší se jejím výhodám, přičemž k udržení nadvlády používá metod legálních i svévolných.

Dominantní postavení vládnoucí politické třídy chápal Mosca jako zákon (stejně jako Robert Michels), pro nějž lze nalézt důkazy ve všech obdobích historie a všech částech světa. Každá vládnoucí skupina má jisté schopnosti či vlastnosti, jež jsou v dané společnosti kladně hodnoceny nebo v ní působí značným vlivem. +more Ty využívá k rozšiřování své moci a zisku výhod.

Základem politické nadvlády může být vlastnictví výrobních prostředků, vojenská síla, kněžský stav nebo třeba byrokratická kvalifikace.

Paretova teorie cirkulace elit

Vilfredo Pareto, další z představitelů italské politické sociologie, vypracoval asi nejsystematičtější teorii elit.

Pareto na rozdíl od Moscy používá přímo termínu elita, a to pro všechny oblasti lidské činnosti. Zvláštní zájem však stejně jako Mosca věnuje oblasti moci.

Podle Pareta existuje v každé společnosti přirozená hierarchizace ve tvaru kužele, jehož vrchol tvoří nepočetná skupina vůdců (elita) a základnou jsou početné masy vedených.

Elita obsahuje vládnoucí a nevládnoucí prvek. Vládnoucí elita si udržuje svou moc nátlakem a manipulovaným souhlasem. +more Dle Pareta je k vládě třeba dvou psychologických typů: * lišky (třída I. ), které se vyznačují pružností, prohnaností a schopností přesvědčit, * lvi (třída II. ), kteří jsou schopni a připraveni použít násilí k potlačení opozice.

Jen velmi vzácně se tyto vlastnosti nacházejí u elity společně. Proto dochází k tzv. cirkulaci elit.

Vládnoucí elita jednoho typu je v důsledku své neschopnosti vypořádat se s událostmi nahrazena elitou druhého typu. Lišky, které vynikají v získávání souhlasu politickým manévrováním, neumí použít násilí, je-li toho třeba. +more Budou svrženy kontra-elitou, jež má vlastnosti třídy II. a je schopna rozhodné akce. Pro lvy je příznačné užití nátlaku, a to organizovaným způsobem, jejich slabou stránkou je však sklon stát se příliš konzervativními a nakonec směšnými a vzdálenými populaci. Potřebují pomoc těch, kdo mají vlastnosti třídy I. - ti mezi ně postupně proniknou a elitu přetvoří.

Dle Pareta je model cirkulace elit univerzální pro celé dějiny.

Teorie elit v americké sociologii

Teorii elit se věnovala také americká sociologie. Ta čerpala z empirických výzkumů z 20. +more a 30. letech 20. století a byla navíc stimulována dobovou ekonomickou situací.

Velká hospodářská krize a její důsledky vedly vládu USA k zasahování do hospodářských otázek i do dalších oblastí života společnosti. Mimořádný vliv elity na chod celé společnosti vyvolal zvýšený zájem o tuto tematiku.

Téma elity se objevuje např. u H. +more D. Lasswella, který k ní došel při zkoumání násilí, státu, ideologie, revoluce a propagandy. Všechny tyto fenomény jsou dle něj důsledkem činnosti malé kvalifikované skupiny lidí, kteří jsou schopni učit nejen jiné, ale také sebe.

Ch. W. +more Mills se věnoval kritice americké mocenské elity, kterou charakterizuje jako „velkou trojku“ tvořenou špičkami hospodářských korporací, politického vedení a armády. Všechny tři systémy se prolínají, kompaktnost vzniklého trojúhelníku moci chápe Mills jako ohrožení demokracie v USA.