Fyziologie

Fyziologie (z řeckého φύσις fýsis ‚živá příroda‘ a λόγος lógos ‚nauka‘, ‚věda‘) je biologický a lékařský vědní obor, který studuje fungování živých organismů a procesy, jež v nich probíhají na úrovni buněk, tkání resp. pletiv, orgánů a orgánových soustav i celých organismů. Používá především fyzikální a biochemické metody, na druhé straně však těsně souvisí i s anatomií a dalšími obory. Podle oblasti, kterou zkoumá, se rozlišuje fyziologie člověka a živočichů, rostlin, hub, buněk, mikrobů atd. Součástí lékařské fyziologie je i patofyziologie, fyziologie chorob a poškození. Za mimořádné vědecké výkony uděluje Královská švédská akademie věd Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Slovo fyziologický v lékařské praxi běžně znamená „normální z biologického hlediska“, jeho opakem je patologický (zhruba chorobný, poškozený) nebo nefyziologický.

Rozdělení

Fyziologie jako věda má velmi široké pole působnosti, proto se rozděluje do několika oblastí. Hlavními a do značné míry samostatnými jsou obory studující fyziologii jednotlivých velkých skupin organismů: * Fyziologie živočichů * Fyziologie rostlin * Fyziologie hub * Fyziologie mikroorganismů atd.

Zvláštní postavení má srovnávací fyziologie, která studuje rozdíly mezi fungováním jednotlivých skupin organismů. Díky výsledkům srovnávací fyziologie lze například výsledky pokusů na laboratorních zvířatech přenášet na člověka.

Z fyziologie živočichů se vyčleňují některé další obory, např.: * Fyziologie člověka - velký význam pro medicínu, patří mezi teoretický základ medicíny * Fyziologie hospodářských zvířat, fyziologie domácích zvířat - totéž pro veterinární medicínu * Fyziologie hmyzu

Podle zaměření na konkrétní funkci lze hovořit například o následujících oborech: * Neurofyziologie - studuje funkci nervového systému * Psychofyziologie - studuje provázanost funkčních změn organizmu a psychických funkcí * Fyziologie trávení, dýchání, rozmnožování, ...

Poznatky fyziologie mohou být bezprostředně aplikovány. Takovými podobory fyziologie, které se zabývají aplikací fyziologických poznatků, mohou být např. +more: * Klinická fyziologie - zabývá se vyšetřováním fyziologických funkcí konkrétních nemocných * Elektrofyziologie - v tomto významu diagnostické vyšetřování vzrušivých tkání, zejména srdce (EKG), mozku (EEG), a nervů a svalů (EMG) * Fyziologie práce * Fyziologie sportu.

Obory hraničící s fyziologií

Anatomie * Patologická fyziologie (patofyziologie) - studuje funkce organismů za podmínek poruchy, jejich reakce na ně a zákonitosti rozvoje poruch metodami fyziologie. * Molekulární biologie, Biochemie, Biofyzika aj. +more - studují funkci organismu na "nižší" úrovni, fyziologie by měla jejich poznatky integrovat * Imunologie - v zásadě jde o fyziologii a patofyziologii imunitního systému * Biometeorologie a bioklimatologie - studují mimo jiné i fyziologické adaptace na charakter počasí a podnebí * Biokybernetika - může představovat teoretický rámec pro studium fyziologie jako vědy studující vztahy mezi prvky biologického systému organismus.

Historie

Nejstarší doklady o soustavném studiu živých organismů souvisejí s lékařstvím. Řecký lékař Hippokratés (460-377 př. +more n. l. ) aplikoval na člověka starší teorii čtyř živlů a učil, že jim v lidském těle odpovídají čtyři „šťávy“ (lat. humores), U zdravého člověka jsou v rovnováze, kdežto nemoc je důsledek nerovnováhy. Aristotelés (384-322 př. n. l. ) studoval souvislosti mezi strukturou a funkcí organismů i orgánů a kladl zvláštní důraz na jejich účelnost: porozumět jim znamená objevit jejich účel. Na to navázal římský lékař a pozoruhodný experimentátor Galén (129-216), který shrnul výsledky hippokratovské školy a rozdělil orgány lidského těla do tří velkých skupin: # játra, která tvoří krev a řídí metabolismus, # srdce, které krevním oběhem šíří životní teplo po celém organismu a # mozek s nervy, které souvisejí s cítěním, pohybem, vnímáním i myšlením.

Francouzský lékař Jean Fernel (1497-1558) začal používat slovo fyziologie v moderním smyslu a v jeho době začaly pitvy i vivisekce zvířat (Andreas Vesalius). William Harvey (1578-1657) objevil a vysvětlil krevní oběh a pokusům o mechanické vysvětlení fungování živých organismů se věnovali i další vědci, podstatná změna však nastala až s průlomem vědecké medicíny v 19. +more století. Roku 1838 Matthias Schleiden a Theodor Schwann ukázali, že všechny organismy se skládají z buněk, jak už dříve soudil například Jan Evangelista Purkyně. Za „otce moderní fyziologie“ se však pokládá francouzský lékař Claude Bernard (1813-1878), který vypracoval koncept „vnitřního prostředí“, dále rozvinutý do pojmu homeostáze, to jest udržování stálého stavu v organismu.

Odkazy

Reference

Literatura

Mourek, J. , Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. +more Praha: Grada 2012 * Ottův slovník naučný, heslo Fysiologie. Sv. 9, str. 800 * Ottův slovník naučný nové doby, heslo Fysiologie. Sv. 3, str. 772.

Související články

Fyziologie člověka * Fyziologie živočichů * Fyziologie rostlin * Neurofyziologie * Patologická fyziologie

Externí odkazy

Kategorie:Biologické obory Kategorie:Lékařské obory