Předehra (hudba)

Předehra (ouvertura) je úvodní instrumentální část opery, činohry, hudebního cyklu apod.

Historie

Zpočátku šlo pouze o krátkou skladbu, která měla jediný účel, ohlásit začátek představení. V +more_století'>17. století se obecně označovala jako sinfonia. Tyto první předehry byly zpravidla dvoudílné, při čemž první díl byl pomalý v sudém taktu a druhý díl rychlý, obvykle ve tříčtvrtečním taktu. Od tohoto počátku se vyvinuly další typy.

Francouzská ouvertura

Francouzská ouvertura byla obvyklým typem barokní předehry. Byla třídílná. +more V podstatě šlo o dosavadní předehru, ke které byl připojen ještě třetí díl, obsahující návrat k tématu prvního dílu. První část měla slavnostní až patetický ráz, druhá část měla často fugovanou formu. Poprvé se objevila v roce 1659 v baletu Alcidiane Jeana-Baptista Lully uvedeného v Paříži.

Baletní hudba z oper se zpravidla sestavovala do suit, které byly koncertně provozovány samostatně. Na úvod takové suity se hrála operní předehra. +more Skladatelé pak začali komponovat samostatné hudební suity bez vztahu k jakékoliv opeře. I ty byly zahajovány ouverturou. V dalším stupni vývoje pak komponovali i samostatné ouvertury bez jakéhokoliv pokračování.

Neapolská ouvertura

Alessandro Scarlatti v roce 1696 zavedl do praxe nový typ předehry, která se označovala jako neapolská. Měla rovněž třídílnou formu, ale první díl byl rychlý, druhý díl volný, zpěvný, zpravidla s jedním koncertním nástrojem a orchestrálním doprovodem. +more Třetí část byla opět rychlá a obvykle měla taneční charakter. Tento sled dílů se stal obvyklým nejen pro předehry, ale i pro instrumentální sonáty, koncerty a symfonie.

Klasická ouvertura

V průběhu 18. +more století se ouvertura oprošťuje od formální vázanosti a spíše se zajímá o tematickou vazbu na vlastní operu, či alespoň na její první dějství. To lze pozorovat již v operách Rameauových a Gluckových.

Předehry romantismu a současnosti

U Beethovena se předehra stává samostatným symfonickým dílem, které ve zkratce anticipuje děj. Podobně je tomu u většiny romantických oper i předeher komponovaných pro činohru. +more Formální stavba je zcela volná, jde o proud hudby, který má charakterizovat následující představení. Předehra pak velice často přechází do děje opery bez jakéhokoliv přerušení. Příkladem může být Wagnerův Tristan a Isolda.

Koncertní předehry

Z předeher původně vázaných na nějakou jinou hudební formu (operu, oratorium apod. ) se postupně vyvinula samostatná hudební forma. +more Koncertní předehry jsou zpravidla druhem programní hudby. Mají za úkol hudebními prostředky popisovat přírodní krásy, hnutí duše, nebo i nějaký mimohudební děj. Jsou to tedy spíše menší symfonické básně.

Literatura

Ulrich Michels: Encyklopedický atlas hudby. NLN 2000, * Temperley, Nicholas: Overture. +more The New Grove Dictionary of Music and Musicians, second edition, edited by Stanley Sadie and John Tyrrell, Macmillan Publishers, London 2001 * Riemann Musik Lexikon, Sachteil, Schott, Mainz 1967, S. 696-697.

Externí odkazy

Kategorie:Hudební formy Kategorie:Hudební terminologie