Sibiřská kočka

Historie

Sibiřské kočky pocházejí z Ruska a Ukrajiny. Vznikly křížením koček domácích a koček dovezených z Blízké a Východní Asie. +more Nejdříve byly označovány jako ruské dlouhosrsté, jejich nynější jméno bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992.

Charakter

Plemeno se vyvinulo v drsných přírodních podmínkách a je velmi otužilé. Je to klidné, přítulné plemeno s příjemnou povahou. +more Jsou mazlivé, hravé a dobře se snáší s kočkami i jinými zvířaty. Toto plemeno se na rozdíl od ostatních koček velmi fixuje na své lidské pány. Svou rodinu bezpodmínečně miluje. Jsou nenáročné na údržbu srsti. Je to hrdé, důstojné a přírodně krásné plemeno a pro jejich odolnost k nemocem velmi oblíbené. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná. Na rozdíl od ostatních koček se nebojí vody, dokonce ji vyhledávají.

Vzhled a stavba těla

Sibiřský kocour +morejpg|náhled'>Sibiřská kočka (7 týdnů) Kočky jsou drobnější a váží 4-6 kg, kocouři jsou větší a robustnější, váží 6-10 kg. Tělo je svalnaté, přízemní a zaoblené. * Hlava Je výrazná, mírně prodloužená. Uši středně velké, u základu široké. Zaoblený čumák, který je stejně široký od kořene ke špičce. Mírně zaoblená brada, vousy mohutné a dlouhé. Oči jsou velké, mírně zešikmělé a oválné, obvykle zelené barvy.

* Končetiny Jsou středně dlouhé a pevné, harmonické k tělu. Tlapky jsou mohutné, kulaté, mezi prsty dobře osrstěné.

* Ocas Silný, dlouhý, bohatě osrstěný a měl by dosahovat až k šíji.

* Srst Srst odpuzuje vodu, je hlavním znakem a předností tohoto plemene. Je bohatá a přiléhavá a díky krycím chlupům neplstnatí. Podsada je mastná a hustá. Dobře se udržuje.

Letní srst je kratší. Zimní je mnohem delší a hustší, s mohutným límcem, náprsenkou a kalhotkami. +more Podle zbarvení se zařazuje Sibiřská kočka do stejných posuzovacích skupin jako Mainská mývalí, Norská lesní a Turecká angora. Nejrozšířenější barevné varianty jsou s kresbou (tygrovaná, tečkovaná a mramorovaná). Vyskytují se ale i kočky jednobarevné, s modrým ředěním, stříbřité nebo kouřové, zlaté, želvovinové a červené, včetně všech variet s bílou skvrnitostí. Varianty s kresbou mají pigmentová víčka a orámování cihlového nosu. Siamské zbarvení (zbarvení s odznaky) se nazývá Něvská maškaráda a od 1. ledna 2009 jej FIFe úznává jako sesterské plemeno sibiřské kočky.

Základní péče

Sibiřská kočka nepotřebuje žádnou náročnou péči o srst. Má samočisticí schopnost, takže by se vůbec neměla koupat, aby se její srst nepoškodila. +more Stačí je česat asi jednou týdně. Výhodou silné vrstvy pesíků je, že srst neplstnatí.

Srsti sibiřské kočky prospívá vyvážená strava s přídavkem mořských řas. Čas od času je možné do stravy přidat biotin (člen skupiny B-vitaminů na syntézu mastných kyselin). +more Tyto kočky je možné chovat i v panelovém domě, ale kvůli pěkné srsti by teplota neměla být příliš vysoká.

Poznámky

Tato kočka by měla podstoupit první krytí v období mezi 14 a 18 měsíci. Sibiřská kočka dospívá asi ve třech letech.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://sibirska-kocka.miciny.cz/]Sibiřská lesní kočka[/url] - Miciny.cz - stránky věnované tomuto plemenu

Kategorie:Plemena koček z Ruska Kategorie:Polodlouhosrsté kočky Kategorie:Sibiř