Cesko.wiki Hladina moře
Author
Albert FloresPodle rekonstrukcí byla v minulosti před mnoha milióny let většinou hladina moře výše než nyní a to i o stovky metrů. Teploty vzduchu a hladina moře v tisících letech před současností. V předchozí době zvané Eemský interglaciál byla hladina moře přibližné o 5 metrů výše než dnes. Nárůst hladiny moří po konci poslední doby ledové byl více než 100 metrů. (k rekonstrukci použita proxy data teplot a modely) Vzestup mořské hladiny za posledních 120 let Hladina moře je povrch světového oceánu. Tvoří rozhraní mezi oceánem a atmosférou Země.
Druhy výšek hladiny moře
Hladina moře se udává různými způsoby:
* eustatická hladina moře (eustatic sea level, ESL) - vzdálenost od středu Země k hladině moře (nedá se měřit přímo a nemůže být brána jako fyzická hladina, ale jen jako indikátor klimatu) * relativní hladina moře (relative sea level, RSL) - relativní výška hladiny moře vůči pevnině (je ovlivňována i změnami výšky pevniny jako například postglaciální vzestup)
Za poslední 2000 let vzrostla na pobřeží USA relativní hladina moře o více než 2 metry, kdežto eustatická hladina moře se nezměnila o ±0,2 metru.
Dále existuje výška povrchu oceánu/moře (sea surface height, SSH), která je definována referenčnímu elipsoidu. a její anomálie (změna).
Střední hladina moře
Střední hladina moře (anglicky Mean sea level, zrkratka MSL) je průměrná úroveň hladiny moře během všech slapových a sezónních kolísání. Průměrná globální hladina moře během roku kolísá zhruba o 10 mm. +more Okamžitá hodnota hladiny kolísá vlivem slapů na volném moři o necelý metr. V topografii se střední hodnota užívá jako výchozí pro určování nadmořských výšek bodů v terénu. Tato plocha kopíruje (ovšem ne zcela přesně) plochu tzv. geoidu. Ten je na rozdíl od hladiny moře definován i na pevnině. Výška hladiny se určuje jako průměr získaný dlouhodobým měřením mareografem.
Nula mořského vodočtu je nulový bod stupnice vodočtu, na níž se dlouholetým pozorováním určuje střední hladina moře a její změny. Nula stupnice mořského vodočtu v Kronštadtu je základem geodetického referenčního systému na území České republiky - Výškový systém baltský - po vyrovnání (Bpv).
Vývoj
Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). +more Za sterické se označují změny způsobené teplotní roztažností vody (termosterické) či změnou salinity (halosterické). Roztažnost byla na přelomu tisíciletí hlavním příspěvkem k nárůstu hladiny (ale nikoli v druhé polovině 20. století). Za izostatické se označují ty, které jsou způsobeny výzdvihem oceánského dna, vznikem mořských příkopů nebo pohyby kontinentů. Při kladných eustatických pohybech dochází k transgresi, při záporných eustatických pohybech dochází k regresi. Existuje i vztah k atmosférickému tlaku.
Na počátku archaika (prahor) bylo v zemské kůře, díky její vyšší teplotě (1900-3000 K), vázáno výrazně méně vody. Z tohoto důvodu vědci předpokládají, že rozsah světového oceánu byl výrazně větší, což mělo také vliv na složení atmosféry Země v té době a na tehdejší klima. +more Odhaduje se, že hladina moře byla před několika miliardami let o 1 až 2 km výše než je dnes. A před 100 milióny let (viz také křídové moře) přibližně o 200 metrů výše. Vliv na hladinu moře mohla mít i tektonika, jejíž rychlost měnila množství vody (i dnes funguje koloběh vody do zemského pláště). Na konci poslední doby ledové před zhruba 14 tisíci lety hladina stoupala rychlostí zhruba 4 metry za století, což je řádově rychleji než je nárůst hladiny za poslední století.
Současný vzestup hladiny
Od roku 1993 (počátku#Satelitní měření | satelitních měření) do roku 2010 činil průměrný nárůst hladiny oceánů 2,6-2,9 ± 0,4 mm za rok s průměrným zrychlením 0,013 ± 0,006 mm za rok. V letech 1993-2017 rostla hladina průměrně o 3,1 mm za rok a v letech 2005-2017 o 3,8 mm za rok (z čehož přírůstek vody dává 2,5 mm za rok a teplotní roztažnost 1,1 mm za rok). +more Od začátku#Mareograf | pozemních měření v roce 1870 byl zaznamenán souhrnný nárůst hladiny moří o 195 mm. Vzestup hladiny oceánů se projevuje výrazněji pomaleji, než nárůst globální průměrné teploty - už dosavadní vzestup teploty o 1 K v dlouhodobém horizontu povede k nárůstu hladiny oceánů o přibližně 2,3 m s možným odstupem až 2000 let; za předpokladu scénáře vysokých emisí - vysokého nárůstu teplot však může narůst až o 7 metrů do roku 2500.