Toponymum

Toponymum (zeměpisné vlastní jméno, geonymum) je vlastní jméno neživého přírodního objektu - např. řeky (Svratka), hory (Sněžka), kopce (Želenický vrch) aj. - nebo vlastní jméno člověkem vytvořeného objektu - např. sídla (vesnice: Kameničky, Šárovcova Lhota; města: Poděbrady, Aš), přehradní nádrže (Orlík, Rozkoš) -, který je na povrchu Země nebo jiného kosmického tělesa fixován.

Za toponyma jsou považována vlastní jména pozemských objektů, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovatelné v mapových dílech (mapách). Toponyma zahrnují i názvy objektů mimozemských, tzv. +more kosmonyma (Halleyova kometa, Jupiter, Andromeda, Moře klidu).

Toponyma jsou slovnědruhově vždy substantiva, tzn. podstatná jména, i když formou ukazují na jiný původ, např. +more adjektivní (pole zvané Dlouhé), číslovkový (pozemky Trojí, Osmý) nebo mají podobu víceslovného pojmenování (Velká obecní pastva).

Hlavní funkcí toponym je jednoznačně pojmenovat konkrétní objekt a odlišit ho od ostatních objektů dané třídy. Potřeba rozlišovat v určité lidské společnosti živé i neživé objekty je stará jako lidstvo samo, neboť dosud nebylo objeveno etnikum (zaniklé ani současné), které by neužívalo vlastní jména (především osobní jména a toponyma).

Kromě jazykovědného oboru nazvaného toponomastika se toponymy zabývá geografie a kartografie. Z hlediska geografie je toponymum také vlastní jméno zeměpisné, název neživého objektu fixovaného v krajině, který je kartograficky zakreslitelný do mapy, vedený v rámci geografického informačního systému, např. +more název světadílu, státu, pohoří, řeky, lidského sídla (sídliště) atd.

Druhy vlastních jmen zeměpisných

Choronyma jsou vlastní jména větších zeměpisných celků přírodního (Evropa) nebo administrativního charakteru (Česká republika). * Oikonyma, vlastní jména místní, jsou názvy obydlených objektů a míst, ať už existujících, či zaniklých, tj. +more názvy měst, vsí, osad, samot, jednotlivých domů apod. Například Brno, Lhota Chocholatá, osada Amerika, samota U Silnických, dům U Zelené žáby), viz označování domů. * Anoikonyma, vlastní jména pomístní, jsou názvy zeměpisných objektů nesídlištní povahy, např. vlastní jména řek, pohoří, pozemků, cest atd. Například Vltava, Šumava, Krakonošovo, Budkovská cesta). ** Hydronyma jsou vlastní jména vod - vodních toků, vodních ploch a jejich částí, některých vodních děl atd. ** Oronyma jsou vlastní jména prvků vertikální členitosti zemského povrchu, například hor a pohoří, údolí, nížin, sedel atd. ** Pozemková jména jsou zejména názvy polí, lesů, luk a podobně. ** Jména drobných přírodních útvarů a předmětů v krajině (důležitých pro orientaci, památkově cenných atd. ). ** Hodonyma jsou vlastní jména dopravních cest. ** Názvy veřejných prostranství jsou názvy ulic, náměstí, nábřeží, mostů, tunelů, sadů, parků, případně jiných veřejných prostranství, která zpravidla stanoví obec svým rozhodnutím. Názvy ulic apod. jsou zároveň hodonyma, používá se i termín urbanonyma.

Místní jména osobní

Termín místní jméno se používá také pro příjmení odvozená od místa původu nebo bydliště. Tato místní jména nejsou toponymy, ale antroponymy. +more Například Čech, Kozohorský, Němec, Meitner, Prostějovský, Prager, Pražák atd.

Šlechtický predikát

Z toponym označujících hlavní sídla šlechticů se odvozoval tzv. šlechtický predikát čili přídomek (též šlechtický přídomek, šlechtický atribut).

Ve 13. století, tedy zanedlouho po vyhlášení tzv. +more Statut (1189), jimiž kníže Konrád II. Ota potvrdil dědičnost držby šlechtických statků, se jako samostatný druh příjmí (předchůdce dnešních příjmení) vyčlenil šlechtický predikát. Kromě funkce pojmenovací a identifikační plnil funkci sociálně zařazující (klasifikující), neboť zároveň demonstroval držbu pozemků, urozenost a přináležitost k určitému rodu. Odvozoval se z toponym označujících hlavní sídla šlechticů a užíval se v podobě předložka + toponymum (van, van de, van der, van den, von, z; Ludwig van Beethoven, Donny van de Beek, Ludwig Mies van der Rohe, Max von Sydow, Jindřich z Lipé). Člověk mohl být nazván i pomocí dvou rodových sídel (Jan z Cimburga a z Tovačova). Tento pojmenovací typ (oficiální osobní jméno + výraz lokalizující) byl u šlechty nejčastější a nejustálenější, v průběhu 14. a 15. století se stal téměř závazným. Často jej doprovázelo osobní příjmí (Jan Roháč z Dubé). Šlechta byla první společenskou vrstvou, u níž se příjmí stabilizovalo.

Odkazy

Reference

Literatura

DAVID, Jaroslav. Urbanonymum. +more In: KARLÍK, Petr, ed. , NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [url=://www. czechency. org/slovnik/URBANONYMUM * * KLOUDOVÁ, Martina a PLESKALOVÁ Jana. Šlechtický predikát. In: KARLÍK, Petr, ed. , NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 24. 3. 2022]url=://www. czechency. org/slovnik/letter/%C5%A0 * PLESKALOVÁ Jana. Toponymum. In: KARLÍK, Petr, ed. , NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 28. 1. 2022]url=://www. czechency. org/slovnik/TOPONYMUM * ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 191 s. ISBN 80-210-2027-X. * TABAKOVIČOVÁ, Michaela. Kosmonymum. In: KARLÍK, Petr, ed. , NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 28. 1. 2022]cit. 28. 1. 2022]. Dostupné z:[/url]. Přístup z:[/url]. Dostupné z:[/url]. Dostupné z: https://www. czechency. org/slovnik/KOSMONYMUM.

Související články

Toponomastika * Geografické jméno * databáze GEONAMES

Externí odkazy

Marek Nekula: Toponyma a ideologie, dostupné [url=http://www.bohemicum.de/fileadmin/Downloads/nekula/18_Jazyk_a_jeho_promeny_Nekula.pdf]online[/url]

Kategorie:Jména Kategorie:Kartografie