Cesko.wiki Ještěrka perlová
Author
Albert Flores
Výskyt
Její domovinou je jihozápad evropského kontinentu (zejména Pyrenejský poloostrov - Španělsko, Portugalsko, ale také jižní Francie a severozápad Itálie). Na těchto místech žije obvykle v nížinných biotopech, osídluje též kulturní krajinu (prostředí z části přeměněné člověkem). +more Pohybovat se může však i ve vyšších nadmořských výškách (viz Prostředí a život).
Popis
Ještěrka perlová je jednou z největších ještěrek. Dospělý exemplář dosahuje celkové délky 45-70 cm včetně ocasu (vzácně až 90 cm) a hmotnosti 130-180 g, ojediněle až 350 g nebo 500 g. +more Samci jsou robustnější a celkově větší než samice; při stejné velikosti je samec o 4-8 % těžší a hlava samce je zhruba o 4,2 % masivnější. Jedinci žijící v jižnějších oblastech dosahují větších rozměru. Ocas je u kořene tlustý, ke konci se postupně zužuje a bývá až dvakrát delší něž samotné tělo; při průměrné velikosti je cca 30-40 cm dlouhý, přičemž samotné tělo je dlouhé jen okolo 20 cm. Největších délek dosahují jedinci s původním (neregenerovaným) ocasem. Vylíhlá mláďata mají tělo dlouhé obvykle 4-5 až 12 cm. BUSACK, S. D. ; VISNAW, J. A. Observations on the natural history of Lacerta lepida in C´adiz province, Spain: Amphibia-Reptilia, sv. 10, 1989, str. 201-213 Vlevo samice, vpravo samec Jedná se o statnou ještěrku s mohutnou stavbou těla. Samec má mimořádně velkou hlavu a mocné čelisti, které používá k lapání kořisti i k obraně (člověka dokáže velmi bolestivě kousnout). Krk je opatřený zoubkovaným límcem. Dlouhé a silné nohy mají zakřivené drápy. Ocas je snadno oddělitelný, čehož ještěrka využívá při úprku před predátorem. Zbarvení hřbetu je obvykle zelené, na hlavě a ocasu našedlé až nahnědlé. Na bocích těla vyniká černá rozeta s výraznými, blankytně modrými fleky. Spodek těla je nažloutlý až nazelenalý. Samec je zbarven jasněji a v kresbě je pestřejší. Mláďata jsou zbarvena různě - mohou být zelená, šedá, nebo hnědá s bílými a černě orámovanými skvrnami téměř po celém těle kromě břišních partií. Tělesné parametry, zbarvení a vzorování se liší v rámci oddělených populací a obývaných lokalit. Jsou známi i melanističtí jedinci nebo albíni.
Poddruhy
Ještěrka perlová se dělí na tři, případně čtyři poddruhy na základě geograficky oddělených populací.
* Timon lepidus lepidus (Daudin, 1802) * Timon lepidus ibericus (López-Seoane, 1884) * Timon lepidus nevadensis (Buchholz, 1963) * Timon lepidus oteroi (Castroviejo & Mateo, 1998)
Studie z roku 2017 objevila poměrně malou formu této ještěrky s průměrnou délkou těla pouhých 14 cm, a to v centrální části Pyrenejského poloostrova (Španělsko - Sierra de Gredos). Patrně se, tak jako další, začlení mezi poddruhy, nebo bude označena za monotypický druh.
Prostředí a život
Dospělý exemplář (samec) Obývá různé druhy biotopů, podnebně jí vyhovují suchá, horká léta a chladné, deštivé zimy (ty přečkává v hibernaci). +more Preferuje otevřenou krajinu se smíšeným porostem křovin a stromů, skalnaté a písčité plochy, případně olivové háje a vinice. Na těchto místech se skrývá v puklinách a mezi kameny, v dutinách stromů a také ve vlastních či cizích (převážně zaječích) norách. Pohybuje se i ve vyšších nadmořských výškách, obvykle do 700-1000 metrů, maximálně asi do 2500 metrů. Zdržuje se převážně na zemi, ale bez problému vyšplhá na skálu nebo vzrostlý strom. Vyžaduje prostředí s množstvím trvalých úkrytů.
Potrava
Ještěrka perlová se živí zejména větším hmyzem, obzvláště brouky, ale i kobylkami, cvrčky, pavouky nebo hlemýždi. Vybírá také ptačí hnízda a příležitostně uloví i jiné plazy, drobná mláďata savců (např. +more mládě králíka) a štíry. Může konzumovat i rostlinnou potravu, zejména pak květy nebo přezrálé plody (sladké ovoce). Nejaktivnější je těsně před hibernací a po ní, kdy je vyhladovělá.
Rozbor žaludku u 21 jedinců z Francie odhalil přítomnost až 14 různých řádů bezobratlých, z toho 57 % brouků, 12 % rovnokřídlých a 9 % blanokřídlých.
Rozmnožování, věk
Mladý (nedospělý) jedinec. +more Takzvané perly nebo „očka“ (bílé s černým okrajem), podle nichž dostal druh jméno, jsou dobře vidět zejména na mladých ještěrkách. Druh je zpravidla monogamní. Během jedné sezóny mohou mít samice 1-2, případně až 3 snůšky. Reprodukční období nastává koncem jara či začátkem léta. Samec je teritoriální a se svými souputníky svádí energické souboje. Často hrozí specifickými postoji a otevřenou tlamou. K nalezení družky si pomáhá tím, že po okolí trousí svůj pach skrze stehenní póry. Kopulace je krátká, asi pětiminutová, avšak opakovaná. Přibližně tři měsíce po páření (červen-červenec) samice snese asi 20-23 vajec (případně max. 20, přičemž mladá samice podstatně méně), které schová pod kameny, větvemi, v podestýlce z listí, nebo je zahrabe do vlhké zeminy. Asi za 8-14 týdnů se vylíhnou malé ještěrky s délkou těla 4-12 cm. Jsou navzájem poměrně agresivní a bojují mezi sebou o potravu. Pohlavně vyzrálé jsou asi ve 2-3 letech, v pozdějším věku spíše samice. Pářit se mohou i dříve, ale snůšky pak nebývají oplozené. Ověřená délka života je pět a více let, ale předpokládá se, že mohou žít i 12-20 let.
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako téměř ohrožený. Počet jedinců se pravděpodobně snižuje. +more Známky poklesu byly hlášeny v několika regionech včetně Portugalska, Španělska, Francie a Itálie (údaje z let 2004 až 2015). Především v Itálii jsou některé populace téměř zaniklé. Příčinou je fragmentace stanovišť a obecně ztráta vhodných lokalit. Ještěrky potřebují k životu dostatečné množství úkrytů. Některé z nich jsou přímo závislé na vyhloubených norách, které přebírají po králících nebo hlodavcích, proto je pro ně přítomnost těchto savců žádoucí (mizí-li z lokality, populace ještěrek rovněž podstatně klesá). Ve Španělsku (kde je nejčetnější) a v Portugalsku je ještěrka perlová zákonem chráněná.