Vřesovcotvaré

Charakteristika

Řád je velmi různorodý, zahrnuje byliny, keře, liány i stromy. Nalezneme zde masožravé rostliny (čeledi špirlicovité (Sarraceniaceae) a Roridulaceae) i nezelené rostliny s redukovanými listy a heterotrofní výživou (např. +more hnilák (Monotropa)). Převládá pětičetná koruna, korunní lístky jsou často srostlé.

Mykorhiza je symbióza často oprávněně spojovaná s vřesovcotvarými (Ericales). Symbióza s kořenovými houbami hub je poměrně častá u zástupců řádu, a existují dokonce tři druhy mykorhizy, které je možné nalézt pouze u vřesovcotvarých (jmenovitě erikoidní, arbutoidní a monotropoidní mykorrhiza). +more Vřesovcotvaré, ale i další rostliny z jiných řádů, mají význam pro své mimořádné schopnosti hromadit hliník (Jansen et al. , 2004).

erikoidní mykorhizy izolovaná z Woollsia pungens

Vřesovcotvaré jsou kosmopolitní řád. Některé čeledi jsou omezeny na tropy, jiné se vyskytují především v arktických nebo mírných oblastech. +more Celý řád obsahuje více než 8000 druhů, z nichž vřesovcovité (Ericaceae) čítají 2000-4000 druhů (podle různých odhadů).

Taxonomie

V původním Cronquistově systému byl tento řád umístěn ve skupině Dilleniidae a bylo v něm zahrnuto méně čeledí (Ericaceae, Cyrillaceae, Clethraceae, Grubbiaceae, Empetraceae, Epacridaceae, Pyrolaceae, Monotropaceae).

Využití

Největší hospodářský význam má čaj (Camellia sinensis) z čeledi čajovníkovité (Theaceae). K řádu patří i některé rostliny s jedlými plody, například kiwi (Actinidia deliciosa), tomel (rod Diospyros), borůvka a například klikva. +more Řád zahrnuje také rostlinu Vitellaria paradoxa, která je hlavním zdrojem tuků pro miliony subsaharských Afričanů. Mnoho druhů z vřesovcotvarých se pěstuje pro jejich nápadné květy: dobře známým příkladem jsou azalka, rododendron, kamélie, prvosenka, brambořík, plamenka.

Přehled čeledí

Odkazy

Reference

Literatura

B. C. +more J. du Mortier (1829). Analyse des Familles de Plantes : avec l'indication des principaux genres qui s'y rattachent, 28. Imprimerie de J. Casterman, Tournay. * W. S. Judd, C. S. Campbell, E. A. Kellogg, P. F. Stevens, M. J. Donoghue (2002). Plant Systematics: A Phylogenetic Approach, 2nd edition. pp. 425-436 (Ericales). Sinauer Associates, Sunderland, Massachusetts. .

Externí odkazy

S. Jansen, T. +more Watanabe, P. Caris, K. Geuten, F. Lens, N. Pyck, E. Smets (2004). The Distribution and Phylogeny of Aluminium Accumulating Plants in the Ericales. Plant Biology (Stuttgart) 6, 498-505. Thieme, Stuttgart. (Available online: [url=http://dx. doi. org/10. 1055/s-2004-820980]DOI[/url] | [url=http://www. thieme-connect. com/ejournals/abstract/plantbiology/doi/10. 1055/s-2004-820980]Abstract[/url] ) * E. Smets, N. Pyck (Feb 2003). Ericales (Rhododendron). In: Nature Encyclopedia of Life Sciences. Nature Publishing Group, London. (Available online: [url=http://www. els. net]ELS Site[/url] ).

Kategorie:Vyšší dvouděložné Kategorie:Botanické řády