Vzkříšení

Vzkříšení značí v náboženství obnovené spojení ducha a těla nebo přivedení někoho ze smrti do života. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.

Řecká a římská mytologie

V době, kdy se vyvíjelo historické křesťanství, panovala v řeckořímském světě doba slučování (synkreze) kultů a nauk. V jádru těchto učení bylo jednak poznání (gnose) určité skutečnosti, jejímž prostřednictvím dosáhl člověk (zasvěcenec) mimořádného stupně poznání, které se projevovalo jeho vyvázáním z dosavadního etického a společenského postavení. +more V jádru těchto kultů stáli bohové, kteří obětovali sami sebe smrti, aby jako zmrtvýchvstalí přinesli poznání a spásu lidem. Zmrtvýchvstání boha bylo v jádru kultů Adónise a Dionýsa.

Zoroastrismus

V zoroastrismu je koncept posledního soudu, jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých.

Judaismus

Základním náboženským textem judaismu je Tóra. V ní však nenalézáme ohledně vzkříšení žádné explicitní vyjádření. +more Za nejstarší explicitní doklad víry židů ve vzkříšení se často považuje teprve text z knihy Ezechiel, jež je součástí Tanachu. Kniha, jejíž sepsání je přisuzováno proroku Ezechielovi, jenž působil v 1. polovině 6. století před n. l. , totiž obsahuje vidění údolí suchých kostí. Toto vidění popisuje, jak se rozházené hromady suchých kostí obalují masem a těla se potahují kůži, aby do nich poté vstoupil duch a oživil je.

Většina židovských komentátorů však poukazuje na to, že samotný zápis vidění není proroctvím o budoucím fyzickém vzkříšení jednotlivců, ale že onen zápis je pouhou „metaforou pro znovuzrození izraelského národa, pro Boží moc vyvést tento lid z babylónského vyhnanství . , a vrátit jej do rodné země. +more“ I když připustíme, že vidění bylo původně vnímáno spíše jen jako politické prohlášením o obnově Izraele, přesto inspirovalo pozdější tradici k formulování myšlenek o budoucím vzkříšení jednotlivců. Doklady o jasnějších představách v tomto směru se začínají objevovat zvláště od 2. století před n. l. V tomto období se vzkříšení mrtvých stalo též hlavním námětem sporu mezi farizeji a saduceji. Nicméně koncem 2. století n. l. , kdy byla sepsána Mišna, se doktrína o vzkříšení mrtvých ( tchijat ha-metim) stala v rámci judaismu závazným učením.

Křesťanství

:Hlavní články: Ježíšovo vzkříšení a Slavnost Zmrtvýchvstání Páně +morejpg|náhled'>Mistr Třeboňského oltáře: Zmrtvýchvstání Krista Rembrandt van Rijn: Zmrtvýchvstání Krista Vzkříšení nebo též Zmrtvýchvstání (pouze u Ježíše Krista) tvoří základní prvek křesťanské víry - a to ve dvojím smyslu: vzkříšení/zmrtvýchvstání Ježíše Krista z mrtvých po jeho ukřižování a vzkříšení člověka na konci časů. Tuto událost křesťané oslavují každou neděli, zejména pak při největších svátcích liturgického roku, jimiž jsou Velikonoce a jejich hlavní slavnost, Zmrtvýchvstání Páně.

Vzkříšení (resp. Zmrtvýchvstání) Ježíšovo

Podle líčení evangelií byl Ježíš třetího dne po své smrti vzkříšen/vstal z mrtvých. První zkušeností učedníků je objevení prázdného hrobu , kterýžto příběh nesloužil podle biblické exegeze k apologetickému důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. +more Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v . Mezi raná svědectví patří též Petrovy řeči (; ; ).

Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným , . Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i autorita Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola Pavla. +more O vzkříšení Nový zákon hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.

Apoštolská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při katechezi, tak v bohoslužbě: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem Otce, sebedosvědčením Syna, započetím posledního věku lidstva a spásy a plným poznáním Ježíše jako Mesiáše a Božího služebníka. Pouze Duch vzkříšeného Ježíše (; ) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. +more podle druhého Adama, jímž je Kristus .

Ježíšovo vzkříšení je součástí všech vyznání víry. Je ústředním tématem též současné teologie, neboť završuje jednání Boha vůči člověku (ekonomie spásy). +more Bůh se Ježíšovým vzkříšením neodvolatelně daruje světu, takže vše, co se má ještě stát, je pouze pokračováním a odhalením toho, co se již ve vzkříšení stalo.

Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a nesmrtelnosti. +more Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o mytickou výpověď, ale o výraz faktického stavu. Písmo svaté i tradice považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.

Apokryfy

O přímém způsobu Ježíšova vzkříšení pojednává apokryfní evangelium Petrovo. O kterém se zmiňuje Órigenés, Eusebius, Hieronymus a kolem roku 190 Serapión z Antiochie.

Vzkříšení těla

Člověk v křesťanském pojetí je bytostí, která očekává budoucnost, v níž se má člověk završit. Člověk vnímá sebe jako jednotu, jeho plnost tedy nespočívá pouze v nesmrtelném životě duše, avšak způsob této existence si člověk nedovede představit. +more Víra ve vzkříšení těla - a nikoli pouze duše, což bylo vlastní mnoha antickým filozofickým školám - patřila od počátku k ústředním bodům křesťanské víry, jak vyjadřuje s lapidární stručností křesťanský spisovatel Tertullianus: :Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus. (Naděje křesťanů je vzkříšení mrtvých - vše, co jsme, jsme v této víře. ).

Prvním svědectvím Bible o víře ve vzkříšení je , vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště saduceové, protože se o něm Tóra nevyjadřuje. +more Ježíš tyto názory vyvrací . Pavel rozvádí tuto víru a odmítá helénistický pohled na duši jako hrob těla. Celý Nový zákon si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista ; analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.

Tato křesťanská víra se musela konfrontovat s řeckým pojetím, které tělo znevažuje a s antickou představou nebe jako prostoru, kam je možné odejít. Pro správné pochopení je však třeba si uvědomit, že se v Bibli tělem rozumí celý člověk v jeho tělesnosti. +more Takto jednolitý člověk existuje na více rovinách a jeho završení se musí podle křesťanské víry stát ve všech úrovních současně. Konečnému završení člověka a dějin se věnuje teologické odvětví eschatologie.

Vzkříšení Lazara

Carla Heinricha Blocha Podle Janova evangelia vzkřísil Ježíš Lazara z Betánie, už čtyři dny mrtvého. +more To však byl jen návrat do pozemského života ukončeného opět smrtí, tedy něco podstatně odlišného od zmrtvýchvstání Kristova i od obecného vzkříšení na konci časů. Totéž platí o dalších osobách, které Ježíš podle Nového zákona vzkřísil: o Jairově dceři (; ) a o synovi vdovy z Naimu .

Islám

Smrt je zakončením života a přivádí člověka zpět k Bohu. Smrti se nikdo vyhnout nemůže, ona je koncem Bohem stanoveného času daného člověku na zemi. +more Po smrti přichází duše podle islámských představ na soud, na němž se ukáže, zda je možné, aby duše vstoupila do ráje. To je též důvodem, proč se v islámu pohřbívá velmi rychle. Smrtí tedy pro muslima život nekončí, ale je přechodem k dalšímu životu.

Ateismus

Ateismus považuje vzkříšení člověka za zkušenost přírodních věd. S běžnou skutečností, jak ji věda vnímá, je vzkříšení neslučitelné, nelze jej učinit evidentním, opakovat. +more Přírodní vědy o vzkříšení nic nevypovídají. Výjimkou je záchrana ze stavu klinické smrti.

Odkazy

Reference

Literatura

Karl Rahner, Herbert Vorgrimler: Teologický slovník, Zvon, Praha 1996, * Jan Amos Dus, Petr Pokorný: Novozákonní apokryfy I - Neznámá evangelia, Vyšehrad, Praha 2001,

Související články

Duše * Nesmrtelnost * Reinkarnace

Externí odkazy

Kategorie:Teologie Kategorie:Křesťanství