Locika kompasová

Výskyt

Vyjma severních oblastí vyrůstá téměř v celé Evropě a v Rusku až po Sibiř. Dále je původním druhem na Blízkém východě až po Saúdskou Arábii a Etiopii, v Malé Asii až po Kazachstán, pohoří Altaj a sever Indie, na severu Afriky i v Makaronésii. +more Druhotně byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky, na jih Afriky, do Austrálie a na Nový Zéland. V mnoha zemědělských oblastech se locika kompasová za příhodných podmínek silně rozšířila a stává se tam nebezpečným plevelem.

V České republice se nachází od nížin až do nadmořské výšky okolo 500 m, kde upřednostňuje výhřevná, dobře osluněná místa se suchými, zásaditými a výživnými půdami. Na polích se objevuje převážně v teplých oblastech, kde vyrůstá v ozimech a ve vytrvalých pícninách, je velmi odolná proti suchu. +more Je také často k vidění na různých navážkách, rumištích, kamenitých okrajích cest a na místech pozměněných lidskou činností.

Popis

Jednoletá nebo ozimá rostlina s lodyhou 50 až 150 cm vysokou, která vyrůstá z kůlovitého, vřetenovitého kořene, až 20 cm dlouhého a 1 cm tlustého, s četnými postranními kořínky. Kulatá, pevná, u spodu i 2 cm tlustá, vzpřímená, většinou až v horní části větvená lodyha je lysá nebo jen vespod štětinatá, bývá zelená, světle hnědá nebo je slabě načervenalá až nafialovělá. +more Její tuhé listy sivozelené barvy dlouhé až 25 cm jsou srdčitou bázi přisedlé, částečně objímavé a mají zubatá ouška, na střední žilce zespodu jsou osinkaté. Přízemní listy mají čepele obkopinaté, častěji peřenodílné a řidčeji celistvé s tupými vrcholy, lodyžní listy postavené svisle jsou méně členěné a po okrajích jsou zubaté nebo osténkaté a mají zašpičatělé vrcholy. Směrem vzhůru se listy zmenšují a přecházejí v podpůrné listeny z jejichž úžlabí vyrůstají šikmo odstálé větve květenství. Z lodyhy i listů po poranění vytéká bílé mléko latex.

Květní úbory jsou sestaveny do typické okoličnaté laty s kopinatými listeny přisedající střelovitou bázi. Květenství mívá 50 až 100 úborů na 5 až 25 šikmo vzhůru vyrůstajících větviček, které jsou až 50 cm dlouhé a na koncích pokleslé, více vzhůru vyrůstají větvičky hustěji a jejich délka se zkracuje. +more Úbory jsou 1 až 1,7 cm široké a 1,3 cm dlouhé a obsahují ve dvou kruzích 10 až 30 oboupohlavných jazykových kvítků, diskové chybí. Žluté liguly (které sušením zmodrají) jsou dlouhé 4,5 až 6,5 mm a široké 1,5 až 2,5 mm a jsou zakončeny pěti zoubky. V květu je pět tyčinek se žlutými trubkovitými prašníky až 2 mm dlouhými. Semeník je lysý, chlupatá čnělka i dvoulaločná blizna jsou také žluté.

Úzký zákrov bývá okolo 10 mm dlouhý a je mírně kratší než kvítky. Jeho zelené, na špici načervenalé listeny jsou uspořádány střechovitě, a to ve 3 nebo 4 řadách, po odkvětu jsou rozkladité nebo ven ohnuté. +more Zákrovní listeny jsou dvoutvaré, vnější kopinaté a o něco delší vnitřní (7 až 13 mm) čárkovité. Rostlina kvete od července do října; úbor se otvírá ráno s východem slunce a navečer již uvadá.

Vajíčka asi po 12 až 15 dnech od opylení dozrají v plody, což jsou ochmýřené šedohnědé, elipsoidně zploštělé zobánkovité nažky dlouhé 6 až 8 mm, zobánek je pouze znatelně delší než tělo nažky. Nažky jsou v horní části osténkaté, mívají 5 až 9 žeber a jejich bílý chmýr o délce asi 1 cm má paprsky tvořené buňkami uspořádanými ve dvou řadách.

Locika kompasová se rozmnožuje výhradně semeny, tj. nažkami, kterých na jedné rostlině dozraje přes tisíc a jež rozfoukává vítr. +more Jejich klíčivost je velmi dobrá, běžně vzchází i z povrchu půdy. Vyklíčí obvykle ještě v pozdním létě a malá listová růžice přezimuje. Následující rok z ní vyroste květná lodyhy a po odkvětu rostlina odumírá.

Význam

V obilninách zastiňuje locika kompasová poblíž klíčící rostlinky a odebírá jim vláhu. Při větším výskytu v pícninách ohrožuje svým hořkým, bílým mlékem, dřevnatějícími lodyhami a ostnitými listy zdraví zvířat. +more Mléko vytékající po poranění z mléčných buněk rostliny je považováno za sedativum a analgetikum, jeho účinky jsou však malé; používalo se v lidovém léčitelství a vyrábějí se z něho některé homeopatické léky. Listy mladé rostliny jsou poživatelné, stárnutím však hořknou. Mladé výhonky možno vařit a pak nahrazují chřest.

Poznámka

Druhové jméno lociky kompasové je odvozeno od skutečnosti, že čepele téměř svisle natočených lodyžních listů nezastíněné lodyhy jsou orientovány severojižním směrem. Natočením listů do svislého směru a orientací sever-jih se rostlina brání přehřátí listů při poledním slunci.

Soubor:Lactucaserriola2web.jpg|Mladá rostlinka Soubor:Lactuca serriola 4.jpg|Lodyha s úbory Soubor:Lactuca serriola L. (7821990396).jpg|Rozkvetlý úbor Soubor:L.serriola-cips-1.jpg|Zralé nažky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Arabského poloostrova Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Makaronésie Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra severovýchodní tropické Afriky Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy