Česká modální slovesa

Technology

12 hours ago

Author

Článek česká modální slovesa pojednává o způsobových slovesech v češtině. Způsobové sloveso (též modální sloveso) je druh slovesa, jehož pomocí se vyjadřuje, zda je dispozice konatele děje k tomuto ději nutná, možná nebo záměrná, vyjadřuje tedy „stupeň realizovatelnosti“ děje, neboli voluntativní modalitu.

Česká modální slovesa se dělí na vlastní a nevlastní, přičemž repertoár obou skupin se v různých studiích může lišit a samozřejmě se i postupně mění s vývojem jazyka. Vlastní modální slovesa musí splňovat následujících šest podmínek: # Pojí se pouze s infinitivem, nikdy s vedlejší větou. +more Naproti tomu některá nevlastní modální slovesa se primárně pojí s vedlejší větou, která může být sekundárně redukována na infinitiv: Musíme na turnaji uspět. (Pouze infinitiv) x Je možné, že na turnaji uspějeme. - Je možné na turnaji uspět. (Vedlejší věta redukována na infinitiv. ) # Nemůže být rozvito podstatným jménem: O víkendu mě čeká práce na chatě. - O víkendu musím pracovat na chatě. # Netvoří imperativ (rozkazovací způsob). # Při převodu do pasiva se slovesný rod nemění u modálního slovesa, ale u plnovýznamového slovesa: Musíme popravit zrádce. - Zrádce musí být popraven. # Nemá vidový protějšek, vid se vyjadřuje plnovýznamovým slovesem: Musíš svou sestru chránit. - Musíš svou sestru zachránit. # Netvoří zpodstatnělé sloveso.

Nevlastní modální slovesa rovněž splňují některé z uvedených podmínek, ale nikoli všechny najednou.

Obvykle jsou mezi vlastní modální slovesa řazena následující: muset, moct, mít, smět, chtít, hodlat, umět, dovést. Nevlastní, ale velmi blízká vlastním modálním slovesům, jsou: dát se, být schopen, být nucen, být s to. +more Další nevlastní modální slovesa jsou tvořena modálním spojením sloves být, mít (je povinen, je třeba, má v úmyslu) a některými plnovýznamovými slovesy (nezbývá než, sluší se).

Přitom je třeba si uvědomit, že mnohá modální slovesa mohou mít i další, plnovýznamové užití: Dovedu to s hady. Umím novou básničku. +more Jsem nucen k nejhoršímu. Sloveso chtít má dvojí modální užití, jedno jako vlastní a druhé jako nevlastní modální sloveso: Chci překonat rekord. - Odpovídá víceméně slovesu hodlat. x Chci, abys mi pomohl. (Chci pomoct. ) - Odpovídá víceméně slovesu přeji si.

Rozdělení podle významu

Modální slovesa lze podle významu rozdělit následovně: # nutnost, u níž se dále rozlišuje: ## krajní nutnost (debitiv) - muset, ## záhodnost (hortativ) - mít (povinnost), # možnost (fakultativ, permisiv, posibilitiv) - moct, # vůli (volitiv) - chtít.

Kromě postoje je třeba rozlišit podle původu modality: # původce je totožný s konatelem děje, # původce není totožný s konatelem děje, # původ modality vychází z vnějších okolností.

Teoreticky si tedy lze představit 12 typů modálních sloves, avšak některé kombinace se v češtině (a zřejmě ani v jiných jazycích) neuplatňují. Rozlišujeme:

Původce modality	Krajní nutnost	Záhodnost	Možnost	Vůle
Totožný s konatelem	debitiv: muset, být nucen	---	fakultativ: moct, dovést, umět, být schopen, být s to	volitiv: chtít, hodlat, mít v úmyslu
Odlišný od konatele	debitiv: muset, být nucen, být povinen	hortativ: mít	permisiv: moct, smět	---
Vnější okolnosti	debitiv: muset, být nucen, být povinen, nezbývá než	hortativ: mít, být třeba, sluší se	posibilitiv: moct, dát se, lze	---

Přitom zápor modálních sloves nemusí odpovídat stejné kategorii jako modální sloveso v kladném tvaru: * Musím se zúčastnit schůze. (krajní nutnost - debitiv) x Nemusím se zúčastnit schůze. +more (Ale mohu - možnost - permisiv). * Smím se zúčastnit schůze. (možnost - permisiv) x Nesmím se zúčastnit schůze. (krajní zákaz - debitiv). * Jsem nucen zúčastnit se schůze. (krajní nutnost - debitiv) x Nejsem nucen zúčastnit se schůze. (Ale mohu - možnost - permisiv).

Sekundární využití modálních sloves

Sekundárně lze modální slovesa využít také k vyjádření jistotní modality, tedy k vyjádření míry přesvědčení mluvčího o platnosti vyjadřovaného děje: * Už tam musí být. * Může to být pravda.