Sgrafito
![Avatar](assets/img/avatar/39.jpg)
Author
Albert FloresRegentském domě v Kroměříži Sgrafito je technika grafické výzdoby omítkových povrchů staveb, která vznikla a prodělala největší rozkvět v období renesance a znovu v novorenesanci. Princip renesančního sgrafita spočívá v nanesení bílé vrstvy (intonaco bianco) na probarvenou vrstvu omítky (intonaco colorato). Bílá vrstva se za čerstva odrývá na probarvenou. Odhalená kontrastující spodní vrstva pak tvoří požadovanou dekoraci vnější fasády, případně i stěn interiérů staveb. Motiv sgrafita bývá figurální nebo ornamentální, charakteristická jsou obdélníková tzv. psaníčka (psaníčkové sgrafito = obálka).
Popis techniky
Dvoubarevného sgrafitového vzoru se dosahuje tak, že spodní vrstva tmavé omítky obarvená podle tradičního renesančního způsobu jemně mletým uhlím nebo popelem ze spálené slámy se nechá zaschnout a do svrchní tenké vrstvy omítky světlé barvy zpravidla s hlazeným povrchem se za vlhka proškrabují vzory. Je-li postup opačný ve smyslu, že spodní omítka je světlá a vzory jsou proškrabovány do svrchní tmavé omítky, vzniká tzv. +more kontrasgrafito. Často je postup zjednodušován tak, že se vzory proškrabují do jednobarevné světlé omítky. Po zdrsnění hladké plochy fasády vyrytím vzorů se zakrátko vlivem povětrnosti škrábané části v jednobarevné omítce barevně odliší.
Druhy sgrafit
Psaníčko
Forma skládající se z obdélníků rozdělených dvěma úhlopříčkami připomíná zadní stranu dopisní obálky. Fasáda zdobená psaníčkovým sgrafitem, napodobujícím iluzívně diamantový řez nebo pyramidovitě zašpičatělé stavební kvádry, vytváří dokonalý dojem plasticity. +moreNad psaníčky se nachází pás kobercového sgrafita (Český Krumlov). .
Kobercové sgrafito
Dalším, a to poměrně vzácným typem sgrafita, je sgrafito kobercové. Může být pásové (např. +more mořská vlna, esovitý pletenec) nebo plošné. Charakteristickým znakem je "zámek", jakési provázání ornamentu. V této souvislosti se hovoří dokonce o "ochranné funkci" sgrafita. Zámek má totiž bránit "rozvázání nebo proniknutí". Nejznámějším plošným kobercovým sgrafitem je sgrafito na fasádách zámku v Doudlebech nad Orlicí.
Figurální sgrafito
Mikoláše Alše Sgrafito může být geometricky členěno dalšími ornamenty nebo křivkami, rostlinnými či figurálními prvky. +more Figurální motivy sgrafita, obsahují většinou témata z antické řecké či římské mytologie, výjevy z Bible, především ze Starého zákona, postavy panovníků nebo různé alegorické postavy či výjevy.
Sgrafito v novorenesanci
Sgrafita na domě Bohuslava Schnircha - Mikovcova 5 Důležitým prvkem výzdoby novorenesančních domů jsou právě sgrafita. +more Jako první sgrafita v Praze navrhl Vojtěch Ignác Ullmann v roce 1867 na budově Vyšší dívčí školy v Praze ve Vodičkově ulici. O rozšíření sgrafit v pražské novorenesanční architektuře se významně zasloužil architekt Josef Schulz, podle jehož návrhu se rekonstruoval Schwarzenberský palác v roce 1870. V rámci přípravy této rekonstrukce prakticky ověřoval metody tvorby sgrafitové výzdoby fasád v 15. a 16. století v českých klimatických podmínkách podle dochovaných receptur. Schulzovou zásluhou se zájem o sgrafita rozšířil a řada českých architektů je začala uplatňovat ve výzdobě novorenesančních činžovních domů a hledala inspiraci ve výzdobě renesančních domů. O uplatnění sgrafit například referoval Jan Koula v článku "Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera" a své zkušenosti se sgrafity publikoval i malíř Láďa Novák, který často na fasádách domů tvořil výzdobu podle Alšových kartonů. O uplatnění sgrafit na fasádách nájemních domů a veřejných budov se významně zasloužil architekt Antonín Wiehl. Mezníkem Wiehlovy tvorby je dům čp. 1035/I. v Poštovské ulici, který Wiehl navrhl ve spolupráce s dalšími umělci: sgrafita jsou navržena Františkem Ženíškem. Sgrafitová fasáda domu je ukončená lunetovou římsou, což bylo v té době ojedinělé řešení. Wiehl lunetovou římsu zapracoval do projektu až v průběhu stavby a inspiroval se Schwarzenberským palácem v Praze po Schulzově rekonstrukcí (podobně se tímto palácem inspiroval u atiky a lunet se grafity Fary u sv. Petra v Praze. Wiehlův kolega architekt Jan Koula jeho úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" ". Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim po prvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studovala je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží. ".
Novorenesanční domy se sgrafity navržené Antonínem Wiehlem
Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5 na Vinohradech, autory výzdoby jsou Schnirch a Fr. +more Ženíšek (1875) * Dům čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé Wiehl stavěl spolu se J. Zeyerem. Autory výzdoby jsou Ženíšek a Myslbek (1876) * Nárožní Dům U Mladých Goliášů čp. 527/I ve Skořepce Praha 1 Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy sgrafit Mikoláš Aleš (1888-1889) * Nárožní dům čp. 542 ve Zborovské ulici 42 na Smíchově. Wiehl postavil s Karlem Gemperlem. Návrhy plastik J. V. Myslbek (1885) * Nárožní dům čp. 1682 Na Poříčí (or. č. 18), (Havlíčkova č. o. 15). Wiehl postavil s Karlem Gemperlem (1886) * Vlastní nárožní Wiehlův dům čp. 792 na Václavském náměstí autoři výzdoby Aleš a Josef Fanta (1894-96).
Reference
Literatura
Vladislava Říhová a kolektiv: Sgrafito 16. -20. +more století, Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, Pardubice 2009, * Pavel Waisser: Renesanční figurální sgrafito na průčelích moravských městských domů, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2014,.
Externí odkazy
[url=http://uhv.upce.cz/upload/panoch/kapitola0.html]Pavel Panoch, Mluvící průčelí, Novověké sgrafitové a malované fasády jako pramen k poznání kulturní historie[/url]
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Výzdoba Kategorie:Malířské techniky Kategorie:Umělecká řemesla