Skunk dlouhoocasý

Skunk dlouhoocasý Skunk dlouhoocasý (Mephitis macroura) je šelma z čeledi skunkovití (Mephitidae).

Popis

Vzhledově je podobný skunkovi pruhovanému (Mephitis mephitis). Má však dlouhý ocas a mnohem delší a jemnější vrstvu kožichu. +more Má také větší bubínkovou část spánkové kosti. Kolem krku má bíle zbarvenou "manžetu".

U skunka dlouhoocasého jsou známé tři různé zbarvení: * černý zádový pruh se dvěma bílými postranními pruhy * bílý zádový pruh s černým pruhem na hřbetu * celý černý s několika bílými chlupy na ocasu společným znakem je tenký bílý pruh na hlavě procházející mezi očima. Samci dorůstají velikosti až 79 cm, z toho 35 až 40 cm měří ocas. +more Samičky bývají zhruba o 15 % menší než samci. Váha se pohybuje od 800 gramů do 2,7 kg u samců a od 700 gramů do 1,2 kg u samic.

Doba páření probíhá od února do března. Velikost vrhu bývá od tří do osmi mláďat.

Rozšíření

Skunk dlouhoocasý se vyskytuje od jihozápadu USA přes Mexiko až po Guatemalu, Honduras, Nikaraguu a severozápad Kostariky, přičemž nejhojnější je právě v Mexiku. Vyhýbá se vysokým nadmořským výškám, vybírá si území poblíž vodních zdrojů, většinou řek.

Strava

Potrava skunka dlouhoocasého se skládá hlavně z okolní vegetace, především opuncií, ale zkonzumuje také hmyz, malé obratlovce a ptačí vejce. Případy vztekliny hlášeny nebyly, ale je přenašečem řady parazitů, včetně hlístic, škrkavek a blech.

Chování

Jsou to samotáři, ale při shánění potravy mohou spolupracovat, aniž by vykazovali známky agrese. Přebývají v norách nebo ukryti v nízké vegetaci. +more Aktivní jsou v noci. V Kostarice skunkové dlouhoocasí otevírají ptačí vejce tak, že si je házejí na své zadní nohy. Stejně jako skunk pruhovaný může v sebeobraně vystříknout odporně zapáchající sekret pachových žláz.

Poddruhy

Jsou známy čtyři poddruhy skunka dlouhoocasého: * M. m. macroura * M. m. eximius * M. m. milleri * M. m. richardsoni

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Skunkovití