Neptunismus

Neptunismus je starší geologická teorie, která byla rozšířená především v 18. a 19. století. Tato teorie vychází z předpokladu, že všechny horniny na Zemi vznikly přímo ve vodě, konkrétně ve slaných oceánech. Neptunisté tvrdili, že horniny byly formovány procesem srážení a usazování minerálů v mořském prostředí. Zastánci neptunismu také věřili, že všechny skály, včetně sopek a skalisek, byly tvořeny vodou. Podle této teorie byly sopečné horniny vytvořeny srážením struskovin a lávových proudů v mořské vodě. Neptunisté také rozlišovali mezi tzv. primárními a sekundárními horninami. Primární horniny považovali za vrstvy, které byly vytvořeny přímo na dně oceánů a jejich usazeniny se transformovaly v horniny. Naopak sekundární horniny byly pro neptunisty formovány přesuny oceánské vody a následným usazováním sedimentů na pobřeží. Neptunismus měl svého největšího zastánce v německém geologovi Abrahámu Gottlobovi Wernerovi, který tuto teorii zpopularizoval. Postupně však neptunismus ztrácel na popularitě, zejména díky novým objevům v geologii, které podporovaly teorii vulkanismu. Důležitým mezníkem se stala objev sedimentárních hornin v horách, které nebylo možné vysvětlit neptunistickou teorií. Postupně se ve druhé polovině 19. století neptunismus objevuje výhradně v historických kontextech v souvislosti s vývojem vědeckého myšlení v oboru geologie.