Adekvátní

Adekvátní (z lat. ad-aequatio, při-rovnání) znamená přiměřený, odpovídající zamýšlenému účelu nebo skutečnosti. Prostředek může být adekvátní cíli a poznání může být adekvátní skutečnosti. V tomto druhém případě znamená adekvátní tolik co "správný" nebo "pravdivý". Opak je neadekvátní - nepřiměřený, nemístný.

Ve filosofii

"Adekvátní systém (obraz, poznatek) je takový, který pravdivě a úplně odpovídá svému předmětu, originálu. " Oproti jednodušším vztahům rovnosti nebo totožnosti, které lze uplatnit jen na předměty téhož druhu, se jako "adekvátní" označují vztahy například výpovědi a předmětu nebo obrazu a originálu. +more Adekvátnost někdy připouští i stupňování: vztah může být více nebo méně adekvátní. * Ve filosofii B. Spinozy je adekvátní idea, která se shoduje se svým předmětem. Adekvátní příčina je taková, která je určitému jevu "přiměřená" a může jej sama vysvětlit, čili příčina dostatečná. Naproti tomu neadekvátní je příčina částečná, která daný důsledek sama vysvětlit nemůže. Adekvátní idea je taková, kterou lze myslet i bez vztahu k nějakému předmětu. * Podobně se ve fenomenologii E. Husserla rozlišuje mezi adekvátní (přiměřenou) a apodiktickou (naprostou) evidencí. * V moderní logice se systém nazývá adekvátní, pokud je současně úplný a správný.

Adekvace

Na představě adekvace jako přiměřenosti či shody je založena nejrozšířenější, tzv. adekvační teorie pravdy: : „Pravda je shoda (adaequatio) skutečnosti a poznání. +more“ (Tomáš Akvinský) Někdy se nazývá také korespondenční teorie, protože podle ní myšlenka odpovídá čili koresponduje se skutečností.

Odkazy

Reference

Literatura

H. Schmidt, Philosophisches Wörterbuch. Leipzig: Kröner 1934. Heslo Adäquat, str. 5. * Stručný filosofický slovník. Praha: Svoboda 1966. Heslo Adekvátní.

Související články

Poznání * Pravda

Kategorie:Filozofie