AETR

Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (nejčastěji označována zkratkou AETR z francouzského , méně často ERTA z anglického nebo i EART z anglického , popřípadě jinými národními zkratkami) je mezinárodní dohoda sjednaná v Ženevě 1. července 1970. Vznikla zapracováním připomínek do textu stejnojmenné mezinárodní dohody z roku 1962, která však zůstala jen návrhem, neboť ji žádný z jejích signatářů neratifikoval. Dohoda vstoupila v platnost podle jejího článku 16 (později přečíslovaného na 14), odst. 4 dne 5. ledna 1976, tj. 180 dní poté, co byla u generálního tajemníka OSN uložena osmá listina o ratifikaci nebo přístupu.

Obsah dohody

Dohoda vymezuje rozsah platnosti, tj. na jaké účastníky silničního provozu se vztahuje a v kterých případech a za jakých podmínek se dohoda na účastníky silničního provozu uplatňovat nemá nebo nemusí. +more Stanovuje věkové a profesní požadavky na osádky, maximální dobu řízení, délku a četnost povinných přestávek, dobu odpočinku a případy, kdy se lze od těchto limitů odchýlit. Dále řeší kontrolu dodržování, ve starší verzi pouze pomocí ručně vyplňovaných záznamů o jízdě.

Pozdější znění se podrobně věnuje automatickým kontrolním zařízením zaznamenávajícím průběh jízdy (tachografům), upravuje podmínky jejich schvalování, montáže, používání a kontroly. Vyjmenovává zaznamenávané a měřené údaje, další požadavky na funkci zařízení a mezní odchylky, které může zařízení vykazovat od správného měření. +more Vymezuje vlastnosti záznamových listů, požadavky na umístění zařízení ve vozidle, montáž, plombování a periodické kontroly. Stanovuje rovněž údaje a kódy ve schvalovací značce a štítku.

Dohoda rovněž upravuje technické záležitostem ohledně své ratifikace, proceduru odstoupení, schvalování změn a uplatnění národních výjimek.

Členské státy

Původní dohodu stvrdilo podpisy 13 zemí, k 16. srpnu 2008 má celkem 49 účastníků: # Albánie (přistoupení +more_červenec'>20. července 2006), # Andorra (přistoupení 13. února 1997), # Arménie (přistoupení 19. června 2006), # Ázerbájdžán (přistoupení 16. října 1996), # Belgie (podpis 15. ledna 1971, ratifikace 30. prosince 1977), # Bělorusko (přistoupení 5. března 1993), # Bosna a Hercegovina (nástupnictví po Jugoslávii 12. ledna 1994), # Bulharsko (přistoupení 12. ledna 1995), # Černá Hora (nástupnictví po Jugoslávii 23. října 2006), # Česko (nástupnictví po Československu 2. června 1993), # Dánsko (přistoupení 30. prosince 1977), # Estonsko (přistoupení 3. května 1993), # Finsko (přistoupení 16. února 1999), # Francie (podpis 20. ledna 1971, ratifikace 9. ledna 1978), # Chorvatsko (nástupnictví po Jugoslávii 3. srpna 1992), # Irsko (přistoupení 28. srpna 1979), # Itálie (podpis 29. března 1971, ratifikace 28. prosince 1978), # Kazachstán (přistoupení 17. července 1995), # Kypr (přistoupení 5. září 2003), # Lichtenštejnsko (přistoupení 6. listopadu 1996), # Litva (přistoupení 3. června 1998), # Lotyšsko (přistoupení 14. ledna 1994), # Lucembursko (podpis 2. února 1971, ratifikace 30. prosince 1977), # Maďarsko (přistoupení 22. října 1999), # Malta (přistoupení 24. září 2004), # Moldavsko (přistoupení 26. května 1993), # Monako (přistoupení 16. června 2008), # Německo (podpis 23. prosince 1970, ratifikace 9. července 1975), # Nizozemsko (podpis 26. března 1971, ratifikace 30. prosince 1977), # Norsko (podpis 16. března 1971, ratifikace 28. října 1971), # Polsko (podpis 24. března 1971, ratifikace 14. července 1992), # Portugalsko (podpis 30. března 1971, ratifikace 20. září 1973), # Rakousko (podpis 31. ledna 1971, ratifikace 11. června 1975), # Rumunsko (přistoupení 8. prosince 1994), # Rusko (přistoupení 31. července 1978), # Řecko (přistoupení 11. ledna 1974), # San Marino (přistoupení 25. dubna 2007), # Severní Makedonie (nástupnictví po Jugoslávii 10. listopadu 1999) # Slovensko (nástupnictví po Československu 28. května 1993), # Slovinsko (nástupnictví po Jugoslávii 6. srpna 1993), # Spojené království (podpis Zaniklé členské státy: # Československo (přistoupení 5. +more prosince 1975), # Jugoslávie (přistoupení 17. prosince 1974).

Československo

Listina o přístupu Československé socialistické republiky k dohodě byla uložena u generálního tajemníka OSN dne 5. +more prosince 1975. Listina obsahuje prohlášení, že Československá socialistická republika v souladu s článkem 21 (později přečíslovaným na 19) se necítí být vázána ustanoveními článku 20 (později přečíslovaného na 18) odst. 2 a 3 dohody. Tím Československo odmítlo možnost řešení sporů pomocí závazného rozhodčího řízení. Do československého právního řádu byla dohoda začleněna vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 108/1976 Sb. V platnost pro Československou socialistickou republiku vstoupila podle článku 16 (později přečíslovaného na 14), odst. 5 dne 2. června 1976, tj. 180 dnů po uložení listiny o přístupu.

Změny a doplňky navržené Pracovní skupinou pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise OSN si vynutily novelizaci, která byla provedena vyhláškou č. 82/1984 Sb.

Česko

Česká republika převzala #Československo|závazky bývalého Československa, což vyjádřila i ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/1994 Sb. +more, kterým zároveň zapracovala Dodatek č. 2 k Evropské dohodě o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě. Přistoupením do Evropské unie začalo pro Česko platit Nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, které ošetřuje stejnou věc, ale je nadřazené nad národním právem. Toto nařízení bylo zrušeno Nařízením Rady (ES) č. 561/2006, které také v současné době problematiku režimu řidičů upravuje.

Evropská unie

Původní verze smlouvy byla navržena v roce 1962, přičemž podstatná část vyjednávání se odehrála v rámci Ekonomického výboru pro Evropu. Později se při vyjednávání smlouvy angažovala Rada EHS, která koordinovala aktivity členských států EHS v rámci Ekonomického výboru OSN. +more Jednání Rady ze dne 20. března 1970 se stalo předmětem kompetenčního sporu mezi Radou a Komisí EHS. Komise 19. května 1970 požadovala zrušení tohoto jednání Rady. I když žaloba byla 31. března 1971 zamítnuta, Evropský soudní dvůr v rozhodnutí dospěl k závěru, že ES má způsobilost nejen přijímat vnitřní opatření, ale také uzavírat právní vztahy se třetími zeměmi, pokud tak činí s cílem implementovat politiku upravenou Smlouvou o založení ES a členské země poté nemohou jednat s třetími státy kolektivně ani individuálně, pokud by tím zasáhly do opatření a závazků přijatých v rámci ES. Rozsudek zásadně vymezil rozsah pravomocí ES při uzavírání mezinárodních smluv, v jeho důsledku členské státy s růstem společné legislativy postupně ztrácejí pravomoc uzavírat mezinárodní smlouvy.

Protože smlouva AETR ponechává členským státům v některých bodech částečnou volnost, mohou se jednotlivá zapracování do národních legislativ lišit. Tyto nekonzistence v zemích EHS řeší Nařízení Rady (EHS) č. +more 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě, které je nadřazeno místním právním normám.

Další právní akty Evropských společenství upravující tuto problematiku: * Směrnice Rady 88/599/EHS ze dne 23. listopadu 1988 o jednotném postupu pro používání nařízení (EHS) č. +more 3820/85 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě a nařízení (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě. * Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85. * Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85.

Odkazy

Reference

Související články

Tachograf

Externí odkazy

[url=http://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&id=326&chapter=11&lang=en]Záznamy o dohodě v OSN[/url]

Kategorie:Smlouvy Evropské unie Kategorie:Silniční doprava Kategorie:Bezpečnost dopravy Kategorie:Vzniklo 1970