1. základní expedice (Mir)
Author
Albert Flores1. základní expedice, zkráceně EO-1, na Mir, byla první expedicí vyslanou Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 13. března 1986 startem kosmické lodi Sojuz T-15 a trvala do přistání 16. července 1986. Výprava byla dvoučlenná, skládala se z velitele Leonida Kizima a palubního inženýra Vladimira Solovjova.
Posádka
Pozice | Kosmonauti |
---|---|
Velitel | Leonid Kizim, (3) CPK |
Palubní inženýr | Vladimir Solovjov, (2) NPO Eněrgija |
Pozice | Kosmonauti |
---|---|
Velitel | Alexandr Viktorenko, CPK |
Palubní inženýr | Alexandr Alexandrov, NPO Eněrgija |
Průběh expedice
Posádka expedice ve složení velitel Leonid Kizim a palubní inženýr Vladimir Solovjov byla jmenována v listopadu 1985. Současně se začala připravovat záložní posádka Alexandr Viktorenko, Alexandr Alexandrov.
Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz T-15 z kosmodromu Bajkonur 13. března 1986 v 12:33 UTC, se stanicí Mir se loď spojila 15. +more března ve 13:39 UTC. Kvůli úspoře pohonných hmot byl let ke stanici prodloužen z dosud obvyklého jednoho dne na dny dva.
Po spojení kosmonauti prověřili systémy stanice a oživili ji. Po několika dnech bezpilotní loď Progress 25 přivezla zásoby, spojena se stanicí byla od 21. +more března do 20. dubna. Posádka ji vykládala, současně ověřovala různé způsoby řízení stanice. Zkoušela dynamické vlastnosti komplexu nyní se skládajícího ze základního bloku Miru, Sojuzu a Progressu. Také fotografovali Halleyovu kometu. Koncem března vyzkoušeli nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí geostacionární družice Luč (oficiální označení bylo Kosmos 1700, index COSPAR 1985-102A), umístěné nad 53° v. d. (blízko poledníku Bajkonur) a pracující v oblasti 11 a 14 GHz. Družice umožnila spojení téměř na polovině každého oběhu. V dubnu se kosmonauti věnovali i snímkování Střední Asie, Ukrajiny a Kavkazu. Dne 26. dubna přijali Progress 26.
Ve dnech 5. -6. +more května Kizim a Solovjov v Sojuzu T-15 přeletěli na kosmickou stanici Saljut 7. Kvůli nemoci Vladimira Vasjutina totiž poslední posádka Saljutu nesplnila výzkumný program. Kizim a Solovjov osídlili stanici a dokončili práci předchůdců. Fotografovali jižní části Sovětského svazu, ale také okolí havarované černobylské elektrárny. Měřili vlastnosti atmosféry v okolí stanice, tok vysokoenergetických částic, uskutečnili experimentální tavby v československém krystalizátoru. Provedli dva výstupy na povrch stanice. Cílem prvního bylo odmontování panelů s venkovními experimenty a instalace skládacího nosníku. Při druhém výstupu nosník vyzkoušeli a instalovali na povrch stanice nové experimenty.
Ve dnech 25. -26. +more června přeletěli kosmonauti zpátky na Mir. Ze Saljutu převezli na 400 kg přístrojů, materiálů a výsledků experimentů. V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země, zejména Sachalinu, Dušanbe, ledovců Pamíru, Ťan-šanu a Kavkazu, vulkánů a vodních nádrží.
Dne 16. července se vrátili na Zem. Od Miru se oddělili v 09:09 UTC, přistáli ve 12:34 UTC v kazašské stepi nedaleko města Arkalyk.