Cesko.wiki Magia naturalis
Author
Albert FloresMagia naturalis je latinský termín, který se používá k označení přirozené magie. Jedná se o koncept magie, která je založena na přírodních silách a je závislá na poznání a využívání přírodních procesů. Magia naturalis byla populární v renesančním období a mnoho alchymistů, astrologů a přírodních vědců se jím zabývalo. Tento koncept byl často spojován s alchymií a astrologií, a věřilo se, že pomocí přírodní magie je možné ovlivnit svět kolem nás. Magia naturalis byla také spojována s přírodní medicínou, která se zabývala využíváním bylin a přírodních léčiv pro léčení nemocí. Ve středověké Evropě byla magie považována za nebezpečnou a často byla spojována s čarodějnictvím a čarodějnickými procesy. Nicméně v renesanci byla magia naturalis studována a respektována jako legitní vědecká disciplína. Laudiviová kniha magie, známá také jako Magia naturalis, je jedním z nejvýznamnějších děl, které se magií naturalis zabývají.
Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim, renesanční mág a obhájce konceptu magie naturalis
Magia naturalis, latinsky „přirozená magie“ je forma magie, jejíž fungování nezávisí na duchovních bytostech, ale pracuje s přirozenými silami, tedy jako aplikovaná přírodní filosofie. Koncept magie naturalis se objevil v evropském myšlení na konci středověku a byl ve velké míře užíván renesančními mágy k obhajobě svého bádání a odvrácení podezření z praktikování démonické, či obecněji ceremoniální magie.
Podle Agrippy von Nettesheim a jeho díla De incertitudine et vanitate scientiarum declamatio invectiva z roku 1526 byla magia naturalis nejvyšší formou přírodní filosofie a zahrnuje astrologii, alchymii a různé obory které dnes řadíme k přírodním vědám, jako je například botanika. Ceremoniální magie je naopak založena na kontaktu s duchovní bytostmi, je bezbožnou urážkou Boha, a zahrnuje například nekromantii a čarodějnictví. +more Během 17. století byla takto pojímaná magie těžko odlišitelná od dobové vědy, a ještě osvícenecká Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel z konce 18. století přirozenou magie chválila jako zdroj mnoha poznatků přírodních věd. Zároveň však mnoho z fenoménů které byli tradičně řazeny do magie naturalis je v témže díle řazeno do magie nadpřirozené, která je odsuzována jako pověrečná. Příkladem může být astrologie a na ní navazující Agrippova „nebeská magie“. Během 18. století však také došlo k dalšímu rozvoji přirozené magie mezi mysliteli kteří odmítli dobovou vědu a viděli magii jako „vyšší vědu“ založenou na studiu okultních sil. Termín magie se z těchto důvodů také objevuje v německé romantické Naturphilosophii.
Magia naturalis nebo De magia naturalis je název také několik děl:
* Giambattista della Porta, Magia naturalis, 1558 * Giordano Bruno, De magia naturalis, cca 1589-1590 * Friedrich Christoph Oetinger, Magia naturalis, 1765 * Prokop Diviš, Magia naturalis, čili traktát theoretický o atmosférické elektřině
