Kosmický týden

Kosmický týden je prvek učení intertestamentárního židovství (okolo přelomu letopočtu) a raného křesťanství, v němž se udrželo u některých autorů až do středověku.

Učení o kosmickém týdnu je svým způsobem interpretací biblické zprávy o stvoření světa v knize Genesis. Podle této zprávy byl svět stvořen v šesti dnech, zatímco sedmého dne Bůh ustal od svého konání a odpočinul. +more Na základě slov žalmu 90,4 a zvláště 2 Pt 3,8 („jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den“) tvrdilo, že stvoření není ani tak vyprávění o tom, co se událo na počátku, ale co se stále odehrává. Jeden den stvoření odpovídá tisíci skutečným letům. Proto je možné odpočítat přesně délku trvání světa 7 000 let.

V detailech se zastánci této nauky liší. Podle některých stvoření člověka odpovídá stvoření „opravdového člověka“, tj. +more Ježíše Krista, proto k vtělení došlo v roce 5 500 od stvoření světa. Toto učení se zvlášť zamlouvalo milenaristům, neboť podle nich oněch tisíc let dokonalého království na konci věků (viz Zj 20,1-10) odpovídá tisíci letům sedmého dne Božího odpočinku.

Na tomto základě někdy (i když popravdě řečeno zřídka, alespoň ve starověku a raném středověku) docházelo k různým výpočtům „konce světa“. Například Lactantius (2. +more pol. 3. století) píše, že když na základě Písem a historiků spočítáme, jak starý je svět, zjistíme, že „veškeré očekávání se nezdá být delší než dvě stě let“ (Institutiones Divinae 7,25; 5 500 let + dalších 500 let do konce 6. tisíciletí). Mezi další zastánce můžeme započítat Ireneje Lyonského, Metoděje z Olympu a mnoho jiných.

Učení o kosmickém týdnu je součástí (židovské a křesťanské) víry v dějiny spásy, tj. stručně řečeno v lineární povahu dějin, které mají začátek, mají konec a přesný cíl a jsou vedeny a řízeny Boží mocí.

Kategorie:Teologie Kategorie:Církevní otcové