Lineární logika

Lineární logika je odnož matematické logiky, která se zabývá analýzou a důkazem validity výroků ve formálním jazyce. V lineární logice je klíčovým konceptem lineární tranzitivita, což znamená, že každý zdroj má právě jeden cíl. Tato vlastnost umožňuje odlišení mezi lineárním a nelinárním chováním. Lineární logika se liší od tradičních logických systémů, jako je klasická logika a intuicionistická logika, které předpokládají neomezenou distribuci výroků. V lineární logice se jednačí výrazně více se zdroji a závěry, což zjednodušuje analýzu programů a systémů. Lineární logika nachází uplatnění v různých disciplínách, jako je teorie programování, teorie typů, formální verifikace a lineární algebra. Je také spojena s pojmy, jako jsou lineární potenciály, kontraktive programování a lineární rámce. Lineární logika se vyvinula v 70. letech 20. století a od té doby byla důležitým nástrojem pro analýzu a důkazy ve formální logice. Tento přístup poskytuje nové perspektivy a možnosti v oblasti matematické logiky a informatiky.