Růže svraskalá

Ostnité větve Zralý šípek Růže svraskalá (Rosa rugosa) je vytrvalá, opadavá dřevina, která pod lidskou kontrolou je okrasnou rostlinou a po vymknutí se kontrole je invazním plevelem. Druh pochází z mírných a chladných pobřežních oblastí východní Asie, odkud byla roku 1854 dovezena do Evropy a postupně šířena po zámeckých parcích. Na rozhraní 19. a 20. století začala být pěstována i na území dnešní České republiky. V roce 1950 byla v Česku poprvé nalezena ve volné přírodě, kde pravděpodobně vyrostla ze semen roznesených ptáky nebo ze zbytků rostlin vyhozených lidmi. V české přírodě je považována za příležitostně se vyskytující neofyt, který se invazně nešíří. Jiná situace je v přímořských státech západní Evropy i Severní Ameriky, kde je na mnoha místech hodnocená jako problematický invazní plevel. Vyskytuje se i na několika místech v Austrálii.

Rozšíření

Rostlina pochází ze severovýchodní Asie, z japonských ostrovů Hokkaidó a Honšú, Korejského poloostrova, severovýchodních oblastí Číny a ruského Dálného východu (Kamčatka, Sachalin, Kurilské ostrovy), kde většinou roste v úzkém pobřežním pásu nebo kolem větších řek.

Lidmi byla rozšířena kromě nejjižnějších oblastí skoro po celé Evropě, do jižních oblastí Kanady a hlavně na východ a jihovýchod Spojených států.

Ekologie

Dobře roste na pastvinách i na písčité, kamenité a málo úrodné půdě, je odolná vůči suchu i znečištění vzduchu. Toleruje letní vedra i zimní mrazy, když je během růstu nejhůře shodí listy a na jaře opět vyraší. +more Odolává slunečním paprskům, ale stejně dobře roste i v polostínu. Vadí ji však dlouhodobé přemokření a nepropustná půda. Obvykle se vyskytuje do nadmořské výšky 100 m. Preferuje mírné až chladné klima, vydrží teploty hluboko pod 0 °C.

Snáší příležitostné zasolení, ke kterému dochází ve vnitrozemí při solení silnic při zimní údržbě a v pobřežní zóně dopadem slaných kapének a průsakem mořské vody. Toho se využívá při jejím vysazování na dálniční náspy a pobřežní písčiny za účelem zpevnění svahů. +more Kvete poměrně dlouho, od června až do prvních mrazíků. Rostlina dostala své české druhové jméno "svraskalá" podle listů, které jsou nápadně vrasčité, svraskalé. Ploidie druhu je 2n = 14.

Růže svraskalá se lehce kříží s jinými druhy, např. s růži daurskou, růží Marrettovou, růží jehličkovitou, růží mnohokvětou, růží májovou, růží lesklou, růží měkkou, růží karolínskou, růží bahenní a růží něžnou.

Popis

Nízké, prutnaté keře vysoké do 1,5 až 2 metrů vytvářející husté a neprostupné polykormony. Rostou z hlavního kůlovitého kořene s mnoha odbočnými a mělčeji kořenícími postranními výběžky, z kterých vyrostou nové větve, stejně jako z adventivních pupenů na kořenech. +more Stonky a větve jsou tuhé, málo ohebné, v mládí hustě chlupaté a porostlé ostny vyrůstajícími obvykle ve dvojicích u báze palistů. Ostny bývají početné, přímé, štíhlé a stejně zelené jako větve, které ve stáří tmavnou. Listy s asi 1 cm dlouhými řapíky vyrůstají střídavě a jejich lichozpeřené čepele s pěti až devíti lístky jsou dlouhé 7 až 11 cm. Lístky bývají široce eliptické až podlouhlé, velké 3 až 5 × 2 až 3 cm, na bázi klínovité a na konci zašpičatělé. Jsou přisedlé, kožovité, nápadně svraskalé, mají vyniklou žilnatinu, na svrchní straně jsou leskle zelené a na spodní poněkud světlejší a matné.

Květy jsou voňavé, nejčastěji červené nebo purpurové, velké 8 až 10 cm, pětičetné, oboupohlavné a vyrůstají jednotlivě nebo v málo početných květenstvích. Kališní lístky dlouhé 2 až 3 cm jsou jednoduché, celistvé, chlupaté, vytrvalé a po odkvětu vztyčené. +more Korunní lístky jsou obvejčité a u báze klínovité, většinou jednoduché, u kultivarů bývají četnější a vyrůstají ve více kruzích, barvu mají červenou, purpurově červenou, tmavě růžovou a ojediněle i bílou. Češule je polokulovitá a lysá. V květu je vícero dlouhých tyčinek s intorzními prašníky a z mnoha plodolistů vzniklé pestíky s volnými čnělkami. Protandrické květy (nejprve dozrávají prašníky a teprve později blizny) jsou opylovány hmyzem, který přenáší pyl z jiného květů. Včelám a vosám poskytují hlavně pyl, nektaru mají málo.

Po opylení vzniká z češule, květního lůžka a jednotlivých plodů složené souplodí šípek, který má krátkou, silnou stopku, jež může být lysá nebo krátce chlupatá či jemně ostnitá. Je kulovitý, někdy mírně stlačený, asi 4 cm velký, dužnatý, lysý, ve zralosti je oranžově červený a na vrcholu má plochý prstencovitý límeček, tzv. +more disk, se široký ústím (otvorem) uprostřed. Šípek obsahuje silnou, masitou dužinu s více než 20 plody, světle hnědými, 5 mm velkými nažkami, obklopenými jemnými chloupky; na keři šípky dozrávají postupně.

Rozmnožování

Na větší vzdálenosti se šíří semeny rozsévanými tažnými ptáky, např. brkoslavy, čížky nebo drozdy, kteří se při svých cestách šípky krmí a nepoškozená, nestrávená semena vyměšují, stejně tak činí místní holubi, bažanti nebo tetřevi. +more Roznášejí je také savci živící se šípky v tuhé zimě, např. zajíci, nebo myši a hraboši vytvářející si zimní zásoby.

Na kratší vzdálenosti se rozšiřují pomalu, ale jistě rozrůstáním kořenů a nadzemními, plazivými stolony které dobře zakořeňují. Dřevina se postupně promění v rozlehlý polykormon, ve kterém se časem přeruší propojení a vzniknou samostatní jedinci, kteří jsou klony původní rostliny. +more V blízkosti vodních toků se může při záplavě odlomit kus kořene a je odnesen na nové, pro další růst příhodné místo, kde vytvoří novou rostlinu.

Není příliš známo, že šípky dokážou dlouho plavat ve sladké i mořské vodě, pak se rozpadnou a semena se dále mohou vznášet po několik týdnů. Toto extempore nikterak nenarušuje jejich schopnost vyklíčit. +more Na rozšíření ze severovýchodní Asie do volné přírody Evropy a Ameriky se však podílel člověk, který je i nyní ve vhodných klimatických podmínkách pěstuje po celém světě. Uměle se snadno množí polovyzrálými lodyžními nebo kořenovými řízky, které se řežou a sázejí do vlhké půdy od konce podzimu do začátku jara.

Význam

Zprvu byla růže svraskalá pěstována hlavně v parcích, v současné době je masově užívána pro zpevňování svahů i pobřežních písčin a jako doprovodná zeleň podél komunikací, dokáže plnit funkci živého plotu i v místech s ovzduším zamořeným výfukovými plyny a je odolná vůči běžným chorobám i predátorům. Šípky obsahují mnoho vitamínu C a pěstují se na plantážích pro konzervárenský průmysl, vyrábějí se z nich džemy, sirupy a suší se do ovocných čajů. +more V okrasném zahradnictví byla vyšlechtěná řada úspěšných kultivarů lišících se barvou květů (různé odstíny červené, bílé) nebo vzrůstem, stejně jako rostliny plnokvěté s více řadami korunních lístků. Slouží k hybridizaci s jinými druhy a bývají používané jako podnožové růže pro očkování.

Od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody a místy se samovolně šíří tak, že může mít v některých oblastech až invazní charakter. +more Znehodnocuje pastviny a ztěžuje přístupnost na pláže, neboť vytváří neprostupné houštiny pokryté ostrými ostny a suché, pichlavé větve jsou velmi odolné a leží na zemi po mnoho let. V blízkém okolí klesá druhová bohatost bylinných rostlin.

Jejich výskyt v přírodě jsou schopné přirozeně regulovat jedině kozy, které při nedostatku vhodnější stravy spasou listy a mladé výhonky větví. Vypalování keřů nepomáhá, neboť z hlubokých kořenů rychle regenerují a oheň urychluje klíčení semen, stejně tak je málo účinné vykopávání. +more K vymýcení dobře zakořeněné a rozrostlé růže svraskalé je účinný jen opakovaný postřik herbicidy.

Galerie

Soubor:20140422Rosa rugosa1. jpg|Květní pupen Soubor:Hoverfly in a Rosa rugosa flower. +morejpg|Přirozený květ Soubor:Pink Flower (2538515735). jpg|Plnokvětý kultivar Soubor:Rosa rugosa Bluete. jpg|Bílý kultivar.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://quick.florabase.cz/map/show/taxon/Rosa+rugosa/callback/]Botanický ústav AV ČR - rozšíření růže svraskalé v ČR[/url]

Kategorie:Růže Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Okrasné keře Kategorie:Nepůvodní flóra Česka Kategorie:Flóra Sibiře