Žíhání (metalurgie)

Žíhání je druh tepelného zpracování kovů prováděné za účelem zlepšení některých vlastností jako je povrchová tvrdost a odstranění účinků některých operací (kalení, tváření). Provádí se zahřátím na „žíhací teplotu“ (500-1200 °C) a následným ochlazením na volném vzduchu nebo v hale při teplotě cca 20 °C.

Základní druhy

Bez překrystalizace

žíhání naměkko

* žíhání rekrystalizační * žíhání na odstranění pnutí * žíhání protivločkové * žíhání na odstranění vodíku (není časté)

S překrystalizací

žíhání normalizační * žíhání na zhrubnutí zrna * žíhání izotermické * žíhání homogenizační * termomechanické tváření 400 px

Druhy žíhání

Naměkko (650-720 °C)

Používá se ke zlepšení obrobitelnosti u ocelí o obsahem uhlíku nad 0,4 % (pod 0,4 % C se obrobitelnost spíše zhoršuje, výjimku tvoří dílce tvářené zastudena, které se žíhají naměkko i při nízkém obsahu uhlíku. ) Žíhání naměkko spočívá v ohřevu oceli na teplotu kolem Ac1, výdrží na této teplotě 3-4 hodiny (u legovaných ocelí i více) a pomalém ochlazování v peci. +more Tento postup má za následek přeměnu lamelárního perlitu na perlit zrnitý (globulární), a tím zlepšení obrobitelnosti. Žíhání naměkko se provádí také před kalením nadeutektoidních nástrojových ocelí.

Způsoby

pod Ac1 (podeutektoidní oceli) * nad Ac1 s pomalým ochlazováním nad 600 °C (nadeutektoidní oceli) * kolem Ac1 rozmezí teplot kolísá mezi 670 °C-730 °C (eutektoidní oceli)

Ke snížení pnutí (600-630 °C)

Provádí se za účelem snížení vnitřního pnutí, které u dílců vzniká při předchozím tepelném zpracování, mechanickém zpracování, sváření, nebo tuhnutí odlitku ve formě. Zařazuje se obvykle po normalizačním žíhání, kdy může pnutí v dílci dosáhnout až 1/3 meze kluzu. +more Teplota žíhání je co nejblíže Ac1, nesmí ji však překročit, obvykle se provádí za teplot 600-630 °C s výdrží na teplotě 1-10 hodin. Ohřev i ochlazování musí být pomalé.

Rekrystalizační (550-700 °C)

Spočívá v ohřevu ocelí tvářených za studena (obsah uhlíku do 0,5 %) na teplotu, kdy se odstraní zpevnění vyvolané předchozím tvářením za studena. Při rekrystalizaci se mění vnitřní vazby mezi atomy, nemění se krystalická mřížka. +more Žíhací teploty mezi 550-700 °C, výdrž na teplotě 1 hodina a více, ochlazení na vzduchu. Používá se jako mezioperační žíhání při tváření za studena především u dílců s nízkým obsahem uhlíku.

Homogenizační (1000-1200 °C)

Slouží k vyrovnání chemických nestejnorodostí (nehomogenity), které vznikají při tuhnutí odlitků nebo ingotů. Žíhací teplota bývá vysoká obvykle 1100-1250 °C, výdrž na teplotě 10-15 hodin, v peci musí být ochranná atmosféra, aby nedocházelo k velkým ztrátám materiálu okujemi. +more Vlivem vysoké teploty velmi zhrubne zrno austenitu, což má za následek zhoršení vlastností ⇒ nikdy není konečným tepelným zpracováním.

Normalizační (750-900 °C)

Ohřev 30-50 °C nad Ac3 do oblasti austenitu, dostatečně dlouhá doba na této teplotě a ochlazování na klidném vzduchu. Slouží k odstranění nerovnosti struktury vzniklé předchozím zpracováním (výkovky, odlitky). +more Dochází ke zjemnění zrn austenitu a tím ke zlepšení mechanických vlastností, proto se používá u všech ocelí 12-16.

Izotermické

Spočívá v austenizaci, následném rychlém ochlazení na teplotu 600-700 °C, za dobu aby se provedla přeměna zrn austenitu na ferit a perlit. Po skončení přeměny se ochlazuje libovolnou rychlostí na normální teplotu. +more Používá se někdy místo normalizačního žíhání nebo ke zlepšení obrobitelnosti.

Obvyklý postup

# Slitina se zahřeje na žíhací teplotu. # Výdrž na teplotě po předepsaný čas. +more # Nechá se pomalu vychladnout. Někdy je ale kroků víc než 3, tento postup se nazývá žíhací program.

Odkazy

Externí odkazy

Související články

kalení * popouštění

Kategorie:Metalurgie Kategorie:Strojírenské technologie