Zoonóza

Zoonózy jsou infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty (zejména obratlovci) a lidmi. Dnes mezi ně můžeme řadit více než 500 patogenů (virus chřipky), bakterie (antrax - Bacillus anthracis), plísně (sporotrichóza - Sporotrhix schenckii), parazité (prvoci - giardióza způsobená lamblií střevní (Giardia intestinalis), helminti - tenióza způsobená tasemnicí bezbrannou (Taenia saginata) a priony (nová varianta Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby). Patogeny se stále vyvíjejí, vznikají nové mutace, které způsobují, že nemoci dříve výhradně zvířecí začnou být přenosné i na člověka anebo nemoci dříve přenosné ze zvířat na lidi začnou být přenosné i z člověka na člověka. Klasifikace zoonóz je tím ztížena a o několika infekcích se vedou spory, zda jsou zoonózami, nebo ne. Zvířecí nemoci se příliš nestudují, přestože jsou podstatným faktorem ovlivňujícím zdraví lidské populace.

Infekce přenosná pouze z člověka na člověka se nazývá antroponóza. Příkladem typické antroponózy je břišní tyfus, černý kašel, záškrt, kapavka, spalničky, zarděnky, příušnice, pravé neštovice. +more Infekce přenosná na člověka výhradně z vnějšího neživého prostředí (z půdy, tlejících rostlin, exkrementů, rozkládajících se mrtvol živočichů, vody aj. ), ve kterém se ovšem původce nákazy aktivně množí, se nazývá sapronóza. K sapronózám patří mnohé, zejména orgánové mykózy.

Typy zoonóz

Zoonózy lze rozdělovat několika způsoby: * rozdělení podle druhu živočichů, která jsou původním rezervoárem infekce. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů živočichů přenáší několik infekcí, není rozdělení optimální (např. +more netopýři, opice, hlodavci); * rozdělení podle orgánových systémů, které infekce zasáhne, a podle příznaků nákazy (zápal plic je příznakem mnoha infekcí, a to i těch, které nejsou zoonózami); * rozdělení podle typu přenosu infekce, tedy zda je přenášena vzduchem, přímým kontaktem s patogenem, jídlem atd. ; * rozdělení podle evoluční historie infekce. Zdá se, že je nejvhodnější. (Žádné z předchozích rozdělení není optimální a nedá se použít pro všechny typy infekcí, vždy se najdou infekce, které se vymykají úplně či patří do více skupin zároveň. ).

Staré zoonózy

Epidemické či endemické infekce specifické pro člověka, u kterých delší dobu chybí zvířecí zdroj nákazy (spalničky: virus spalniček z rodu Morbilivirus, nachlazení (nasofaryngitida): Rhinovirus, pravé neštovice: Variola major a Variola minor). Dnes však nemoci přežívají jakožto antropozoonóza čili nemoc přenosná z člověka na člověka.

Nedávné zoonózy

Nové nebo nově se rozvíjející lidská epidemická či endemická onemocnění, která ještě nedávno měla zvířecí zdroj nákazy (AIDS - HIV, jehož zdrojem je virus opičí imunitní nedostatečnosti SIV).

Stálé zoonózy

Infekční onemocnění se stálým zvířecím hostitelem, které je příležitostně přeneseno na člověka (vzteklina: virus vztekliny, tularémie (zaječí nemoc): bakterie Francisella tularensis, lymeská borrelióza: bakterie rodu Borrelia, toxoplazmóza).

Nové a vznikající zoonózy

Infekční onemocnění se zvířecím hostitelem, které se teprve nedávno objevilo i u lidí (hantavirus, virus Ebola, Nipah virus, SARS, MERS, SARS-CoV-2).

Parazoonózy

Lidské infekční onemocnění, epidemické nebo endemické, u kterého se změnila jeho virulence působením zvířecího patogenu. Například antigenní posun u chřipky typu A vedoucí k zásadní změně virové struktury, kdy dochází k vytvoření nového virového podtypu. +more Dochází k tomu smísením dvou typů virů a vznik antigenního posunu u chřipkového viru může být urychlen v tělech infikovaných zvířat, která se mohou infikovat více typy chřipkového viru. Například prase může být nakaženo jak typem chřipkového viru, který nakazí člověka, tak i typem ptačím i prasečím.

Ohnisko

Ohnisko nákazy je místo, které je zdrojem nákazy a z něhož dochází k přenosu infekce.

Přírodní ohniskovost

Jeden ze znaků řady zoonotických onemocnění je současný výskyt jejich původců, přenašečů a hostitelů (rezervoárových živočichů) v přírodních podmínkách (ohniscích) nezávisle na existenci člověka. Člověk se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. +more Přenos se nejčastěji uskuteční kontaktem s rezervoárovým hostitelem nebo při bodnutí nebo sání krve členovci (např. klíšťaty, blechami, komáry), kalony či netopýry. Rezervoárem nákazy může být i kontaminovaný vodní zdroj. Mezi onemocnění jejichž znakem je přírodní ohniskovost patří třeba mor, tularémie nebo klíšťová encefalitida. Teorii o přírodní ohniskovosti nákaz zformuloval v roce 1939 parazitolog J. N. Pavlovskij.

U virů bylo ukázáno, že z rezervoáru savců a ptáků příliš nezávisí na živočišném druhu.

Vliv chování

Způsob lidského chování pak určuje míru pravděpodobnosti přenosu. Nakažená bývá často nejen krev, ale i maso, mléko, voda a jiné zdroje ohniska.

Rezervoár

Rezervoár je prostředí (živé i neživé), ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i přenašeč (vektor). +more Příkladem může být žlutá zimnice. Původce žluté zimnice je virus z rodu Flavivirus, rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu Aedes, kteří mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne. Pokud chceme přerušit koloběh nákazy, můžeme to udělat několika způsoby: * prevence - očkování hostitelů vyskytujících se v přírodním ohnisku * izolací - izolace infikovaných hostitelů od hostitelů zdravých * léčbou - léčba hostitelů * likvidací případných přenašečů (vektorů) * usmrcením (např. krav během epidemie BSE či ptáků při ptačí chřipce).

Jedno zdraví

Koncept Jedno zdraví (One Health) je celosvětová strategie, která má za cíl rozšířit interdisciplinární spolupráci ve všech aspektech zdravotní péče pro lidi, zvířata a životní prostředí. O tom vypovídá i heslo tohoto konceptu: „Jeden svět - jedno zdraví - jedno lékařství“. +more Teorie, na jejímž základě vznikl tento koncept, praví, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a prostředí, ve kterém lidé žijí. Vzhledem k množství druhů zvířat vystupujících v roli rezervoárů pro různé infekce, ať už jde o infekce již přenosné na lidi, nebo ne, je do určité míry zbytečné bojovat s těmito infekcemi u lidí, když zdroj nákazy zůstává.

Historie

V pravěku soužití s domácími zvířaty umožnilo adaptaci člověka na zoonózy. Přesto například viry člověk sdílí s domácími zvířaty několikanásobně více než s divokými.

Zaznamenaných epidemií je značné množství a kvůli možnosti cestovat a propojení celého světa se šíření nemocí značně usnadňuje. V historii se objevilo již několik epidemií způsobených onemocněními, která se dříve řadila mezi zoonózy, ale vyvinula se schopnost přenosu infekce nejen ze zvířete na člověka, ale i přímo z člověka na člověka. +more Níže jsou uvedeny příklady těch nejsmrtelnějších.

Odkazy

Reference

Literatura

HUBÁLEK, Zdeněk a RUDOLF, Ivo. Mikrobiální zoonózy a sapronózy. +more 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 179 s. ISBN 978-80-210-7516-0. Dostupné také z: https://www. researchgate. net/profile/Zdenek-Hubalek-2/publication/47058282_Mikrobialni_zoonozy_a_sapronozy/links/5abb549a0f7e9bad209bd4ca/Mikrobialni-zoonozy-a-sapronozy. pdf.

Externí odkazy

Kategorie:Zoonózy Kategorie:Nemoci zvířat Kategorie:Infekční onemocnění