Cesko.wiki Žluna zelená
Author
Albert FloresŽluna zelená (Luna viridis) je chlupatý brouk z čeledi vrubounovitých. Dorůstá délky 12 až 20 mm a je zbarvený převážně jasně zeleně. Tento druh se vyskytuje především ve střední Evropě, včetně České republiky. Žluna zelená se živí listy stromů, především listy dubů a buků. Samice kladou svá vajíčka na spodní stranu listů, které se později vyvinou v larvy. Tyto larvy jsou také zeleně zbarveny a živí se také rostlinnou stravou. Po několika týdnech se zakuklí a z larvy se stane kukla. Po dalších týdnech se z kukly vylíhne dospělý brouk. Žluna zelená je známá svou schopností ochránit své tělo chlupatými výrůstky a vydáváním pachových látek, které odpuzují predátory. Je považována za jednoho z nejkrásnějších zástupců hmyzu v České republice a často je vyhledávána sběrateli.
Žluna zelená (Picus viridis) je středně velký šplhavý pták z čeledi datlovitých.
.jpg)
Popis
Mladý pták * Délka těla: 30-33 cm * Rozpětí křídel: 51 cm * Hmotnost: 185-250 g Žluna zelená je nápadný pták s několika anatomickými adaptacemi pro život na stromech. +more Mezi nejdůležitější patří silný špičatý zobák, vhodný k rozsekávání dřeva, silné drápy, které žluna používá k zachytávání na kmeni stromů, a nepříliš dlouhý, přesto silný ocas, který má funkci opěrnou.
Má olivově zelený hřbet, bělavou spodní část těla se zeleným a žlutým odstínem na ocase (žlutý kostřec, zvláště patrný v letu), šedé končetiny, červené temeno a s výjimkou poddruhu P. v. +more sharpei (žluna zelená španělská) i černou obličejovou masku.
Jednotlivá pohlaví se zbarvením liší, výrazný vous táhnoucí se od zobáku má samec černo-červený, samice čistě černý. Obě pohlaví však mají červené celé temeno (čímž se liší od žluny šedé). +more Mladí ptáci mají na lících a břiše tmavé skvrny v řadách a matně červené temeno. Prachový šat chybí.
Ve střední Evropě si můžeme žlunu zelenou poměrně snadno splést s velice podobnou žlunou šedou (Picus canus), která je o něco menší, má zelené břicho, černý vous na lících jen mírně naznačený a jejíž volání zní melancholičtěji a na konci klesá. Liší se i tím, že samec má jen červenou skvrnu na čele a samička není zbarvena červeně vůbec.
Rozšíření
Hojně se vyskytuje v západní Asii a celé Evropě s výjimkou Irska, většinového území Skandinávského poloostrova a několika středozemních ostrovů, což ji činí jedním z nejrozšířenějších evropských zástupců své čeledi.
Výskyt a početnost v Česku
Vyskytuje se na celém území České republiky. Je prokázán pravidelný každoroční výskyt druhu, přičemž v letech 1985-1995 se uvádí 9000 až 18 000 hnízdících párů a 6000 až 12 000 zimujících jedinců. +more Patrně s úbytkem listnatých a smíšených lesů a kvůli užívání pesticidů počet žlun poklesl. Týž pramen označuje populační trend (výskyt či hnízdění) v letech 1973-1995 parametrem: „ubývání početnosti v rozmezí 20 % až 50 %“. O zřejmě mírně klesajícím trendu hovoří .
Biotop
Ilustrace od Édouarda Travièse Žluna zelená celoročně obývá světlé (řídké) listnaté i smíšené lesy, zahrady a ovocné sady i větší parky ve městech s dostatečným porostem starých a mohutných stromů, příp. +more aleje starých stromů. Občas šplhá i na budovách. Souvislým lesům se vyhýbá. Hnízdí do 800 m n. m.
Chování
Žluna se zdržuje jednotlivě. Podobně jako datlové a strakapoudi šplhá po stromech, ale na rozdíl od nich často poskakuje po zemi, kam slétává za potravou. +more Hnízdí v dutinách stromů, přičemž hnízdní dutinu s nevelkým okrouhlým vletovým otvorem vytesává v nahnilých, suchých nebo ztrouchnivělých kmenech stromů. Sekání dutiny trvá ptačímu páru asi 14 dní, může však trvat i déle než tři týdny. Přes léto dutina slouží jako hnízdiště, v zimě především jako místo k nocování. Obsazuje i opuštěné dutiny jiných datlovitých ptáků a občas zahnízďuje i v dostatečně velkých ptačích budkách.
Let je dlouze vlnitý, se zvučnými rázy křídel; střídá se mávání křídel s fází, kdy jsou křídla přitisknuta k tělu.
Na rozdíl od většiny datlovitých bubnuje zřídka. (Bubnování je rychlé klepání zobákem do rezonujícího dřeva, příp. +more plechu. ) Mnohem častější je hlasový projev. Od časného jara se ozývá hlasitým jásavě znějícím kli-kli-kli-kli. Jiní autoři přepisují znění hlasu jako glyglygly. , glyk glyk glyk glyk aj.
Hnízdění
Video - krmení mláděte +morejpg|náhled'>Picus viridis Hnízdí jednou ročně od dubna do července. Na holý podklad dutiny pokrytý třískami po tesání klade 6 (2 až 8) čistě bílých vajec velikosti 31,2 × 23,3 mm. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče 15-17 dní. Samička zahřívá vajíčka během dne a sameček ji pravidelně střídá; v noci sedí na vejcích vždy jen sameček. Mláďata se líhnou skoro holá a slepá, jejich vývoj pokračuje dosti rychle, takže za 19 až 21 dní dutinu opouštějí, ale rodiče je ještě dva týdny krmí. Hlavní potravu mláďat tvoří mravenci, které jim rodiče přinášejí v jícnu. Během srpna až října se rodiny rozpadají, přičemž dospělé žluny jsou věrné svému hnízdišti, málokdy se vzdalují ze svého okrsku, zatímco mladí se rozlétají a osidlují nová teritoria, která jsou vzdálena zpravidla do několika desítek kilometrů.
Potrava
žluna zelená hledající potravu Hlavní složku potravy tvoří mravenci, které vyhrabává ze země zobákem. +more Dospělce, larvy i kukly chytá na lepkavý velmi dlouhý vychlípitelný jazyk, kterým rejdí v mraveništi jako mucholapkou. Požírá i jiný hmyz, často jej loví tak, že jazykem prozkoumává štěrbiny v kůře, méně jej vysekává zobákem pod kůrou stromů nebo v kmeni. Příležitostně „kroužkuje“ stromy, tzn. naklovává kůru až na lýko a olizuje mízu. Občas navštíví včelí úly, zejména v zimě.
Odkazy
Reference
BEZZEL, Einhard. Ptáci : klíč ke spolehlivému určování. +more Čestlice: Rebo Productions, 2007. 238 s. . * [url=http://www. biolib. cz/cz/taxon/id8790/]Biolib[/url] * [url=http://www. priroda. cz/lexikon. php. detail=850]Priroda. cz[/url].
Externí odkazy
http://www.enviweb.cz/clanek/priroda/89698/zluna-versus-zluva * http://www.naturfoto.cz/zluna-zelena-fotografie-9254.html * * * * http://theanimalsworld.blog.cz/0908/zluna-zelena