Cesko.wiki Jeřáb sudetský
Author
Albert FloresJeřáb sudetský (Sorbus sudetica) je keř vyrůstající obvykle do výše 50 až 200 cm nebo stromek až 300 cm vysoký, květenství je chocholičnatá lata, malvice červená, 10-13 mm v průměru, endokarp chrupavčitý, kvete v červnu až červenci, krkonošský endemit, kriticky ohrožený druh rodu jeřáb.
Taxonomie
Tento druh (neoendemit) vznikl po poslední době ledové (asi před 12 až 22 tisíci léty) a udržel se na nikdy nezaledněných hřebenech Krkonoš jako ustálený plodný kříženec, endemická mikrospecie rodu jeřáb. Jeho rodičovské druhy jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb mišpulka (Sorbus chamaemespilus) dnes již v Krkonoších nerostou. +more Je to tetraploidní druh který se může rozmnožovat pohlavně (semeny) i klonálně (hřížením), příležitostně se může množit i apomikticky. Je nejstarší známý krkonošský endemit, popsal ho v roce 1834 botanik Ignaz Friedrich Tausch pod názvem Pyrus sudetica.
Výskyt
Tato krkonošská endemická dřevina vyrůstá v počtu cca 145 jedinců na několika izolovaných lokalitách na české straně a v menším počtu i na polské. Roste na svazích karů a v lavinových drahách chráněných před silnými větry, obvykle na chudých a plytkých půdách, v supramontálním až subalpínském stupni v rozmezí 1000 až 1350 +more_m. '>m n. m. . Nesnáší konkurenci smrků ani kosodřeviny, ty které rostou v trvalém stínu nekvetou a téměř nerostou na svazích situovaných na severovýchod.
Habitus
Jeřáb sudetský se vyskytuje ve dvou vzrůstových formách, jako pozůstatek po svých rodičích, jeřáb mišpulka je poléhavý keř se šavlovitými větvemi a jeřáb muk zase strom dosahující výšky 6 až 12 m.
Keřovitá forma
Keřovitá forma je typická svými zahnutými větvemi a je dále plasticky přizpůsobena místu růstu. Klasický keřovitý tvar mají keře rostoucí na nezastíněných svazích o sklonu menším než 30°. +more Šavlovitě prohnuté, a to jen mírně, jsou pouze větve ve spodní části keře. Dorůstají do výšky 1,6 m až 2 m a síla větví u báze je okolo 3 cm. Plazivý lavinový tvar mají většinou keře rostoucí na strmějších svazích v lavinových drahách, kde váha sněhové pokrývky a pohyb sněhu stlačuje větve po spádu téměř k povrchu půdy. Tyto výrazně prohnuté větve jsou přibližně dlouhé 0,8 až 1,2 m a jejich průměr u báze je 4 až 5 cm. Méně častý plazivý stínový tvar mají keře vyrostlé v místech, kde dochází k silnému zastínění konkurenční dřevinou. Tehdy se keř skládá jen z jediné holé větve, plazící se za sluncem ven ze zastíněného prostoru. Větev může být dlouhá i 5 m a mít v průměru 3,5 cm, rozvětvuje se a olisťuje až mimo stín.
Stromovitá forma
Vyskytuje se poměrně řídce a jen u jedinců vyrůstajících ze spár zvětralé skaly o sklonu asi 40°. Mají kmínek o průměru 7 až 11 cm, dorůstají do výšky 2 až 3 m a v 1 až 1,5 metru vytvářejí bohatě olistěnou korunu. +more Je předpoklad, že vzniklý kmínek je vlastně větev unikající před stínem svislým směrem a v místě opuštění stínu se větev rozvětví a olistí. Vyskytují se mimo lavinových drah a míst s velkým množstvím ležícího sněhu.
Popis
Na větvích s hladkou hnědošedou kůrou vyrůstají ze špičatých, vejcovitě kuželovitých pupenů střídavě jednoduché, celokrajné listy s řapíky dlouhými 15 až 18 mm. Jejich obvejčité nebo obvejčitě eliptické čepele dlouhé 6 až 10 cm jsou po okraji nepravidelně zubaté a u báze často celokrajné. +more Na lícní straně jsou lysé a tmavě zelené, na spodní chlupaté a šedě stříbrné, mívají 7 až 9 párů postranních žilek.
Drobné narůžovělé pětičetné květy jsou v počtu 15 až 20 sdruženy do chocholičnaté laty která mívá v průměru okolo 5 cm. Je udáván nejvyšší počet 150 květenství na jedné rostlině. +more Vytrvalé, běloplstnaté kališní lístky bývají špičaté, v době květu jsou vzpřímené. Vzpřímené korunní lístky jsou široce vejčité a mají barvu růžově červenou. Z polospodního semeníku vyrůstají dvě, zřídka tři čnělky zakončené plochými bliznami. Kvetou od června do srpna.
Plody jsou široce elipsoidní až kulovité, tmavě červené lesklé malvice se zaschlým vytrvalým kalichem. Mívají v průměru 10 až 13 mm a zralé mají příjemnou chuť, dozraje jich zhruba pětina z počtu květů. +more Každá obsahuje 1 až 2 semena kapkovitého tvaru s mandlovou chutí. Malvice slouží jako potrava ptákům (drozdovití, sýkorovití, pěnkavovití) i hlodavcům. Mnohé zůstávají na větvích dlouho do zimy, dokonce i do jara.
Rozmnožování
Generativní rozmnožování semeny je možné, dochází k němu jen zřídka. Průměrná klíčivost semen je udávána různě, od 14 do 70 %. +more Nejčastější se rozmnožují vegetativním hřížením. Při něm zakořeňují metr i více dlouhé plazící se větve, tak vznikají mnohdy polykormony. Někdy mateřská větev po zakořenění na více místech odumře, propojení se přeruší a vzniknou jedinci rostoucí samostatně. Na šikmých svazích se keře nejčastěji rozrůstají po spádnici. Roční přírůstek větve dobře osluněného keře může být až 40 cm. Přestože semena mnohdy v přírodě vyklíčí, mladé semenáčky se objevují jen sporadicky, obvykle v prvé zimě vymrzají.
Ohrožení
Jeřáb sudetský je ohrožen hlavně svým malým počtem jedinců kterých v české přírodě roste jen okolo 145. Přestože vyrůstá v Krkonošském národním parku kde je zajištěna péče o ně i případná reintrodukce a jejich počet je po desetiletí zhruba stabilní, je vzhledem k extrémní vzácnosti v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR roku 2000" zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (C1b), do stejné kategorie je zařazen i vyhláškou MŽP ČR č. +more 395/92 Sb. (§1).
Poznámka
Ve starší české i cizí současné taxonomii je uváděn název Sorbus sudetica (Tausch) Fritsch. Podle [url=https://web. +morearchive. org/web/20081023122040/http://www. ars-grin. gov/cgi-bin/npgs/html/taxon. pl. 312167]]je rod nativní ve střední a jihozápadní Evropě a podle [url=http://www. inia. es/gcontrec/pub/166-186-(30)-Botanica_1169109004328. pdf[/url]] a [http://www. floraiberica. es/eng/PHP/generos_lista. php[/url] roste v Pyrenejích.