Cesko.wiki Želva uhlířská
Author
Albert FloresŽelva uhlířská (Caretta caretta) je mořská želva patřící do čeledi želvovitých. Je jednou z největších mořských želv, dospělí jedinci dosahují délky těla až kolem jednoho metru a hmotnosti přes 100 kilogramů. Želvy uhlířské mají tmavou a hladkou krunýř, který je schopný odolávat vysokým tlakům, které na ně působí při ponoru. Jejich hlava je poměrně velká a silná, s výraznými čelistmi a ostrými drápy na předních končetinách. Tento druh želvy je známý svou žlutohnědou až červenohnědou barvou krunýře, která slouží jako přirozené maskování v mořském prostředí. Želvy uhlířské jsou rozšířeny ve všech teplých oceánech a mořích po celém světě. Migrace těchto želv jsou velmi dlouhé, až přes tisíc kilometrů, během kterých překonávají překážky a hrozby, jako jsou nepřebytečné nástrahy a znečištění. Tento druh želvy je poměrně odolný vůči různým podmínkám, včetně změn teploty vody a nedostatku potravy. Želvy uhlířské jsou výhradně masožravé, živí se mořskými plody, rybami, měkkýši a jinými vodními živočichy. Jsou schopny potápět se na velké hloubky, kde loví svou potravu. Samice želv uhlířských klade vajíčka na pláže, kde se poté líhnou mláďata. Tato plážová místa jsou pro želvy velmi důležitá, a proto je ochrana těchto lokalit nezbytná. Želvy uhlířské jsou ohroženým druhem, především kvůli lovu a předávkování rybářskými sítěmi. Mezinárodní úmluva o obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) udělila želvě uhlířskému ochranný status. Existují různé organizace a projekty, které se snaží chránit tyto želvy a jejich přirozené prostředí.
Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) je suchozemská želva obývající vlhké savany Jižní Ameriky. Nejsou známy žádné její oficiální poddruhy, vyvinuly se však některé drobné rozlišovací znaky (např. zbarvení plastronu) v závislosti na místě výskytu. V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu.
Popis
Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku, dlouhý asi 50 cm. Plastron je žlutohnědý. +more Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami. Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným v zoologických zahradách. Objevuje se u ní nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší a mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin, mají také delší a širší ocas než samice.
Výskyt
Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině. Uměle byla vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. +more na Barbadosu, Trinidadu nebo na Svaté Lucii.
Obývá především vlhké savany, méně okolí močálů tropických deštných lesů. Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko.
Potrava
Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz. Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví, živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů. +more Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce.
Rozmnožování
Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2-15 vajec v letním období. +more Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4-6 měsíců a jsou velká 4-4,5 cm. V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku.
V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. +more Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř - obvykle bývá nejúspěšnější ten největší. Želva uhlířská s charakteristickými skvrnami na hlavě a končetinách.
Chov
Želva uhlířská potřebuje prostorné terárium s dostatečně vysokou teplotou (minimálně 22 °C) a vlhkostí, které lze dosáhnout umístěním rostlin do terária. Jako substrát je nejlepší použít jemný písek nebo třísky některých listnatých stromů, které udržují vlhkost při stále suchém povrchu, což zabraňuje tvorbě plísní. +more Želva musí mít stále k dispozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku. V teráriu by měl být také zdroj světla, tepla a UV záření, kterého by se jí v přírodě dostávalo. Uhlířky by měly být krmeny rostlinami bohatými na vápník (pampelišky, vinné lístky), ovocem (nejlépe jahody, broskev, ananas, mango nebo kiwi), zeleninou, květinami a malým množstvím živočišných bílkovin.
Ohrožení
Největší hrozbou pro želvu uhlířskou je nadměrný lov pro konzumaci v místech přirozeného výskytu, ke kterému přispívá fakt, že vydrží dlouhou dobu bez příjmu potravy. Želvy jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. +more Tato želva je ohrožena také úbytkem životního prostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt. Další hrozbou, ač ne tak podstatnou jako lov a úbytek přirozeného prostředí, je odchyt želv pro domácí chov. Je chráněna přílohou II Washingtonské úmluvy.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20130807050732/http://www. reptilesweb. com/reptiles-section/tortoise-world/red-foot-tortoise. html]Želva uhlířská na reptiles. com[/url] * [url=http://exoticpets. about. com/cs/reptilesturtles/p/redfoottortoise. htm]Želva uhlířská na about. com[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110901174044/http://www. zoousti. cz/lexikonDetail. aspx. WebMenuSelect=22&id=63]Želva v ZOO Ústí n. L. [/url].