Cesko.wiki Hmota (filozofie)
Author
Albert FloresHmota v filozofii je termín, který je používán k označení jedné z hlavních kategorií existujících v přírodě. Tato kategorie zahrnuje všechny hmotné objekty, které jsou fyzicky vnímány našimi smysly. Hmota má v filozofii také důležité místo, protože je spojena s dalšími filozofickými koncepty, jako je například dualismus, idealismus nebo materialismus. V tomto smyslu se hmotu často předpokládá jako protiklad k duchu nebo mysli. Existuje mnoho filozofických debat o povaze, vlastnostech a vztahu hmoty s ostatními aspekty existence. Hmotu lze také zkoumat v rámci různých disciplín, jako je například fyzika, filozofie vědy nebo ontologie. Hmota je základním stavebním kamenem přírody a je důležitá pro naše porozumění světu.
Hmota, také látka nebo materie (lat. materia, řec. hylé, angl. matter) je filosofický pojem, který označuje stálou, beztvarou a spíše netečnou stránku smyslové skutečnosti. Užívá se obvykle v protikladu k jiným základním pojmům, podle toho, jakou stránku různé filosofické směry zdůrazňují: u Aristotela a ve scholastice forma, v novověkém dualismu duch, v současné filosofii vědy informace.
Původ slova
O předfilosofickém chápání pojmu svědčí původ odpovídajících slov: jak řecké hylé, tak latinské materia znamenaly asi původně dříví, dřevo jako materiál pro stavbu nebo topení. Nebo je latinské materia odvozeno od slova matka. +more[url=http://en. wiktionary. org/wiki/matter]]České hmota se snad odvozuje od praslovanského kořene gomo- (staročeské homota[url=http://cs. wiktionary. org/wiki/hmota[/url]]je podobně jako [[hmotnost[/url]] či massa[http://en. wiktionary. org/wiki/mass] od hroudy hněteného těsta či chleba/μᾶζα), který znamenal náplň nebo výplň (srovnej: forma na těsto), ve středověké češtině slovo znamenalo také hnis (podobně jako latinské materia). Srovnej slovo hníst/mást/mísit.
Látka a hmota
První řečtí filosofové uvažovali o živlech, ne o obecné hmotě. První, kdo tento filosoficky důležitý pojem zavedl, byl patrně Anaximandros a po něm atomisté (Leukippos, Démokritos): látka se skládá z nepatrných, nedělitelných (řecky atomos) a pohyblivých částeček, které se nahodile spojují. +more Podle Aristotela se jsoucna tvoří spojením beztvaré látky a tvaru (eidos, forma). Plótinos a křesťanský platónismus se na hmotu dívali s podezřením, gnóze ji pokládala za hrob či vězení ducha. Scholastika převzala Aristotelovo pojetí, s nímž se lze setkat ještě u Kanta. Descartes rozlišil dvojí substanci, totiž rozlehlou a myslící: rozlehlá nemyslí, kdežto myslící nemá rozměry. V osvícenství i v britském empirismu rostou pochybnosti o "myslící substanci" a o duchovním světě vůbec, takže v 18. století se ve Francii šíří mezi vzdělanými lidmi materialismus, který pak v 19. století obecně převládl. Během 20. století fyzikové silně zkomplikovali názornou a zdánlivě samozřejmou představu pevné, neprostupné a netečné "hmoty", kdežto biologové se ji snažili vybavit také životem (hylozoismus). V současné filosofii se pojem hmoty užívá spíše polemicky.
Leninský pojem hmoty
Svou definici hmoty podal Lenin v knize „Materialismus a empiriokriticismus“. K této definice dospěl na základě rozboru vědeckých objevů z konce XIX. +more a počátku XX. století.
Idealistické pohledy
Některé filozofické směry poukazují na vědecký fakt, že okolní svět a hmota je pouze naše vnímání reality. To znamená, že signály, které nám přichází do mozku a vytváří tak smyslové vjemy vidění, čichu, hmatu, prostoru, atd. +more, nejsou objektivní, ale naše subjektivní vnímání reality vytvářené mozkem.
Odkazy
Související články
Atomismus * Hmota * Látka * Materialismus * Pralátka
Literatura
J. Beneš, Duch a hmota v theorii poznání. +more Praha: Bohuslav Rupp, 1946 * H. Bergson, Hmota a paměť: esej o vztahu těla k duchu. Praha: OIKOYMENH, 2003 - 191 s. * Ch. Cooper, Hmota. Praha: Nakladatelský dům OP, 1995 - 64 s. * Ottův slovník naučný, heslo Hmota. Sv. 11, str. 386 * Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hmota s hlediska filosofického. Sv. 4, str. 1155.