Special relativity
Speciální teorie relativity je fyzikální teorie navržená Albertem Einsteinem v roce 1905, která popisuje chování objektů pohybujících se blízko rychlosti světla a jejich interakci s časem a prostorem. Klíčové principy zahrnují relativitu simultaneity, která uvádí, že dvě události, které jsou současné pro jednoho pozorovatele, nemusí být současné pro jiného, a také fakt, že rychlost světla ve vakuu je pro všechny pozorovatele konstantní, bez ohledu na jejich pohyb. Teorie zároveň ukazuje, jak se čas a prostor vzájemně ovlivňují, což vede k jevům jako dilataci času a kontrakci délky. Speciální relativita má široké aplikace v moderní fyzice a technologiích, včetně GPS a jaderné energie. Teorie se stala základem pro pozdější rozvoj obecné teorie relativity, která zohledňuje gravitaci.