Polaron je kvantový jev, který vzniká interakcí nabitých částic s deformacemi krystalové mřížky. Je to kvazip částice, která je charakterizována svou hmotností a nábojem a vzniká excitací elektrodynamického pole. Polaron se vyskytuje v polovodičích, izolantech a supravodičích a je velmi důležitý pro porozumění mnoha fyzikálním jevům v těchto materiálech.
Původ slova "polaron" pochází z řeckých slov "pólos", což znamená pól, a "electrón", což znamená elektron. Pojem "polaron" byl poprvé použit v roce 1933 Vytautasem Granasem ve vztahu k tomu, jak se elektron chová v krystalové mřížce.
V polovodičích se polaron vytváří, když se elektron pohybuje v krystalové mřížce a interaguje s deformacemi. Tyto deformace krystalové mřížky mohou vznikat například kvůli tepelné excitaci nebo přispívajícím elektronům. Polaron má jinou efektivní hmotnost a náboj než běžný elektron v polovodiči. To způsobuje změny v elektrické vodivosti, tepelné vodivosti a dalších fyzikálních vlastnostech materiálu.
V izolantech se polarony objevují díky interakci nosičů náboje s deformacemi v krystalové mřížce. Polaronová excitace může vést k lokalizaci náboje a významně ovlivňovat dielektrické a optické vlastnosti.
Ve supravodičích mohou polarony hrát roli při tvorbě Cooperových párů, což je důležitý mechanismus pro vznik supravodivosti.
Polarony mají rozmanité vlastnosti a chování a jejich studium je klíčové pro pochopení elektronové struktury a vlastností různých materiálů.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Polaron
PolaronPolaron je kvazičástice, která je tvořena vázaným stavem elektronu a oblaku fononů. Vzniká při interakci elektronu s ionty nebo atomy krystalové mříže a šíří se krystalem. Spolu s elektronem se přesouvá i deformace krystalové mříže. Kladný polaron vzniká jako vázaný stav díry a fononů.