Otonská renesance

Otonská renesance je pokračování, resp. poslední fáze renesance karolinské, časově se vymezuje od druhé poloviny 10. století do 30. let 11. století. Plynule na ni navazuje epocha a sloh románský.

Území

Otonská renesance je období evropské kultury a vzdělanosti. Má těžiště v pozdějším Německu, tehdy východní Frankii. +more Francie byla v téže době označována jako západní Frankie, byla jedním ze dvou center karolínské renesance, v této době spíše stagnuje.

Znaky

Hlavním rysem otonské renesance je rozvinutí karolínské kultury do někdejšího území antické Římské říše pod heslem Renovatio imperii. V tomto smyslu patří k jejím znakům „mocné posunutí hranic západoevropské kulturní renesance na východ a na sever […] děje se to politicko-vojenskou mocí německé říše, jež vloučí zároveň do svého státního celku - na rozdíl od Polska a Uher - Slovany Polabské a země České. +more“.

V užším, kulturně historickém významu značí termín otonská renesance dobu panování otonské dynastie, tj. +more'>Oty II. , Oty III. a Jindřicha II. . Z hlediska kulturního, uměleckého i filosofického je otonská renesance dovršením renesance karolínské, díky sňatkové politice Otonů a působení byzantských umělců je ovšem posílena o rysy byzantské kultury.

Význam

Hlavní přínos otonské renesance je v šíření antické filozofie a písemnictví a ve výtvarném umění. V chrámové architektuře se objevily nové stavební typy. +more Portrétní umění je prezentováno jak v iluminovaných rukopisech (zejména Zlatý kodex z Řezna, Zlatý kodex z Echternachu, Liutharův evangeliář z Reichenau, nyní v Cáchách), tak v kamejích. Rozvoj liturgického zlatnictví a klenotnictví je doložen například královskou korunou z Essenu.

Odkazy

Reference

Literatura

Elisa Garrison: Ottonian Imperial Art and Portraiture: The Artistic Patronage of Otto III and Henry II. Ashgate Publishing, New York 2012, ISBN 978-0-7546-6968-5 Kategorie:Středověká kultura Kategorie:Předrománské umění