Umělecká škola

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Umělecká škola je druh školy, která se specializuje na vzdělávání v oblasti uměleckých disciplín, jako je výtvarné umění, hudba, tanec, divadlo a literatura. Tato forma školství je určena pro studenty, kteří projevují zájem a talent v uměleckých oborech. V České republice existuje několik typů uměleckých škol, včetně základních uměleckých škol, konzervatoří a uměleckých gymnasii. Základní umělecké školy poskytují základní vzdělání v uměleckých oborech a jsou určeny pro děti od předškolního věku až po dospívání. Konzervatoře a umělecká gymnázia nabízejí vyšší úroveň vzdělání v uměleckých disciplínách a jsou vhodné pro studenty, kteří se chtějí stát profesionálními umělci. Cílem uměleckých škol je poskytnout studentům komplexní a kvalitní vzdělání v uměleckých oborech, rozvíjet jejich umělecké dovednosti a talent a připravit je na další studium na vysoké škole nebo na přímé působení v umělecké oblasti. Studenti se učí různé techniky a metody ve svém vybraném uměleckém oboru a mají možnost prezentovat své dovednosti na veřejných vystoupeních, výstavách nebo koncertech. Umělecké školy jsou důležitou součástí českého vzdělávacího systému a poskytují studentům možnost rozvíjet jejich kreativitu a talent v umělecké oblasti. Mnoho absolventů těchto škol získalo významné umělecké ocenění a úspěchy jak v České republice, tak i ve světě.

Umělecká škola je vzdělávací instituce s primárním zaměřením na vizuální umění, zejména ilustrací, malířství, fotografii, sochařství, design a grafický design. Někdy umělecké školy vyučují obory vizuální i múzické, jindy jsou specializovány jen na jednu z obou oblastí. Tento článek je zaměřen na školy vizuální tvorby. Umělecké školy mohou nabízet základní, střední, postsekundární nebo vysokoškolské programy.

Umělecké školství v českém prostoru

Základní umělecké školství

Výuka výtvarné tvorby je součástí většiny základních škol. Převážně však jen podle tradice podporuje rozvoj osobní kreativity. +more Pouze mimořádně kvalitní školy se zabývají podporou kultivace vnímání (prakticky užitečné zejména v oblasti designu), vizuální gramotností a spojením se školní výukou vyššího typu verbální gramotnosti.

V České republice velmi rozvinutá síť základních uměleckých škol (ZUŠ) vedle hudebních a dramatických oborů často nabízí i výtvarné studium, které také jen v nejlepších školách se snaží o více než pouhou podporu osobní kreativity. Nedostatečný je i rozvoj výuky užitého umění, neboť se školy zabývají většinou především dekorativní keramickou, příp. +more textilní tvorbou a soudobý design zůstává stranou pozornosti. Na ZUŠ se již od 60. let 20. století výjimečně a současně jen velmi zvolna rozvíjí studium fotografie.

Základní školství je přirozeně doplněno pestrou nabídkou soukromých kursů, které s výjimkou specializací na nová média převážně nepřekračují rámec výuky ZUŠ.

Funkce základního školství

Základní umělecké školství je určeno především jako nezbytný doplněk všeobecného vzdělání (v případě ZUŠ nepovinný), pro podporu zájmové tvorby nebo pro přípravu k dalšímu studiu na středních školách.

Střední umělecké školství

U středních škol funguje vyšší snaha o zařazování předmětů vztahujících se ke vnímání umění, jako např. základy estetiky, filmová (nebo obecnější mediální) výchova apod.

V českém prostředí patří mezi nejčastější střední umělecko-průmyslové školy specializované na obory jako keramika, textil, užitá grafika. Ty jsou v menším rozsahu doplněny školami obecně výtvarnými, filmovými apod.

Funkce středního školství

Specializované střední umělecké školy jsou určeny k vytvoření základní kvalifikace pro praktický výkon povolání, a také jako příprava k dalšímu studiu na vysokých školách.

Vysoké umělecké školy

V historii univerzitního vzdělávání je umění dlouho považováno za přirozenou součást. Moderní všeobecné či technické univerzity mají fakulty zaměřené na uměleckou tvorbu, teorii, případně obojí. +more Stejně tak pedagogické fakulty. V rovině specializovaných uměleckých škol mají nejdelší historii akademie umění, s rozvojem průmyslu byly od 19. století zakládány školy uměleckoprůmyslové, často v promyšlené vazbě na uměleckoprůmyslové sbírky (uměleckoprůmyslová muzea) a od poloviny 20. století se setkáváme také s akademiemi nebo fakultami univerzit věnovanými novým médiím (fotografii, kinematografii ad. ).

Ke specializovaným oborům výuky s dlouhou tradicí patří architektura, která se nezbytně týká i běžných stavebních škol. Vzdělávání architektů vykazuje nejvyšší schopnost potřebné aplikace širokého spektra vědeckých disciplín.

Funkce vysokého školství

Vysoké školy nabízejí téměř jednotně třístupňový program vzdělání.

Bakalářské studium má být předpokladem komplexní kvalifikace pro praktický výkon povolání, převážně zakázkového typu (titul BcA).

U magisterského stupně je kvalifikace vyšší o schopnost verbální reflexe umění a užití vědeckých aplikací, jak při tvorbě, tak při analýze a hodnocení (MgA). Odborné komentáře uvádějí, že tato kvalifikace je ve své podstatě jediným důvodem k vysokoškolské výuce volné tvorby, pro níž je jinak běžný nezávislý osobní rozvoj.

Doktorské studium má připravovat pro výzkumnou činnost, přirozeně propojenou s vědou, tedy nikoli jen izolovaný umělecký výzkum (ArtD, nesprávně někdy PhD).

Na dostatečné propojení s adekvátními vědeckými obory však nebyly ze své tradice školy připraveny, a tak ještě ve 20. létech 21. +more století dosahuje uvedeného standardu jen malé procento akademií. U volné tvorby jde o propojení s psychologií, teorií komunikace, vizuální gramotností, sociologií, filosofií a etikou, v užitém umění navíc s ekologií, ergonomií, inženýrskými vědami. Situaci výstižně formulují komentáře o velké konzervativnosti uměleckých škol, které se umí přizpůsobit jen stylovému a technologickému vývoji, případně změnám marketinku.

Uznávaný český odborník, pedagog Ondřej Šteffl ze sdružení SCIO o tom říká: „Mnohde jinde už pochopili, že výbava dnešních mladých pro dvacáté první století nespočívá jen a hlavně v odborných znalostech. Znalosti a dovednosti musí být podloženy hodnotami. +more Hodnoty definují povahu člověka, formují přesvědčení, postoje i činy, a proto tvoří jádro kvality vzdělávání pro 21. století. “ Tím dává také odpověď na aktuální otázku, zda má být absolvent připraven především pro provozní problémy praxe, když je tak těžké do osnov vměstnat větší množství předmětů. Leckteré věci praxe každého absolventa bezpodmínečně a rychle sama naučí, těmi se jistě nemusí ve škole ztrácet mnoho času. Vztah k hodnotám, zejména česká praxe moc naučit neumí a z hlediska poznatků vývojové psychologie se musí budovat včas. Proto vztah k hodnotám společnosti, lidského těla a přírody jistě musí tvořit rozhodující část výuky. „Když jsme se v průzkumu GW ptali mladých lidí, co pro ně znamená demokracie, v západní Evropě mileniálové oceňovali možnost participace, svobodného vyjadřování, veřejného dialogu a pluralitních hodnot. Mladí Češi oproti tomu výrazně častěji odpovídali naprosto stereotypně, že díky demokracii mají možnost cestovat. To je podle mě ukázkou toho, že náš vzdělávací systém selhal. “ (Martin Buchtík, sociolog, společnost Median, Magazín PROBYZNYS, Praha, 30. 11. 2017).