Cesko.wiki Noční svítící oblak
Author
Albert Floresfinským jezerem Saimaa Noční svítící oblak, známý také jako polární mezosférický oblak nebo noctilucent (zkratky NLC, NSO), je úkaz v horní části atmosféry viditelný při soumraku či rozbřesku. Je tvořen krystalky zmrzlé vody. Jméno oblaku pochází z latinského nox (gen. noctis) = „noc“ a lucere = „svítit“. Většinou jej lze pozorovat v letních měsících v zeměpisné šířce mezi 50 a 70° severně či jižně od rovníku.
Jde o nejvýše vyskytující se oblak v zemské atmosféře, který nesouvisí s výskytem běžné oblačnosti. Noční svítící oblaka se vyskytují v mezosféře ve výšce 80-85 kilometrů. +more Za normálních podmínek je příliš slabý a tedy nepozorovatelný. Je možno jej spatřit pouze, když jsou spodní vrstvy atmosféry v zemském stínu, zatímco je mezosféra ozářena zpoza horizontu slunečním kotoučem přibližně 6 až 16° pod horizontem. Právě proto lze sledovat tato oblaka jen v určitých zeměpisných šířkách a v určitou roční dobu.
Vznik a výskyt
Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) Noční svítící oblaka se skládají z malých ledových krystalků o průměru cca 0,2 μm, která vznikají desublimací vodní páry na jádrech ze sopečného a meteoritického prachu o průměru asi 0,05 μm. +more K této krystalizaci dochází za specifických podmínek v nejchladnější části atmosféry - mezopauze. Teploty zde běžně dosahují −80 až −90 °C, a jen v letních měsících klesají na potřebných −123 °C.
Noční svítící oblaka se vyskytují podstatně výše než perleťová oblaka (ta se nacházejí ve výšce do 30 km).
Objev
Tento druh oblaku není stále dokonale prozkoumán. Jde o nedávný meteorologický objev. +more Nejstarší zmínky o jeho pozorování pocházejí z roku 1885, první pozorovaný výskyt zřejmě souvisel s výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883. Úkaz se často opakoval po výbuších jiných sopek, popř. po dopadech meteoritů. (Např. v letech 1908 a 1947. ) Logicky se výskyt oblak začal spojovat se sopečným a meteoritickým prachem. Později bylo zjištěno, že oblaka jsou tvořena ledovými krystaly. Vzhledem k významnému nárůstu pozorování během 20. a 21. století se uvažuje o souvislosti výskytu nočních svítících oblak s globální změnou klimatu. Uvažuje se i o souvislosti se sluneční aktivitou.
Pozorování
+more5|Noční_svítící_oblaka_v_Estonsko'>Estonsku Noční svítící oblaka jsou pro svůj zvláštní vzhled s oblibou pozorována a fotografována. Oblaka nejvíce připomínají řídkou cirrovitou oblačnost. Nacházejí se těsně nad obzorem, nejvýše 15-20°, mohou být však velmi široké. Od cirrů je odlišuje výrazný stříbřitý nádech (oblaka září) a velice jemná struktura. Oblaka mohou mít různé barvy - od hnědé, červené a zlatavé, pokud jsou těsně nad obzorem; přes modrobílou až po šedomodrá oblaka, která se nacházejí nejvýše. Někdy mohou mít až purpurovou barvu.
Oblaka se podle tvaru dělí na základní 4 skupiny: * Typ I - závoje (bez struktury) * Typ II - pruhy (táhnoucí se pásy) * Typ III - vlny - nejčastější forma * Typ IV - víry (háčky a oblouky)
Pozorování v Česku
Mezi prvními (a to i celosvětově), kdo oblaka sledoval, byl český geofyzik Václav Láska - 10. června 1885. +more Nejstarší dochované fotografie pozorování úkazu na území Česka pocházejí z 2. -3. července 1956 z Plzně. Od té doby byla oblaka mnohokrát pozorována a vyfotografována. Vzhledem k poloze na jižním okraji pásu, kde se dá úkaz pozorovat, jsou oblaka v Česku sledována většinou jen 10× za rok - vždy od začátku června do konce července, kdy teplota mezosféry na severní polokouli klesá i pod −120 °C. Pro pozorování je důležitá lokalita s nerušeným výhledem na severozápadní či severovýchodní horizont a jasné nebe bez světelného znečištění. Úkaz bývá nejviditelnější cca 1-2 hodiny po západu nebo před východem Slunce, tedy přibližně od 22:30 letního času nebo od 02:30 ráno.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Externí odkazy
[url=http://ukazy. astro. +morecz/nlc. php]NLC[/url] - stránky České astronomické společnosti věnované úkazu * [url=http://www. rozhlas. cz/leonardo/vesmir/_zprava/nocni-oblaka-s-mimozemskym-puvodem--1100155]Noční oblaka s mimozemským původem. [/url].