Estonská první republika

Estonská první republika (oficiálně Eesti Vabariik - zpočátku též starým pravopisem Eesti Wabariik - tedy „Estonská republika“, v dnešní estonské historiografii Eesti esimene vabariik či sõjaeelne Eesti Vabariik, tedy „estonská první republika“ či „předválečná Estonská republika“, v publicistice stručně Esimene vabariik, tedy „První republika“, nebo s využitím odlišení pravopisu Eesti Wabariik či jen Wabariik) byl státní útvar na území Estonska v letech 1918-1940.

Vznik

Po porážce Švédska v Severní válce se Estonsko stalo součástí Ruského impéria, které postupně zesilovalo snahy o rusifikaci estonského obyvatelstva. Nárůst kulturního sebevědomí Estonců během národního obrození tak snadno přerostl v politický program vytvoření samostatného státu. +more Po Únorové revoluci v Rusku bylo dosud administrativně rozdělené estonské území sjednoceno do samosprávné gubernie, řízené ve vnitřních záležitostech zemským sněmem. Ten však po Říjnové revoluci a zhroucení dosavadní ruské moci bolševická ruská vláda 26. listopadu 1917 rozpustila. V reakci na to se zemský sněm 28. listopadu 1917 prohlásil za nejvyšší a suverénní zákonodárný orgán na estonském území do doby, než bude zvoleno nové zákonodárné shromáždění. Bolševici v odpověď zemský sněm rozehnali a přislíbili volby na počátek roku 1918. Avšak poté, co v těchto volbách jasně zvítězili zastánci estonské samostatnosti, byly výsledky voleb ruskou vládou anulovány.

Estonská politická reprezentace dále v ilegalitě připravovala vyhlášení estonské suverenity. Vhodná situace k tomuto kroku nastala po změně válečné situace v únoru 1918. +more Když 24. února ruská vojska opustila Tallinn před postupující armádou císařského Německa, ustavili estonští představitelé prozatímní vládu a vydali deklaraci o vzniku nezávislé Estonské republiky. Už 25. února však do Tallinnu vstoupila německá vojska a německé velení deklaraci anulovalo. Uzavřením brestlitevské mírové smlouvy 3. března byla Německu potvrzena vojenská přítomnost v Pobaltí, estonská prozatímní vláda však byla během května Británií, Francií a Itálií uznána za legitimní vládu nezávislého Estonska.

Když 11. +more listopadu uznalo Německo svou porážku v 1. světové válce podepsáním příměří v Compiègne, začaly se německé jednotky stahovat z Pobaltí. Sovětská vláda v tom viděla možnost získat kontrolu nad pobaltskými zeměmi a zahájila proti nim 13. listopadu rozsáhlou ofenzívu, v jejímž rámci 28. listopadu vkročila sovětská armáda na estonské území a vůči teprve vznikajícím a špatně vyzbrojeným estonským branným silám dobyla do konce roku celé východní a jihovýchodní Estonsko a dostala se na vzdálenost pouhých 34 km od Tallinnu.

Generál Johan Laidoner v roce 1920 +more_prosinec'>23. prosince 1918 byl vrchním velitelem estonských ozbrojených sil jmenován generál Johan Laidoner, který od estonské vlády obdržel zvláštní pravomoci k provedení všeobecné mobilizace a válečných rekvizic. Na pomoc Estonsku dorazila eskadra britských lehkých křižníků, které převzaly ochranu estonského pobřeží před sovětským loďstvem a estonským obráncům Tallinnu předaly několik dodávek zbraní, a k estonským silám se přidaly též oddíly dobrovolníků z Finska, Švédska a Dánska, a několik bělogvardějských jednotek. 4. ledna se Laidonerovi podařilo prolomit postupující frontu a zastavit bolševický postup. 6. ledna zahájily estonské ozbrojené síly protiofenzívu, kterou do 24. února osvobodily celé estonské území a navzdory výraznému posílení sovětských jednotek na estonské frontě postoupily hluboko na ruské území.

Proti vznikajícímu suverénnímu estonskému státu se postavila rovněž vládnoucí baltoněmecká vrstva. Zástupci baltských Němců Estonska a Livonska vyhlásili již +more_duben'>12. dubna 1918 samostatný Baltský stát, který se 5. listopadu spojil s Vévodstvím Kuronsko a Zemgalsko ve Spojené baltské vévodství, jež pod vedením říšského generála Rüdigera von der Goltze začalo budovat jako svou armádu Baltskou zeměbranu. Ta několikrát drobně zasáhla proti estonským - a souběžně za suverénní Lotyšsko bojujícím lotyšským - jednotkám již během roku 1918, avšak k rozhodujícímu střetnutí s ní došlo až 19. -23. června 1919 v bitvě o Cēsis, kde definitivně podlehla spojeným estonským a lotyšským jednotkám.

22. +more října zahájila novou mohutnou ofenzívu Rudá armáda. Ve dnech 18. -30. listopadu došlo v oblasti Narvy k nejtvrdším bojům celé estonské osvobozenecké války, avšak estonským jednotkám se podařilo udržet pozice. Když byl 30. prosince odražen poslední sovětský pokus o průlom, přistoupilo sovětské velení 3. ledna 1920 na příměří. 2. února 1920 pak byla v Tartu uzavřena mírová smlouva mezi Estonskem a sovětským Ruskem, která vytvořila předpoklad ke všeobecnému mezinárodnímu uznání samostatného Estonska a zajistila novému státu alespoň několik let klidu od ruské expanzivní politiky.

Politické uspořádání

Ještě během války za nezávislost, krátce po odražení první sovětské ofenzívy, se 5. -7. +more dubna 1919 konaly první volby do Ústavodárného shromáždění (Asutav Kogu). Volební právo bylo všeobecné, bez omezení majetkem, původem nebo pohlavím. K volbám se dostavilo cca 80 % oprávněných voličů a zvolilo stodvacetičlenný zákonodárný sbor. Přibližně dvě třetiny mandátů získala levicově orientovaná politická uskupení, do Ústavodárného shromáždění se dostali též zástupci estonských Rusů a Němců, kteří dohromady tvořili cca 5 % obyvatelstva na estonskou vládou tehdy kontrolovaných územích.

Ústavodárné shromáždění se sešlo poprvé 23. dubna. +more Jeho předsedou byl zvolen sociální demokrat August Rei. Následně začala práce na estonské ústavě, která byla završena jejím přijetím 15. června 1920, a příprava rozsáhlé pozemkové reformy, která byla spuštěna zákonem přijatým 10. října 1919. Ve shodě s nově platnou ústavou ukončilo Ústavodárné shromáždění ke 20. prosinci 1920 svou činnost, načež v lednu převzal ústavodárnou již podle nové ústavy zvolený řádný parlament.

Parlamentní demokracie 1920-1934

Ústavodárné shromáždění se z obavy o možnou koncentraci moci do rukou jedné osoby snažilo vyhnout samostatné instituci hlavy státu. Zákonodárnou moc představoval jednokomorový parlament (Riigikogu) složený ze stovky poslanců, výkonnou moc představovala parlamentem pověřená vláda. +more Jako zástupce republiky vystupoval navenek předseda vlády (Riigivanem).

Autoritativní režim 1934-1940

Nová ústava, která vstoupila v platnost roku 1933, zavedla instituci hlavy státu v rozsahu prezidentské demokracie. Riigivanem nebyl nadále spjat s vládou, nýbrž byl určován přímou volbou a měl pravomoci jmenovat a odvolávat vládu, vést vnitřní a zahraniční politiku, i rozpouštět parlament.

Kultura

Oživení venkova

Jedním z prvních kroků nové vlády byla rozsáhlá pozemková reforma, při níž byly znárodněno více než tisíc panských sídel s polnostmi, lesy i přidruženým průmyslem. Do vlastnictví mladé republiky tak přešla téměř všechna půda někdejších velkovlastníků (v drtivé většině případů německých), což znamenalo přibližně 58 % veškeré estonské zemědělské půdy. +more Většina této půdy byla následně rozdělena bezzemkům. Celkem tak bylo založeno kolem 56 000 nových soukromých hospodářství.

Kulturní autonomie menšin

Přibližně devět desetin (88 % na celém území, 92 % na území bez oblastí později připojených k Rusku) obyvatelstva meziválečné republiky tvořili Estonci. Z neestonského obyvatelstva bylo nejvíce Rusů (8 %), kteří obývali především Pečersko, Narevské předpolí a pobřeží Čudského jezera. +more Druhou nejpočetnější menšinou byli baltští Němci (1,5 %), sídlící zejména ve městech. Počtem následovali Švédové (1 %), obývající především západní pobřeží a ostrovy, rovněž zejména ve městech žijící Židé (0,5 %) a zejména při jižní hranici sídlící Lotyši (0,5 %).

Jakkoli se suverénní Estonsko zrodilo především z myšlenky národního státu Estonců, bylo už od svého vyhlášení postaveno na principiální rovnosti všech občanů bez ohledu na národnost, a tak bylo chápáno i většinou příslušníků menšin. Mnoho estonských Němců a Rusů bojovalo v estonské válce za nezávislost po boku Estonců proti Baltské zeměbraně i Rudé armádě. +more Po válce přijatá ústava i navazující zákony pak zaručily každému občanu právo svobodně rozhodnout o své národnostní příslušnosti, a národnostním menšinám právo na školní vzdělání v mateřském jazyce a na zakládání národnostně orientovaných kulturních spolků. V obcích, kde většinu obyvatel tvořila národnostní menšina, bylo zaručeno právo používat menšinový jazyk v samosprávě a místním úředním styku, a ústřední státní orgány byly povinovány přijímat písemnosti krom estonštiny též v ruštině, němčině a švédštině.

Zcela ojedinělým počinem pak bylo přijetí zákona o kulturní autonomii roku 1925. Ten umožňoval národnostním menšinám o alespoň třech tisících příslušníků (v okamžiku přijetí zákona to byli Rusové, Němci, Švédové, Židé a Lotyši) založit si vlastní kulturní samosprávu se statusem subjektu veřejného práva. +more Kulturní samospráva sestávala z konstituující kulturní rady (kultuurnõukogu), lidově nazývané „národní parlament“, výkonné kulturní vlády (kultuurvalitsus) a místních kulturních správ (kultuurhoolekogud). Do kompetence kulturní samosprávy patřil dohled nad veřejnými i soukromými školami a otázky kultury, sportu a mládeže. Financování veřejných škol pracujících v menšinovém jazyce přitom zaručoval až do středoškolského stupně stát, pro financování soukromých školy a kulturních institucí pak směly kulturní samosprávy v rámci zastupované menšiny stanovovat zvláštní daň. Rozhodnutí kulturních samospráv nepodléhalo státnímu schvalování, stát jen dohlížel na zachování všeobecného zákonného rámce.

Možnosti založení kulturní samosprávy podle zákona z roku 1925 využili estonští Němci a Židé. V meziválečné Evropě se jednalo o možnost tak ojedinělou, že se Židovský národní fond roku 1927 rozhodl zapsat Estonskou republiku do své Zlaté knihy za „historický počin, že skrze ni poprvé v dějinách židovského národa byla darována židovské menšině kulturní autonomie“.

Zánik

Odkazy

Reference

Externí odkazy

http://www. estonica. +moreorg/et/Ajalugu/1920-1939_Eesti_Vabariik_kahe_maailmas%C3%B5ja_vahel/ * http://www. hot. ee/vaikal/pats. htm * http://rahvusarhiiv. ra. ee/public/TUNA/Artiklid_Biblio/PajurAgo_Eesti_Vabariigi_TUNA2003_4. pdf.

Literatura

Kategorie:Dějiny Estonska Kategorie:Dějiny Estonska během druhé světové války Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1918 Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1940